Recenze: Borg/McEnroe - slavní tenisoví rivalové ve svém největším zápase

Tento film se snaží do značné míry kopírovat Rivaly Rona Howarda, a i když mám k Formuli 1 přibližně stejný vztah jako k tenisu (tj. obojí je mi šumafuk), Rivalové se mi hodně líbili, zatímco film Borg/McEnroe je mi šumafuk.

Začal bych od objektivního problému, spočívajícího v tom, že hlavním hrdinům má být v tomto filmu 24, resp. 21 let, ale herci, kteří je hrají, jsou o 10 let starší. Následkem toho oba hrdinové nepůsobí jako nejistí rozervaní mladíci (což ve skutečnosti asi byli), ale jako mírně retardované psychopatické primadony ve středním věku.

Film nám od začátku tvrdí, že v roce 1980 došlo k "souboji, který navždy změnil svět" a podobné věci, ale nakonec se jen pinká do míčku, pinká se do něj dlouho, a ještě déle, a pak jeden z těch dvou vyhraje a je konec. Je to spíše nudné, bez ohledu na divoký střih, divoký soundtrack a divoké povykování komentátorů. Rivalové byli bezva nikoliv kvůli svému závěrečnému závodu, ale kvůli tomu, co k němu vedlo. V tomto filmu k závěrečnému zápasu nic pořádného nevede. Jen se dočkáme pár střípků z jejich životů, které opravdu nejsou moc zajímavé (a je mi celkem jedno, jestli to tak opravdu bylo, nebo ne).

Herci jsou OK, ale především vinou scénáře nám nemohou předvést nic víc, než jednu polohu, která je poněkud nesympatická (viz výše). Když se pak po zápase spolu dojatě loučí na letišti, působí to poněkud WTF, protože jsme neviděli nic, co by nějak ospravedlňovalo změnu jejich chování.

Borg/McEnroe není vyloženě blbý film, a fanouškům tohoto sportu pravděpodobně bude vyhovovat. Ale je to přesně ten případ životopisného filmu, který nám předvede pár kusů něčího života, ale nedokáže těm střípkům dát patřičnou filmovou strukturu, která by fungovala jako něco víc než mechanická ilustrace.

Hodnocení: 50%