Příběh zasmušilého mladíka, který svůj čas tráví vytáčením mondénní matky a návštěvami cizích pohřbů, kde se seznámí s vitální osmdesátnicí s podobně výstředním smyslem pro humor, se ve vánoční nabídce hollywoodských studií roku 1971 vyjímal jako tarantule na piškotovém dortu, můžeme-li použít jedno z přirovnání Raymonda Chandlera.