Jakub "lamps" Vopelka

Česká kina se od 23. května stanou velmi nepříznivým místem pro arachnofobiky. Francouzský hororový snímek Havěť (Infested) poslední půlrok obrážel filmové festivaly, momentálně trenduje na zahraniční platformě Shudder a má tak skvělé ohlasy, že režiséra Sébastiena Vaničeka promptně naverbovali pro nadcházející spin-off populární série Lesní duch (Evil Dead). K nadšeným reakcím přispěl také knižní mistr strachu a letitý filmový fanoušek Stephen King, jenž v příspěvku na X stručně shrnul jednoznačně pozitivní dojmy.

Nicolas Cage minulý rok vyhrožoval důchodem, ale zjevně pozapomněl, že takový zásadní krok vyžaduje nepřijímat nové pracovní zakázky. Letos už v zámoří vyšel postapokalyptický thriller Arcadian a král hereckých memů se objeví také jako maniakální vrah v šifrovaně promovaném krimihororu Longlegs. Jeho další ohlášený projekt by ovšem neuhodli ani nejzdatnější hospodští rádcové – šedesátiletý herec totiž ztvární jistého Josefa v hororové adaptaci apokryfního evangelia Tomášovo evangelium dětství, které pojednává o mládí Ježíše Krista.

Snad nejočekávanějším velkofilmem léta je souboj drápů s proklatě rychlými kolty, konfrontace drsného životního skepticismu a nejprořízlejší pusy komiksového světa. Deadpool & Wolverine se spřáhnou v šílené buddy komedii od režiséra Shawna Levyho (Noc v muzeu, Free Guy), přičemž jejich představitelé Ryan Reynolds a Hugh Jackman od 25. července přetaví letité přátelství v jistě nezapomenutelnou vztahovou chemii, z níž by sebelepšímu terapeutovi vybuchla hlava (a kdo ví, jestli jen metaforicky). Třetí část deadpoolovské série se oficiálně připojuje k marvelovské franšíze MCU a přísně střežená zápletka bude bezpochyby zacházet k sebereferenčním prvkům. Podle krátce zveřejněných novinek na sociální platformě X bychom se dokonce měli začít těšit na přepisující putování staršími marvelovkami ve stylu Avengers: Endgame.

Když se vám plní sny, občas je to strašidelné. Čerstvě třiadvacetiletá americká herečka s kolumbijskými kořeny Rachel Zegler díky muzikálové průpravě získala stěžejní roli v roztančeném filmu Stevena Spielberga West Side Story, odnesla si Zlatý glóbus a zdánlivě si mohla vybírat. Zatímco účinkování v dalším pokračování série Hunger Games s podtitulem Balada o ptácích a hadech přineslo kýžené ovoce, komiksovka Shazam! Hněv bohů (Shazam! Fury of the Gods) se nepovedla. Bouři nevole pak spustila nadcházející hraná Sněhurka (Snow White), v níž Zegler hraje nejkrásnější dívku království, která se u sedmi trpaslíků ukrývá před zlobou mocné královny v podání Gal Gadot. Projekt i mladá herečka se staly vděčným terčem nenávisti, což Zegler v narozeninových instagramových příspěvcích smutně konstatovala.

Pamatujete na hororový hit Sirotek (Orphan) z roku 2009, v němž dospělá žena vnikla do spořádané rodiny v převleku za devítiletou holčičku Esther (Isabelle Fuhrman)? Propojení s Českou republikou tehdy obstaral Karel Roden, jenž se objevil v jediné scéně a objasnil diagnózu týkající se hormonální dysfunkce, kvůli níž třiatřicetiletá žena vypadá neobyčejně dětsky. A co takhle kuřimská kauza týrání dvou sotva desetiletých chlapců z roku 2007, v níž figurovala česká rodačka s obdobnou nemocí Barbora Škrlová? Žena narozená roku 1974 se vydávala za dvanáctiletou Aničku a až po jejím útěku do Norska, kde hrála pro změnu třináctiletého Adama, vyšlo najevo, že spíš než další dětskou obětí odpudivého zneužívání byla jednou z aktivních zosnovatelek.

„Já jsem Ken!,“ zapěl Ryan Gosling v megahitu Barbie a na několik měsíců vyhnal fanouškům jakékoli jiné filmové melodie z hlavy. Třiačtyřicetiletý kanadský herec tím vedle Akademie, která se mu odvděčila oscarovou nominací, potěšil hlavně svou rodinu – manželku Evu Mendes a dvě dcery, osmiletou Amandu Lee a devítiletou Esmeraldu Amadu. V rozhovoru pro Wall Street Journal vysvětlil, že každou pracovní zakázku řeší právě s nimi a odmítá přijímat role, jež by ho i v rámci příprav nutily prozkoumávat jakékoli temné aspekty duše.

V 70. letech Hollywood neměl věhlasnějšího vizionáře než Francise Forda Coppolu, jenž se po uvedení Kmotra (The Godfather) stal režisérem „největšího filmu kinematografie“. Sám sebe chtěl překonat s válečnou Apokalypsou (Apocalypse Now), která víc než filmem o Vietnamu byla dle svého šílenství propadajícího tvůrce Vietnamem samotným. V té době se newyorskému rodákovi fascinovanému futuristickou architekturou v hlavě zrodil námět, který se dnes popisuje jako spojení starověkého Říma s Blade Runnerem. Snímek Megalopolis dostává první krátkou upoutávku po bezmála pětačtyřiceti letech, kdy o něm Coppola začal fantazírovat, a před uvedením na festivalu v Cannes 17. května nám nedává zase tolik indicií. Už z principu však slibuje mnohé, dost možná nesplnitelné věci.

Průzkumy trhu si žádají rozličné statistiky a agentura Talker Research si v zámoří posvítila na věčný problém filmového fanouška – kolik minut by měl trvat perfektní snímek? Jednoznačná odpověď se vylučuje pod nánosy přidružených diskuzí kolem tématu, ambicí díla a také žánru, neboť například životopisné portréty zkrátka vyžadují víc tahů štětcem než oddechové komedie či strašidelné horory. Dvě tisícovky Američanů přesto poskytly nosný vzorek a výzkum dopadl jednoznačně. Ideální délka filmu je prý 92 minut, což dělá dokonale vyváženou podívanou třeba z komedie Vybíjená nebo animáku Toy Story 2.

Jestli nás filmové horory něco naučily, tak že filmoví hrdinové dělají v tomto žánru stále podobné chyby. V novince Tarot, kterou můžete navštívit v tuzemských kinech, se podnapilí vysokoškoláci v pronajaté vile zabavují výkladem starých karet se znamením zvěrokruhu. Samozřejmě netuší, že horoskopy z úst jejich oblíbené kamarádky Haley (Harriet Slater) nepůjdou setřást a přivolají hněv dávno zesnulé ženy obviněné z čarodějnictví, jejíž duch se transformuje do děsivých postav z balíčku. Mládeži přístupnější edice Nezvratného osudu nepřekypuje inteligencí a kreativitou, ale pár světlých chvilek a permanentně zapřáhnutá monstra stačí k tomu, aby člověk v kině nepodlehl dřív než poslední filmová oběť.

Horor je specifický filmový žánr a dvojnásob to pociťujeme u filmů jako Terrifier 2, který byl před dvěma lety jedním z největších kasovních překvapení sezóny. Režisér Damien Leone v něm rozvinul původní krátkometrážní koncept o vraždícím němém klaunovi, jenž v celovečerním debutu Terrifier roku 2017 pronásledoval ženské oběti v opuštěné továrně, a zjevně nadpřirozeného sadistu jménem Art The Clown nechal rozpoutat 130minutové halloweenské peklo. Místy neúnosně násilná série po úspěchu dvojky, která s rozpočtem 250 tisíc dolarů v kinech pokořila patnáct milionů dolarů, pokračuje třetím dílem zasazeným do období Vánoc. V kinech se objeví o něco dříve, než se původně slibovalo.

Svět šílených motorkářských jezdců apokalypsy z přebujelé fantazie George Millera přivítá už 24. května dějový origin omlazené protagonistky Furiosy, již Charlize Theron v senzační Zběsilé cestě (Mad Max: Fury Road) přetavila v ikonickou nástupkyni Ripleyové, Sarah Connorové a dalších akčních ikon. Snímek Furiosa: Sága Šíleného Maxe (Furiosa: A Mad Max Saga) přivádí na scénu Anyu Taylor-Joy, která se jako mladá, od vlastní rodiny odtržená Furiosa postaví tyranskému Dementovi v podání Chrise Hemswortha. Vedle patnáctiminutové akční sekvence, která se natáčela osmdesát dní za přítomnosti dvou stovek tvůrců a kaskadérů, Miller slibuje také reference směrem k osudům mladšího Maxe Rockatanskyho. Na papíře prý střeží kompletní příběh kolem toho, co se Maxovi přihodilo rok před událostmi Zběsilé cesty.

Lidstvo podlehlo zákeřnému viru, imunní jedinci oněměli a na planetě ovládané inteligentními opicemi unikají před zajetím. Království Planeta opic (Kingdom of the Planet of the Apes) vstupuje do českých kin 9. května a odehrává se 300 let po událostech Války o planetu opic, v jejímž závěru šimpanz Caesar nasměroval kolonii lidoopů ke svobodné budoucnosti. Finální trailer představuje základní konflikt mezi tyranským opičím králem Proximem Caesarem a mladým, morálně vyspělým šimpanzem Noem. Víc prostoru dostává také lidská postava Mae, kterou si zahrála Freya Allan, jejíž úloha film zřejmě propojí s originální Planetou opic z roku 1968.

Australští sourozenci Michael a Danny Philippou si plní americký sen. Jejich hororový celovečerní debut Mluv se mnou (Talk To Me) loni přišel na 4,5 milionů dolarů a v kinech díky distribučnímu studiu A24 utržil 92 milionů. Bratři, kteří se původně proslavili jako influenceři a youtubeři pod přezdívkou RackaRacka, už pracují na přímém pokračování. Vedle toho ale dle čerstvých informací webu Deadline pro A24 chystají originální horor Bring Her Back a podle všeho také utajovaný dokument o kontroverzních turnajích hardcore neboli deathmatch wrestlingu, jehož se Michael aktivně účastní.

Dobrodružná klasika Mumie (The Mummy) s Brendanem Fraserem a Rachel Weisz znovu zalila kinosály odstíny saharské pouště rovné čtvrtstoletí po premiéře. Oblíbený trhák Stephena Sommerse, jenž mumifikovaného kněze Imhotepa (Arnold Vosloo) znovu vzkřísil pro zábavné pokračování Mumie se vrací, si z 1200 severoamerických kin odnesl přes milion dolarů. To je vzhledem k tržbám v hodnotě 416 milionů dolarů, jež Mumie posbírala během prvního uvedení, možná zanedbatelné. Přesto se vyrojila přání, která vzývají opožděnou výrobu čtvrtého dílu – trojka s podtitulem Hrob Dračího císaře se ostatně pod vedením Roba Cohena moc nepovedla a Fraser by se návratu do úlohy Ricka O'Connella nebránil

Disney má hodně obsáhlý filmový registr, přičemž málokterá položka je cennější než Lví král (The Lion King). Klasický animák z roku 1994 se na oscarové hudbě Hanse Zimmera prodral k tržbám ve výši 960 milionů dolarů a z dorůstajícího lva Simby, jehož otce a krále africké savany Mufasu připravil o život jeho lstivý bratr Scar, učinil jednoho z nejmilovanějších protagonistů animované historie. Fotorealistický remake od režiséra Jona Favreaua (Iron Man) z roku 2019 látku aktualizoval a navzdory rozpačitým recenzím vydělal 1,6 miliard dolarů. Disney s oceňovaným filmařem Barrym Jenkinsem (Moonlight) na pět let starý snímek navazuje dějovým předchůdcem Mufasa: Lví král (Mufasa: The Lion King), který se v první upoutávce nesnaží o absolutní realismus a oživuje muzikálové ladění originálu.