Psychologické drama sleduje příběh dvou stenotypistek, které po týdnu monotónní kancelářské práce hledají o sobotním večeru únik z každodenního stereotypu. První zvukový film Gustava Machatého propojuje realismus s poetickým viděním všedního městského života a odvážně experimentuje s využitím zvuku v rámci moderního filmového jazyka. Na svoji dobu tematicky i stylově progresivní film, podbarvený jazzovými melodiemi Jaroslava Ježka, vznikl podle námětu Vítězslava Nezvala.

Méně známý, ovšem neméně zdařilý snímek režiséra filmů Erotikon (1929) či Extase (1933), vyniká využitím progresivních tvůrčích postupů, filmových montáží a především povýšením zvukové složky filmu na plnohodnotný vyjadřovací prostředek, nezávislý na obraze. Prostřednictvím kontrapunktu obrazu a zvuku Machatý dosahuje nových, překvapivých významů i humorného účinku. Také dobová kritika přijala Ze soboty na neděli jako dosud nejzdařilejší zvukový film. Na výsledku se bezpochyby podepsala i Machatého schopnost obklopovat se významnými osobnostmi umělecké avantgardy. Kromě již zmíněných Vítězslava Nezvala a Jaroslava Ježka se na filmu jako architekt podílel Alexandr Hackenschmied a Machatého stálý spolupracovník, kameraman Václav Vích. (NFA)