Recenze: The Highwaymen - Příběh rangerů, kteří dopadli populární zabijáky Bonnie a Clydea

Amerika, polovina třicátých let. Hospodářská krize decimuje ekonomickou stabilitu země, odebírá slušným lidem pracovní příležitosti a otevírá společenské rozdíly, které mezi bílými občany nikdy dříve nebyly tak markantní v tak žalostné míře. V těchto podmínkách začíná řádit šarmantní milenecký pár, jenž coby ztělesnění novodobého Robina Hooda nabývá v očích široké veřejnosti nefalšované popularity a obdivu. Bonnie a Clyde jsou však kromě zlodějů také chladnokrevnými zabijáky a jejich dopadení se postupně stává hlavní prioritou státních vyšetřovacích orgánů. Situace se stává natolik zoufalou, že rázná guvernérka Ma Ferguson (Kathy Bates) nakonec svolí k povolání bývalých rangerů, kteří udržovali v Texasu pořádek ve stylu westernových hrdinů, bez ohledů na limity stanovené jurisdikce. A tak na scénu nastupují Frank Hamer (Kevin Costner) a Maney Gault (Woody Harrelson), kteří usilují o jediné – oba ikonické gangstery co nejrychleji zlikvidovat.

A jdou na to pěkně postaru, skrze chlapské vyslýchání a upřímnost nebo vynucenou antipatii a schopnost najít si správné lidi a nastražit jejich prostřednictvím smrtelné pasti. Costner i Harrelson jsou dle očekávání bezchybně obsazení do rolí stárnoucích mužů zákona, pro něž představují moderní vyšetřovací serepetičky španělskou vesnici a kteří spoléhají výhradně na vlastní intuici a především na lví odhodlání. Oba jsou dostatečně ošlehaní životem, aby zabíjení striktně odsuzovali, ale zároveň jasně pociťují, že svět a společnost se proměňují v mediálně pokřivenou a nedůstojnou obec, a nezůstávají na pochybách, že svůj úkol musí dovést do úspěšného konce. A divák jim bude držet palce.

Musím uznat, že scénář se povedlo ukočírovat v mezích maximální soudržnosti a motivační srozumitelnosti. Hned od začátku je třeba akceptovat, že sledujeme velmi osobní příběh dvou mužů, jež se vydávají na honěnou s takřka nepolapitelným zločineckým přízrakem. Žádné idealizování a zkreslování hrdinství, nýbrž dokonale starosvětská detektivka westernových rozměrů, kde jdou šerifové po stopě banditů, jen místo koní používají koňských sil automobilu a namísto revolverů mají automatické pušky. Tempo je sice pozvolné, ale příběh se v úvodu příliš nezdržuje se zevrubným poznáváním aktérů, které posílá rychle do akce, a nechává diváka, aby se s nimi seznamoval skrze jejich vzájemné interakce či konfrontace s dobou, která se od časů jejich aktivní služby výrazně změnila. Vraždění pronásledovaných gangsterů je nám několikrát také ukázáno, aby se udržovala kontinuita a přehlednost získávaných informací a jednání kladných postav, avšak nikdy jim nevidíme do obličeje, a zůstávají tak i pro nás záhadnou hrozbou.

Měl jsem trochu obavy z volby režiséra, který doposud tvořil víceméně podbízivé a autorsky nepříliš výrazné snímky, ovšem Hancock tentokráte ukázal pevnou filmařskou ruku a společně s jemnou hudbou Thomase Newmana diktuje příběhu pohlcující atmosféru texaských plání, zarámovanou do úhledných obrazových kompozic. Občas je výprava pravda lehce monotónní, ale vše stále v mantinelech nastaveného měřítka pomalé oldschool detektivky, kde to úsměvné pomrkávání na stáří hlavních hrdinů, kteří těžko rozdýchávají stometrový běh, nebo náhlé výbuchy jejich tvrďáctví nepůsobí skoro vůbec nepatřičně a rušivě.

Co bych vytkl? Určitě předfinální část, která přechází v očekávané finále poměrně záhy, a pak jednoznačně vysoce nezajímavé vedlejší postavy. Především konkurenční agenti, kteří vedou pronásledování na vlastní pěst, si s inteligencí příliš netykají a jejich hlavním úkolem z pohledu scénáře je navyšovat sympatie směrem k Frankovi a Maneymu a velmi okrajově jim znesnadňovat činnost. Do očí mě také praštila scéna, kdy se dvojice rangerů na křižovatce rozhoduje, jakým směrem se vydat, když Maneyho konečně napadne zapnout rádio, kde se samozřejmě právě mluví o dalším zabití a přesné lokaci – proč neměli rádio coby užitečný zdroj informací zapnuté už dávno, to se uspokojivě nevysvětlí. Ale takových scénáristických chybiček jinak naštěstí moc nenajdeme a můžeme si užívat poctivé vyprávění, které nepotřebuje zahrnovat akčními scénami a navyšovat gradaci rychlejším střihem. Stačí mu dobře stmelit vyšetřovací a motivační linky postav a neuhnout z předem vyšlapané formální cestičky, což dokáži tentokrát náležitě ocenit.

The Highwaymen je poctivá westernová reminiscence, která oživuje klasické tradice podobně jako jeho sympatičtí hrdinové. Diváky lačnící po přestřelkách a temnotě neuspokojí, o to více by však měla potěšit ctitele žánrovek, které kdysi vznikaly jako na běžícím pásu, ale dnes už o ně nikdo příliš nezavadí. Pokud se vám líbilo nedávnéZa každou cenu a nebráníte se ještě usedlejšímu přístupu, tohle by měl být film pro vás. Je sice pravda, že by nebylo úplně od věci zabrousit ještě hlouběji do psychologie hrdinů, navodit mezi nimi nějaké originální konflikty a nespoléhat tolik jen na fungující šablony, ale mně osobně tohle lehce zobecněné pojetí tuze šmakovalo, s hrdiny mi bylo dobře a v jedinou chvíli jsem neměl problém na zvolené tempo a ambice přistoupit. Snad to budete mít stejně.

Hodnocení: 75%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE