Volně propojovaný sled kabaretních skečů, původně předváděných na jevišti, představil Vlastu Buriana jako skutečného mistra humoru. Hraje tu zaměstnance pohřebního ústavu, jenž využije zvěsti o údajné vlakové nehodě a vydává se za jeho oběť. Scéna, kdy se belhá s košťaty coby berlemi v podpaží, patří k nejpověstnějším. Prokazuje, jak mistrně ovládá mluvu i gesta, jak si podmaňuje publikum, jehož nadšené reakce by také měly zaznít.