Každý má své „tenkrát poprvé“, dokonce i mexická luchadorská legenda a bojovník s nadpřirozeným zlem Santo. Nyní konečně mohou první zjevení maskota našeho festivalu na filmovém plátně ocenit i čeští diváci. V roce 1958 vznikly dva první filmy, v nichž se Santo objevuje: El Santo bojuje proti vládci zla a Santo contra los hombres infernales (El Santo proti ďábelským mužům). Jejich premiéry v době uvedení proběhly bez povšimnutí, avšak dnes jsou to vzácné perly. Restaurovaná kopie Vládce zla byla dokonce uvedená na loňském ročníku prestižního filmového festivalu Berlinale. Oba snímky byly natočeny na Kubě a negativy odvezeny z Havany těsně před tím, než ji dobyl Fidel Castro se svými vousáči. Karibský ostrov byl zvolen pro exotickou přitažlivost a také proto, že natáčení tam bylo mnohem levnější. Vládce zla je dnes vnímán jako typický camp – natočený se zanedbatelným rozpočtem. Kromě Santa uvádí na scénu též bojovníka se stříbrnou maskou a luchadora El incógnita (vlastním jménem Fernando Osés – jeden ze spoluautorů scénáře). Hlavní zápletku tvoří naprosto ztřeštěný zápas se zločinným doktorem a zároveň hypnotizérem spolupracujícím s tlupou překupníků čehokoliv. Sám Santo je ve filmu využit způsobem, který se již nikdy v takovém stylu nebude opakovat. Téměř celou dobu je v transu, neustále někde nepřítomně postává, a dokonce se ve slabou chvíli přidá na stranu zla. Vládce zla může směle aspirovat na nejhorší film všech dob. Zápletky a dramatické obezličky nedávají smysl, postavy jednají vesměs proti jakékoliv logice, obtížně se orientujeme i v samotném prostoru a vše vrcholí podivně nejednoznačným tragikomickým koncem. Prostě Santo už od začátku divákům nekompromisně ukázal, jaký typ filmů jim bude v následujících desetiletích předkládat. (Festival otrlého diváka)