Jan Křipač - Fantom

Jsou filmy, do kterých tvůrci (Scorsese by v Bressonově duchu řekl filmmakers – oproti directors) vtisknou víc ze sebe, své zkušenosti, životního postoje. Felliniho Osm a půl, Kazanovo Ameriko, Ameriko (ve Varech s úspěchem znovuuvedené), Tarkovského Zrcadlo. A právě tomuto filmu se blíží i Strom života Terrence Malicka – ani ne tak režijním stylem, příběhem nebo celkovou ideou, ale spíš mozaikovitou kompozicí utvořenou ze zdánlivě nesourodých elementů, lyrickým akcentem a přítomností nezvyklých obrazů a jejich vzájemným spojením. Tím vším pak prostupuje autorův osobní pohled na život, který dává jednotlivé roviny do souvislostí a činí film do té míry výlučným, že se o něj vedou vášnivé spory.