Profilový obrázek

Booste356

Komentáře 22

Od nejnovějších
  1. Barry
    Barry (2018)
    9
    Barry je komplexní a taky paradoxní člověk, v jeden den je to emočně velmi nestabilní nájemný vrah a další den chladný herec s kamenným výrazem. Právě filozofie a rozpad Barryho postavy je nádherná ukázka správného character buildingu, jenž se během čtyř sérií mění, hledá a stále zůstává autentický, pochopitelný a logický. Všechno co udělá je špatné, což si uvědomuje, ale vždy ospravedlní a svým vlastním způsobem za své činy pyká. Jak už napovídá název, točí se kolem něj celý děj a všechny ostatní postavy - Bill Hader ve své roli naprostuje exceluje a dodává Barrymu přesně to, co mu chybí - herecký talent. Ač je Barry vrcholem svého seriálu, další části fungují skvěle - perfektní černý humor, který přichází přesně v moment, kdy je potřeba pro odlehčení a udržení tak akorát správné atmosféry. Těžko se cokoliv tomuto dílu vytýká, napadá mě občasná implementace tohoto absurdního humoru do reálného příběhu, což tak trochu ubírá na emočně zdrcujícím nervy drásajícím dramatickém rollercoastru, kterým Barry i přesto je.
  2. Odebrat z přátel: Dark web
    Odebrat z přátel: Dark web (2018)
    7
    Tento snímek mě ve skutečnosti příjemně překvapil, když pomineme nespočet plot holes, mírnou nelogičnost v chování některých postav a celkové nepochopení, jak funguje hackovaní, technologie, nebo internet vůbec, jedná se o vlastně opravdu skvělý hororový zážitek, který udrží vaši pozornost na celou stopáž. Film má zajímavý příběh, gradaci, i vyvrcholení, občas i kreativní scény a nápady. Samozřejmě nesmí chybět typická šablonizace postav od "zodpovědné holky" přes "ajťáka" až po "dětinského huliče". Když se na to tak dívám, ani nevím, čím mě tento film tak bavil, ale samotný fakt, že bavil, nejspíš stačí. Upřímné a objektivní hodnocení je tedy 7/10, v srdíčku a během koukání to, a vskutku nevím proč, mohlo být klidně i 8/10.
  3. Rozhodnutí nebo život
    Rozhodnutí nebo život (2022)
    3
    Snímek postrádá mnoho článků, a ty které obsahuje většinou fungují špatně. Začal bych hroznou volbou soundtracku a obecně hudby, zejména bych pak vypíchl část kdy naši hrdinové vstupují do opuštěné budovy za doprovodu přerušované silné basy, která mi hned připomněla začátek "All Quiet on the Western Front". Hororově se film snaží působit, ale tím i snaha končí, veškeré napínavé scény jsou buď něčím přerušeny, nedávají pořádně smysl, mají špatně zvolené tempo, nebo jednoduše nějak jinak nefungují. Premisa celého filmu by mohla býti i zajímavá, jenže si nedokáže určit jasná pravidla, celou stopáž tedy pak věnujete zjišťování co se děje, zatímco už se to děje, některé filmy jsou schopné na tento princip fungovat, tady tomu ale prostě něco chybělo. Chemie mezi postavami a dialogy jsou strašně neautentické, vlastně ani nedokážu popsat vztah obou hlavních hrdinů, jejich role působí strašně nuceně, našablovaně a účelově. Konec filmu je pak úplná tragédie, která by se dala rozebrat dál, a potažmo z finále filmu udělat ukázku jak přesně to nedělat.
  4. Slídil
    Slídil (2014)
    8
    Příběh, v němž hraje hlavní roli sociopatický Jake Gyllenhaal, a který rozestírá hranice mezi vášní, posedlostí a odhodláním. Velmi netradiční námět střídá ale vcelku šablonovaná struktura, jenž překvapivě skvěle funguje a to taky zejména díky vhodné gradaci a nádhernému budování postav (obzvlášť té hlavní). Po celou dobu snímku si vlastně říkáte, kam je to až schopné zajít, díky čemuž jsem plný obav očekával nějaký pohádkový happy end, kde údajná a domnělá spravedlnost zasáhne a vybalancuje dění ve světě. Třešničkou na dortu je právě závěr filmu, který není ale ani trochu takový, jaký jsem plný strachu předpovídal, což pak zkrášlilo nejasnou černobílou linii o morálce, lidskosti a nastavilo tak trochu nenápadné zrcadlo dnešní společnosti, která často posouvá vzájemnou lidskou pomoc na poslední místa v žebříčku hodnot.
  5. Chata v horách
    Chata v horách (2011)
    8
    Naprosto klasický hororový začátek střídá mysteriózní konspirační komedie, vrstvení snímku je právě jeho nejsilnější stránkou, film je přesně tak akorát klišoidní, aby si sám ze sebe dělal srandu, a tak akorát vtipný, aby nepřestal být děsivý. V moment, kdy už to začíná připomínat typické hororové blockbustery plné jumpscarů a ohraných příběhů a scén, přijde něco originálního, jakýsi twist, který vám připomene, že se naopak díváte na něco velmi unikátního. A naopak, když už snímek začně vypadat až moc chytře a překombinovaně, další scénka vás vrátí do reality plné zombíků a hloupých našablovaných (doslova našablovaných) teenagerů. Nakonec bych ještě vyzdvihl dokonalý humor a perfektní tempo.
  6. Donnie Darko
    Donnie Darko (2001)
    8
    Snímek otevírá témata jake je osamělost, smrt, nebo deprese. Příběh vidíme očima Donnieho Darkoa, ten hraje ve filmu roli chosen one hrdiny, který má zachránit svět, což mi tak ale vůbec během sledování nepřišlo a uvědomil jsem si to až později, Donnie Darko totiž vůbec není klasický archityp hrdiny, je těžké ho chápat, rozumět jeho rozhodnutím napříč filmem a celkově se "vžít" do jeho pozice. Je jako všichni ostatní, ale zároveň se tak necítí, ve filmu je často zbochybňována jeho psychická stránka, což ve finále nehraje vůbec roli, jelikož jde o jeho vlastní perspektivu světa, o jeho vnímání a pochopení mechanismů, ve kterých žije. Jedná se o pohled do mozku člověka, který si prochází dospíváním ve zkažené společnosti, kde se nenajde moc lidí, kteří by mu rozuměli, důvodem je jak jeho odlišnost, tak podobnost se všemi okolo. Ve finále se vlastně jedná o anabázi mladého inteligentního kluka, který hledá smysl života, hledá důvod žít, ač se bojí smrti, hledá někoho, kdo mu rozumí, ač nerozumí ani sám sobě. Komplexní snímek, který hledá odpovědi zdokonaluje fenomenální Jake Gyllenhaal, který se tímto dílem zapsal do mého kinematografického srdíčka.
  7. Mlčení jehňátek
    Mlčení jehňátek (1991)
    9
    Děsivě inteligentní a inteligentně děsivé, tento popis by pasoval na film jako celek, i jeho částí. Scény a dialogy z věznice jsou uměleckým dílem - chemie mezi postavami je až neuvěřitelně autentická a přitom tak jedinečná. Filmu nechybí napětí, logika, vyvrcholení, ani tempo, veškerá psychologie je tak precizně pojata a představena, veškeré myšlenkové pochody jsou tak moc lidské a dávají smysl - zkrátka se jedná o naprostý masterpiece. Postava Dr. Hannibala Lectera se vryla do nejen kinematografické kultury z velké části díky vynikajícímu výkonu Anthonyho Hopkinse, jenž figuruje jako poslední část skládačky do vlastně dokonalého snímku.
  8. Víly z Inisherinu
    Víly z Inisherinu (2022)
    8
    Autenticky lidský příběh o přátelství, životě, smrti, ale i prostotě bytí s velkým přesahem do filozofie. Rozdmýchání vztahů mezi dvěma dlouholetými kamarády jenom kvůli existenciální krizi jednoho z nich je jediný motiv tohoto filmu, žádná šablona, akty a velmi málo posouvání se v ději vpřed, mnohem více se spíše jedná o lyrizovanou melancholii, která se snaží nastavovat zrcadlo modernímu kariérnímu způsobů života do takové míry, že nezbyde čas na přátelství. Brendan Gleeson a Colin Farrell jsou spolu naprosto dokonalí (což už jsme mohli vidět "V Bruggách") a pouze doplňují tento úchvatný snímek, který vás prostě donutí nad hlavní messagí přemýšlet.
  9. Shang-Chi a legenda o deseti prstenech
    Shang-Chi a legenda o deseti prstenech (2021)
    5
    Generický "chosen one" film, z produkce Marvelu bych rozhodně zrovna při tomto typu filmu čekal víc, bohužel snímek přinesl pouze dokola opakovaná klišé, duté postavy, ještě dutější dialogy a na sílu dělaná rozhodnutí, jen aby vyhovovala vývoji příběhu, který následuje šablonu od začátku až do konce. Bojové scénky ujdou a nenudí, vizuálně je film samozřejmě nádherný, "komediální" vsuvky asi nevadí, ač se ne vždy hodí zrovna tam, kde jsou. Ve finále se jedná o pokus Marvelu rozšířit svůj universe dál, skrz tenhle film to ale nepůjde, k chosen one hero story je totiž potřeba mnohem větší build-up, silnější chraktery, lepší scénář, no a mnoho dalšího, co tento snímek postradá - to dohání nekonečnou sekvencí klišoidní neoriginality a absencí kreativity.
  10. Všechno, všude, najednou
    Všechno, všude, najednou (2022)
    9
    Nekonvenční, inovativní a vlastně příjemně absurdní snímek se silnými emocemi, hlubokým příběhem s přesahem a bezchybnými hereckými výkony, doplňte o skvělou režii, plynulé přechody mezi akty, fenomenální vyprávění ve finále autentického obyčejného lidského příběhu skrz epické scény a dostanete tento film. Dvě hodiny zábavy, emocí, dojetí, ale i akce a napětí. Nejsilněji stránkou snímku je již zmiňovaná originalita, kašlání na šablonu a nekonvenčnost ve způsobu vyprávění, to z filmu dělá jeden z nejlepších tohoto roku.
  11. Infinity Pool
    Infinity Pool (2023)
    7
    První akt filmu slibuje pomalý melancholicky nabitý psychologický thriller, který se v druhé půli překlene v artové zrcadlo ukazující zbohatlíky jako divoké zvířata bez zabrán. Neschopnost se žánrově zařadit je nejsilnější, ale i nejslabší stránkou snímku, nekonzistence ve vyprávění příběhu a stínění postav znevažuje hlavní message, psychadelické scény plné násilí, sexu a drog působí velmi na sílu "umělecky a chytře", přitom se v další scéně film přehoupne v něco úplně jiného. Herecký talent Alexandra Skarsgårda a Miy Goth je světlou stránkou, jejich chemie je děsivě intimní, ale i surově lidská a vlastně pokoušející. Tento snímek nenásleduje žádnou šablonu, několikrát mění tempo, způsob natáčení a kamera je velmi Cronenbergsky jedinečná a neotřelá. Ve finále vlastně nevím, jestli se mi film líbil, nebo ne, na jednu stranu jsem po slibném začátku dalším vývojem zklamaný, na druhou stranu zase překvapen konečně originálním hororem, který si jde po své vlastní ose.
  12. Interstellar
    Interstellar (2014)
    9
    Umělecké dílo z pera bratrů Nolanových, téměř 3 hodiny fantastické atmosféry, která se plynule přesouvá z pesimistické představy o konci světa v melancholický optimismus, pokračující v nedobrovolnou letargii, a končí nadějí a klidným pocitem zasloužené úlevy. Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou snímku, doplňuje ji fenomenální hudba Hanse Zimmera, bezchybné hraní i logická posloupnost příběhu a chování postav. Finální plot twist je bezpochyby povedený, rozhodně se ale nejedná o vyvrcholení filmu, to nastává v napínavé emotivní půli, která se zapisuje do kinematografické historie jako jedna z nejlépe zvládnutých sekvencí scén obsahující emoce, akci, ale i autentické zachycení zoufalosti a postupný ústup naděje. Psychologie hlavní postavy je dotáhnuta do dokonalosti, což pouze dodává další hvězdičku v řadě, které si tento snímek rozhodně zaslouží.
  13. Vetřelec
    Vetřelec (1979)
    9
    O Vetřelci by se mohlo učit jako o šabloně pro správnou hororovou atmosféru, žádný film nedokáže tak silně vtáhnout do děje, jako právě Vetřelec. Vedle fenomenální atmosféry snímek obohacují postavy, které se pro jednou v hororu chovají logicky, činí dobrá pragmatická rozhodnutí, to ale neznamená na sílu přilepený happy end. Dvouhodinová stopáž utekla pod tíhou neustálé hrozby velmi rychle. Na závěr bych rád vyslal trochu naivní přání, aby se moderní horory pokusili inspirovat Vetřelcem, jakožto nejlepším atmosferickým hororem, který byl kdy natočen.
  14. Piklírna
    Piklírna (2021)
    9
    S adult animáky se poslední dobou roztrhl pytel a Inside Job je klenot v hrsti sena. Mezi všemi Netflix seriály se dokonce jedná o jedno z nejlepších děl tohoto typu. Perfektní tempo 25minutových dílů doplněno celosériovým příběhem, který mě nutí binge-watchovat celou sérii v jeden den. Doplněno o chytře napsané postavy, které se navzájem doplňují, zvlášť bych vypíchl charakter Bretta, nebo Reagan. Nutno také zmínit, že téma konspiračních teorií se dá ždímat dlouho a Inside Job to zvládá skvěle. Vůbec nezmiňuji perfektní, někdy až southparkovský humor, spojený o postavy z Ricka a Mortyho, což celé doplňuje příběh podobný Gravity Falls. Nakonec bych dodal jen zklamání ze zrušení třetí řady, kterou si seriál, obzvlášt po konci série druhé, zaslouží.
  15. Archer
    Archer (2009)
    9
    Archer se řadí mezi naprostou topku ve svém žánru. Jedná se o nekorektní show plnou humoru, který ve mně po mém pobavení budí pocit, že jsem špatný člověk. První, teď už legendární, série jsou opravdovým klenotem čiré zábavy. Absurdita některých dílů je jen třešničkou na už tak absurdním dortu. Hlavní postava, tedy Archer, je asi nejhorší člověk s kterým jsem kdy sympatizoval. Ostatní charaktery si procházejí krásným vývojem napříč celým seriálem, speciálně bych zmínil postavu Cyrila. Archer je jedním z mých nejoblíbenějších seriálů, a to nejen díky skvělému humoru, ale především inteligenci a sebereflexi, kterou předvádí.
  16. Smrtelné zlo: Probuzení
    Smrtelné zlo: Probuzení (2023)
    7
    Nádherná ukázka oldschool horroru, který si nehraje na něco, co není. Příběh je ve filmu jen aby se neřeklo, postavy jsou generické a ve snímku hrají roli nástroje pro budování scén, ač jsem se jednoduše nedokázal emočně napojit na oběti nadpřirozeného běsnění, k vyděšení a správnému napětí to stačilo. Atmosféra, při které mám nekonečnou tendenci dívat se za sebe, jestli tam náhodou někdo nestojí pouze zdokonaluje nejlepší část celého filmu a to je hudba. Násilné, správně hororové krvavé gore scény jsou důkazem o co tvůrcům filmu šlo, není to příběh, vývoj charakterů, ani atmosféra, ale právě ty staré dobré výtahy plné krve, motorové pily a jehly pomalu se blížící k očnímu víčku.
  17. Vykoupení z věznice Shawshank
    Vykoupení z věznice Shawshank (1994)
    9
    Jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Tohle hodnocení by tomuto snímku naprosto stačilo, Shawshank Redemption si toho zaslouží ale mnohem víc. Příběh o naději, pravém přátelství, ale i sociální pohled na život ovlivnění vězením. Naprosto autentické postavy, dialogy obsahující myšlenky nad kterými přemýšlíte po dokoukání filmů a kontrast mezi vlastně lidským příběhem a epickým přesahem a vyvrcholením. Vůbec nezmiňuji kompozici snímku vedenou vyprávěním Morgana Freemana, což jenom doplňuje už tak dokonalý obrázek.
  18. Black Widow
    Black Widow (2021)
    6
    Black Widow je další z v řadě marvelovek, což je myšleno jak pozitivně, tak negativně. Když už se Marvel rozhodl zařazovat své filmy do určitých fází, nedává smysl vydávat Black Widow zrovna v tento moment, což ale samozřejmě není ani tak výtka samotnému snímku, ale spíše producentům. Musím říct, že po ohlasech na film jsem to čekal mnohem horší, ve skutečnosti se jedná o akci nabitý snímek, až s neuvěřitelně dobrou choreografií, který se ale snaží o emoční doják skrze falešnou rodinu a zabité dětství, to na mě moc nefungovalo a dlouhosáhlé rozhovory u stolu, kde se probírá nejen minulost, ale i výčitky, tomu taky moc nepomohly, posledním hřebíkem jsou povětšinu prázdné a účelové dialogy. Další kapitolou je schopnost naprosto pohřbít potenciál charakterů jako je Taskmaster, či Red Guardian. Tahákem filmu jsou naopak herecké výkony, Scarlett Johansson, Florence Pugh a David Harbour ukazují, že i tak vcelku nezajímavý příběh může zaujmout s těmi správnými herci. Přidaná hodnota v rámci alegorie ve srovnání manipulace lidí feromony ve filmu ruskými vědci s Rudou propagandou snímku přidává alespoň nějakou hlubší vrstvu.