Strhující umělecký dokument Koyaanisqatsi je předchůdcem u nás dobře známého snímku Powaqqatsi. Oba filmy jsou součástí zamýšlené trilogie o stavu tohoto světa. Koyaanisqatsi začal režisér Godfrey Reggio realizovat v roce 1974 jako svou prvotinu v době, kdy mu bylo třiatřicet let a kdy měl za sebou dvacetileté působení v Řádu křesťanských bratří. Příprava, natáčení a střih si vyžádaly skoro deset let. Pod záštitou Institutu pro oblastní výchovu (IRE - Institute for Regional Education) stvořil autor třiaosmdesátiminutový snímek bez jediného slova, v němž hraje důležitou roli vedle obrazu i minimalistická hudba Philipa Glasse. Název a idea celého projektu vzešla z kultury indiánského kmene Hopi, žijícího na území Arizony a ohroženého vyhynutím. Od starců tohoto kmene získal Reggio nejen povolení užít slova jeho jazyka pro názvy svých filmů, ale i inspiraci v podobě věšteckých zpěvů. "Koyaanisqatsi" znamená "život vyvedený z rovnováhy", nebo také "způsob života, který volá po změně". Reggiův filosofický esej má obecnou platnost. Vypovídá o světě, který oplývá bohatstvím a krásou, nad níž se tají dech - ale také o planetě, kterou její obyvatelé, lidé, přeměňují pozvolna k obrazu svému, a tím ubližují přírodě, jejíž součástí jsou ovšem také oni sami. Vypovídá o stereotypu života ve městech, o industrializaci, o lhostejnosti a o samotě, a také o odlidštěnosti, o letech a pádech. Podobně jako Powaqqatsi je i tento film obrazově i hudebně rozdělen do několika pasáží, jež Reggio s Glassem dramaticky vygradovali. Vzniklo ohromující dílo, jež ve světě vzbudilo velký ohlas a jež i přes značný časový odstup přesvědčivě vypovídá o tomto světě.