Před pár lety by nikdo netipoval, že se z filmového Thora, jemuž zlé jazyky věštily budoucnost nového Flashe Gordona, vyklube jedna z nejsilnějších postav marveláckého universa. A ejhle, píše se rok 2013 a Thor je opravdový bůh!
50 odstínů šedi je jednou z nejsledovanějších knih současnosti a není se proto čemu divit, že i filmová adaptace vzbuzuje zvědavost a vášnivé reakce (hlavně ze strany fanynek, které se hádají o to, jestli studio vybralo správně herce).
Milovníci sci-fi si mohou zařadit do výhledu další lákavě vypadající kousek. Britská sci-fi The Machine se sice s největší pravděpodobností našim kinem vyhne, ale nějaká ta festivalová projekce by přijít mohla.
Cesta za Vánoční hvězdou je výpravnou norskou pohádkou, která chce oslovit malé i velké diváky dobrodružným příběhem odehrávajícím se v čase předvánočním, ale také úchvatnou krajinou a kouzelnými lokacemi. Většina z nich se natáčela v České republice, koprodukční společností se stala Sirena Film a na části výroby se také podílelo Barrandov Studio. Jaká byla spolupráce se zahraničním štábem, čím je Cesta za Vánoční hvězdou výjimečná a ve kterých lokacích se film přesně natáčel? Na tyto i další otázky odpovídají producent Sirena Film, Pavel Muller, a vedoucí Fundusu kostýmů a rekvizit Barrandov Studio, Věra Krátká.
Od chvíle, kdy byli oznámeni představitelé titulních rolí v adaptaci úspěšného erotického románu Padesát odstínu šedi, to v internetových diskuzích vře. Fanynky se ve velkém přou, jestli studio vybralo nebo nevybralo správně.
Ne, nebojte se. V Hollywodu ještě nedošli tak daleko, že by točili pokračování slavných hitů a již zemřelé hvězdy přiváděly zpět formou jedniček a nul (ale jednou ta doba nepochybně nastane). Studio Paramount si jen řeklo, že by bylo fajn oživit jednu klasiku a místo filmového formátu jí dát seriálový.
Původně jsme se měli dočkat nové Fantastické čtyřky v březnu roku 2015 a očekávaného sequelu Dne nezávislosti Rolanda Emmericha ten samý rok v červenci. Ani jedno už neplatí.
Tak nám tu došlo ke střídání. Hořící keř byl vnímán jako horký oscarový kandidát, ale televizní původ mu nedovolí se o cenu ucházet. Donšajni si naopak brousili zuby na Zlatý glóbus, ale když byl Hořící keř vyřazen z kandidatury, Donšajni, kteří v hlasování českých akademiků skončili druzí, putovali na listinu adeptů na nominaci. Nikoho nepřekvapí, když nakonec neuspějí.
Každý svátek si zaslouží svůj film. Valentýn hrál roli v romantickém i krvavém podání (pamatujete ještě na Denise Richards ve vířivce, ne?), Bill Murray prožíval časovou smyčku v Na Hromnice o den více, Vánoce jsme si užili díky Griswoldových i vraždícímu maniakovi a teď přijde ke slovu Bastille Day.
První "Bourne bez Bournea" nedopadl dobře ani špatně. Byla to plichta, čemuž odpovídali i skromnější tržby. Dalo se to čekat. Matt Damon sérii táhnul na svých bedrech a začít s úplně novým hrdinou nikdy není lehké.
Dokázal to. Fanoušci mu moc nevěřili, kritici si ostřili svá slovní pera, ale nakonec to dopadlo nad očekávání dobře. Nový Superman všem dokázal, že je pro něj v moderním komiksovém světě místo. Obhájí titul i na modrém disku?
Nebudeme si nic nalhávat. Přestože má málokterá komiksová postava na filmovém plátně takové charisma (Hugh Jackman se pro roli narodil), sólovky mu nepřejí. První film od Gavina Hooda byl "jen adekvátní" a nejnovější přírůstek od Jamese Mangolda platí, navzdory slušným tržbám, taktéž za zklamání.
No... vlastně se to dalo čekat. Když se z hororu Jamese Wana V zajetí démonů stal ohromný hit, který na rozpočet 20 milionů dolarů celosvětově vydělal 316, bylo jasné, že studio bude chtít vydojit ze značky co nejvíce.
Není překvapením, že celosvětové žebříčky ovládl o víkendu charismatický Thor. Ostatně, Marvel má v posledních letech natolik silnou pozici, že studia raději volí pro své hity jiné termíny. Druhý Thor, objevující Temný svět, tak vlastně ani neměl žádnou konkurenci a mohl bez váhání zamířit do čela žebříčku.
Saw byl (a je) zajímavý žánrový fenomén. Na rozdíl od ostatních hororových sérií vsadili tvůrci záludných krvavých pastí na seriálovou strukturu, která (podobně jako třeba v kultovní show Ztraceni) s oblibou převracela již vyřčené, skákala v ději i čase a když to šlo, měnila pozici jednotlivých postav.