Profilový obrázek

Sarpele

Komentáře 100

Od nejnovějších
  1. Planeta Praha
    Planeta Praha (2022)
    8
    Film postavený na pro mnohé asi překvapivé tezi, že kvůli zemědělsky nebývale zglajchšaltované krajině je kromě různých chráněných krajinných oblastí nejpestřejší a nejzajímavější příroda ve městech. Ať už tu, jako třeba plch, byli odjakživa a město kolem nich narostlo, nebo jako slípka zelenonohá využili možnosti a vzdali se zimního migrování, případně se do města stáhli z okolí jako mufloni do areálu krčské nemocnice. Filmařsky je to srovnatelné se standardem přírodovědných dokumentů BBC, ale po této stránce nijak objevné. Nicméně snad to má potenciál ukázat lidem městskou divočinu, inspirovat je, aby sami objevovali a aby zbytečně neškodilli.
  3. Boží láska
    Boží láska (2019)
    6
    Film, na němž je toho objektivně hodně k ocenění. Kamera kouzlící záběry z šera vystupujících neonových barev, decentní ale působivé herectví Diry Paes, vynalézavá režie, díky níž si vlastně ani nevšimnete, že jde o nízkorozpočtový snímek, nebo některé mrazivě vtipné nápady jako například drive-in zpovědnice. Přesto je toto discodystopické varování před možným budoucím vývojem brazilské společnosti za Bolsonara podivně chladné, řídké a nepůsobivé.
  4. Lynč
    Lynč (2018)
    4
    Místo sedmi scenáristů a amerického konzultanta to chtělo především schopného dramaturga. Škoda vyplýtvaného potenciálu tolika mladých lidí. Od ČT je sice hezké dávat šanci i neostříleným tvůrcům, ale pokud si jejich podporu představuje zrovna takto, tedy předhodit je "velkému" jménu, které se dobře vyjímá v PR článcích, jinak ale při neznalosti českého jazyka reálií může těžko pomoct zrovna při tvorbě tohoto typu seriálu, to ať raději mladé nepodporuje vůbec... Plusové body snad jen za spoustu neokoukaných herců, případně i za zajímavé obsazení těch okoukanějších (ambivalentní doktor Pavla Kříže, rasistický hnusák Jiřího Dvořáka, za každou cenu smířlivá starostka Barbory Kodetové). Doufám, že se Pavel Anděl, Marsell Bendig nebo třeba Štěpánka Fingerhutová objeví časem v něčem lepším...
  6. Westworld
    Westworld (2016)
    10
    Jakkoli mám samozřejmě tu infantilní touhu po dalším vyprávění, vlastně by bylo nejlepší, kdyby měl Westworld jen jedinou řadu. Cokoli už bude zákonitě jen rozmělňování. Třeba dobře napsané, ale přece jen. Kdyby se to desátým dílem nadobro uzavřelo, dotýkalo by se to uměleckého díla.
  7. Mallory
    Mallory (2015)
    8
    Nechápu, jak v tom někdo může vidět film o naději. Já viděla film o ženě, která jakmile se v okolí objeví chlap a začne ji balit, přestává uvažovat racionálně. V té chvíli jde stranou nejen ohled na sebe samotnou, ale i ohled na jejího syna, kterého jinak strašně míluje. Pořád dokola: "když on je takovej hodnej/úžasnej/citlivej" - "je to hajzl, co mě jenom využíval". Ale i když je mi Mallory dost nesympatická, Třeštíková svoje řemeslo umí skvěle a v časosběrných portrétech "obyčejných" lidí patří ke špičce.
  9. Norsko
    Norsko (2014)
    6
    Bizarní, blbé a uhozené, ale vlastně dost zábavné, i když se rozum a zbytky soudnosti brání.
  10. Troja
    Troja (2004)
    4
    Škoda v někerých případech výborného až ideálního obsazení (Bana - Hektor, Pitt - Achilles, Cox - Agamemnon, Bean - Odysseus, O'Tool - Priamos a Saffron Burrows jako Andromache) a především jednoho z největších příběhů dějin. Petersen z toho udělal sandálovou banalitu, která jen v pár scénách ukazuje, jak to mohlo být dobré. A když už si tvůrci dali tu práci s tak masivním přepisováním "dějin", mohli aspoň vymyslet Achilleovi lepší motivaci pro zabití Hektora zneuctění jeho mrtvoly...
  11. M*A*S*H
    M*A*S*H (1972)
    8
    Spolu se seriálem Přátelé základní kámen mého televizního dětství/dospívání. Tihle herci v čele s Alanem Aldou dodávali rytmus mým dnů, MASH byl mým druhým večerníčkem. Na jednu stranu vtipné, svěží, dojemné a snesitelně výchovné. Na druhou stranu nastavované, dřenění několika oblíbených zápletek až do mrtva (třeba Radar přišel o panictví minimálně třikrát). Taky tvůrcům nemůžu zapomenout, že jsem si kvůli nim nebyla schopna zapamatovat skutečné trvání války v Koreji (vždyť přece trvala asi 15 let, ne?). Něco mezi *** a ****, zatracená nostalgie to táhne vzhůru.
  12. Den zrady
    Den zrady (2011)
    8
    Film nijak přelomový ani výjimečný. Jen hluboce smutný. Nikoli tragický, ale prostě jen a jen hrozně smutný. Herecké výkony, forma, všechno je adekvátní, vše zapadá do celkové struktury. Je jasné, že takový film prostě nemohl výrazně zabodovat v oscarových nominacích, i když je George Clooney ten "miláček Ameriky". Jsem ráda, že jsem viděla, ale nemám potřebu se k němu vracet.
  14. Moon
    Moon (2009)
    8
    Krásné, jímavé... Od absolutního hodnocení mě odrazuje jen relativně banální konec. Každopádně se už nemůžu dočkat Jonesova nového filmu Source Code.
  17. Svědek
    Svědek (1969)
    10
    Asi nejvtipnější politická satira, kterou jsem kdy viděla. A taky velmi povedená inspirace Švejkem.
  19. 5x2
    5x2 (2004)
    6
    Není to vůbec špatné. Pět zásadních momentů vztahu (ex)manželské dvojice, se kterými jsme ale seznamováni v opačném sledu. Začínáme momentem oficiálního rozvodu s dramatickou dohrou v hotelovém pokoji, pokračujeme domácím večírkem plným řečí o nevěře, přes komplikovaný porod synka, svatbu a svatební noc a celý film končí náznakem počínajícího vztahu kdesi v italském prázdninovém letovisku. Nejzajímavější na celém filmu je proces sledování. Divák si vytváří nejrůznější konstrukce o minulosti hrdinů, které je nucen po každé epizodě proměňovat. Ústřední dvojice je napsána i ztvárněna věrohodně, ovšem její věrohodnost a do jisté míry všednost je hlavním plusem a zároveň mínusem filmu. Na konci ve vás zůstane trochu prázdný pocit a můžete se cítit mírně podvedeni. Nekoná se žádné překvapivé odhalení. Zjištění, že jste vlastně celou dobu sledovali obyčejný pár s obyčejnými problémy, a že navíc nejste o nic moudřejší než na začátku (ve smyslu ospovědi na otázku "kde ti dva vlastně udělali chybu"), může být poněkud frustrující. Film stojí za vidění, ale pokud byste si chtěli vybrat jen jediný z Ozonových "realistických" filmů, mohli byste sáhnout po pár zajímavějších. (např. Pod pískem nebo Čas, který zbývá)
  20. Fontána pre Zuzanu 2
    Fontána pre Zuzanu 2 (1993)
    10
    Dokonalé béčko a perla porevolučního exploatačního filmu!!! Dvě vyšampónované hvězdy s ušlechtilým výrazem brodí se největší špínou divokého východu!!! Drsný a zvrácený lesbický sex ve vězeňských sprchách, drsná lesba s žiletkou v ústech!!! Pavel Bobek jako stárnoucí dekadent a bývalá hvězda!!! Užašňá výšlovňošť Ibrahima Maigu!!! No prostě uberkůl!!!
  21. Gyumri
    Gyumri (2008)
    6
    Smutný důkaz, že i ze silného a zajímavého námětu může vzniknout naprosto průměrný film.
  22. Láska přes internet
    Láska přes internet (1998)
    8
    Zajímavé, jak film, který využívá motivu internetu jako horké novinky, může o pár let později vyvolat milou vzpomínku na něco zastaralého. Dívám se na film a říkám si: "Oni tam mají to vytáčené připojení, to jsme kdysi taky mívali." Ovšem tenhle film rozhodně nestárne tak rychle, jako technické novinky. Jeho hlavním tématem není internet, ale všeprostupující nostalgie a právě proto může oslovit diváky stejně teď jako třeba za dvacet let.
  23. Hodná holka
    Hodná holka (2002)
    8
    Na první pohled to působí jako další z těch malých "nezávislých" amerických filmů, do kterých si filmové a televizní hvězdy občas odskočí ukázat, že taky umí hrát. Obyčejné texaské městečko, obyčejný supermarket a v něm obyčejná ženská, otrávená z práce a věčně zhuleného manžela. Až jednou začne v supermarketu pracovat typický outsider, takový, jaký musí být v každém takovém malém nezávislém filmu, a Justine se do něj - jak jinak - zamiluje. __________ Ovšem stejně tak, jako dokáže jedna Justinina kolegyně nenápadně včlenit peprné urážky zákazníků i do hlášení o slevách, vkrádá se už od začátku do tohoto filmu cynismus a hodně černý humor. Janifer Aniston opravdu velmi dobře stvárňuje svoji Justine - nevinně vypadající monstrum, které vlastně nemá žádné city a emoce, které žije tak trochu mimo realitu, kterou jen občas nezúčastněně glosuje.__________ Hodná holka je film, který přestože působí celkem mile a příjemně, je ve skutečnosti značně znepokojivý... (A navíc v něm všichni herci dokazují, že opravdu umí hrát.)
  25. Harold a Maude
    Harold a Maude (1971)
    10
    Od začátku mám pocit, že je tento film o mně. Asi že se odjakživa cítím jako kombinace osmdesátileté vyrovnané a dokonale šťastné ženy a vyšinutého mladíka, který to s životem vůbec neumí a má zvrácený smysl pro humor.
  26. Rytmy Brazílie
    Rytmy Brazílie (2002)
    8
    Když se řekne brazilská hudba, většina lidí si nejspíš vybaví záběry z karnevalu v Rio de Janeiru. Finský režisér Mika Kaurismäki v tomto městě žije už víc než deset let. Spolu s ním cestujeme napříč Brazílií a poznáváme příběhy nejrůznějších lidí spjatých s tradiční brazilskou hudbou. Zjišťujeme, že má mnoho jiných podob, než je ta mediálně nejznámější. Sám režisér k tomu říká: „Většina cizinců zná pouze bosa-novu nebo sambu, ale v Brazílii toho můžete objevit mnohem víc – maracatu, frevo, coco, forró, emboladu a spoustu dalších stylů.“ V porovnání se slavnějším hudebním dokumentem Wima Wenderse Buena Vista Social Club jsou Rytmy Brazílie filmem komplexnějším a spíše než na příběhy lidí zaměřeným na příběhy hudby, jednotlivých stylů a písní.
  27. Kvaska
    Kvaska (2007)
    2
    Tak nějak netuším, co vlastně tvůrci tohoto filmu chtěli vytvořit. Chtěli nám nabídnout úsměvný pohled na zkoušení nového muzikálu? Na to je ve filmu příliš "závažných témat" a samotný muzikál (tuším Můra a motýl) se až příliš podobá Landově běžné mizikálové produkci. Což je trochu matoucí, protože ta je často spíš nechtěnou parodií. ______________ Daleko pravděpodobněji (soudě i podle tohoto textu na oficiálních stránkách) mělo jít o oslavu těch pravých "chlapských hodnot" - jako je chlapské přátelství, síla jít za svým snem, umění sbalit svou vyvolenou a dovednost vyrobit chlast z chleba, vody a droždí - obalenou do jakože fakt dost dobré hudby a spojené s prezentací té super party lidí kolem manželů Landových. ______________ Ovšem i pokud se vám z chlapského sebedojímání nedělá nevolno a Landovy písně pro vás nejsou urážkou vašeho hudebního cítění, pořád ještě najdete dost důvodů, proč vám může Kvaska připadat jako opravdu špatný film. Bylo by zbytečné vyjmenovat všechny nelogičnosti a nesmysly. Jednak by to bylo dlouhé a pak je tady určitě postupně zmíní ostatní. Bylo by laciné napsat, že nejlepší herecký výkon podává tříletá Rozálka, i když je to pravda. Ostatní se většinou buď plácají mezi sebeironickou a vážnou polohou (Korn, Hrušínský, Marek), nebo v horším případě svou roli berou zcela vážně (Vondráčková). Nejlíp vychází postava režiséra v podání Romana Pomajba, který sice přehrává, ale činí tak konstantně a občas i vtipně. ______________ Vyloženě trapně působí "jemná narážka" na zkorumpovanost vedení policie nebo cameo pana Vidíma (asi odměna za účast v Landově řádu lumenů). _______________ Ale proč se vlastně zabývat nějakým podrobnějším hodnocením. Můžeme to brát tak, že Kvaska je prostě taková kinoreklama na tvorbu manželů Landových, bohužel jen trochu moc dlouhá a jen málo zábavná. Přesto váhám mezi jednou a dvěma hvězdičkami. Párkrát jsem se zasmála (a jednou i na místě, kdy to asi tvůrci plánovali), odnesla jsem si nové životné heslo ("Touha je zázrak, kámo, zázrak") a některé scény muzikálu Můra a motýl měly svůj zvrácený půvab. Ale když si uvědomím, jak ublíženeckou polohu Landa zase po případném negativním přijetí Kvasky zaujme...
  28. Nebýt dnešní
    Nebýt dnešní (2005)
    8
    S filmy Petra Marka mám jeden zásadní problém. Při sledování mám pocit, že se po mně chce, abych se stala součástí toho úžasného světa těch skvělých lidiček, co mají ta srdíčka i jiné orgánky na pravém místě, nosí svetříky a jsou takoví čistí, alternativní a intelektuální. Nebýt dnešní je jediná výjimka. Zaujal mě, bavil mě a dokonce mi připadal i příjemně sebeironický a sebereflexivní (tedy ne jako u jeho ostatních filmů, ze kterých ta sebeironie a sebereflexivita trčí jako dvě vlajky, kterými diváka neustále plácá přes obličej).
  29. FC Venuše
    FC Venuše (2005)
    6
    Film FC Venus byl uveden na MFF Karlovy Vary (rok 2006) v rámci sekce Dny kritiků Variety. Svěží a zábavná romantická komedie, která vás během filmového maratonu dokáže probrat líp než šálek silné kávy. Ten typ filmu, který právě na filmových festivalech vyhrává divácké ceny, ale mimo festivalový rámec většinou zapadne, protože je bohužel průměrný (nebo jen lehce nadprůměrný) a snadno zapomenutelný. Dalším příkladem je Kámoš, který přestože získal na MFF KV diváckou cenu v roce 2003, později v běžné kinodistribuci neuspěl.
  30. Anděl Páně
    Anděl Páně (2005)
    4
    Vážně nechápu, jak tento film někdo může považovat za nejlepší porevoluční pohádku (tady ale evidentně pomáhá odstrašující příklad pana Trošky a jeho uslintaných pitvorných pseudopohádek) nebo dokonce za film povedený! V kině to bylo podprůměrné, v televizi zrovna tak, jediné potěšující bylo herectví Jiřího Dvořáka, Ivana Trojana a mezi nimi fungující herecká "chemie". Dokonce ani ty tolikrát vyzdvihované "dospělé" vtípky a narážky na mě moc nezapůsobily. Veronika Žilková hraje svatou Veroniku, Aňa Geislerová svatou Annu, když si jde Ježíšek hrát s Jidáškem, vždycky se vrací s brekem. Haha...žert... Ovšem dokud jsme v nebi, můžeme si aspoň užívat příjemné rodinné pojetí katolického "pantheonu". S přesunem na Zemi se ale ukáží všechny nedostatky naprosto zoufalého scénáře, který se asi všemožně snaží vyřešit nedostatek financí - proč bychom jinak byli nuceni neustále sledovat neúměrně dlouhé scény typu "čert s andělem jdou po sněhu", "čert s andělem běží ve sněhu", "čert s andělem utíkají ve sněhu z kopce" (aniž bychom pořádně věděli, odkud, kam a proč spěchají). Veškeré napětí je (nebo spíš není) vytvářeno dvěma násilnými, umělými a hloupými zvraty. Proč třeba do té doby inteligentní čert vysvobodí hraběte z vězení tak, že ho přemístí 30 mil daleko? No protože potřebujeme zaplnit ještě 10 minut a divák už dlouho neviděl nikoho utíkat po sněhu!!! Postavy mají nulový vývoj, za zvláštní zmínku stojí Dorotka - nejhloupější ženské stvoření, které se kdy v české pohádce objevilo. Jiří Strach by udělal líp, kdyby se stejným obsazením, námětem a lepším scénářem natočil další z řady hodinových televizních papundeklových pohádek. V tomhle rámci už ČT uvedla dost povedenějších věcí, než je Anděl páně (např. Elixír a Halíbela).
  31. Showgirls
    Showgirls (1995)
    8
    Jediné, co mi na Showgirls vadí, je fakt, že jinak pohledná Elizabeth Berkeley má tak strašně ošklivý zadek ;) (to Gemini: patřím do kategorie dívka, slečna, dáma)
  32. Mistr kung-fu
    Mistr kung-fu (1987)
    8
    V prvním plánu krásný a jímavý příběh o lásce rozvedené ženy a čtrnáctiletého chlapce, spolužáka její dcery, ve kterém se objevují typické znaky konce 80.let (popularita hracích automatů a kampaň proti šíření AIDS). V druhém plánu pak zajímavé prolínání filmu a mimofilmové reality. Jane Birkin v podstatě hraje samu sebe - napůl Francouzsku a napůl Angličanku, její rodiče, žijící v Anglii, hrají skutečně její rodiče žíjící v Anglii (herečka Judy Campbell a David Birkin), její dcery hrají její skutečné dcery (Charlotte Gainsbourg a Lou Doillon), jejího bratra pak překvapivě její skutečný bratr (scenárista Andrew Birkin, např. Betonová zahrada nebo Parfém: Příběh vraha). Objekt touhy hlavní hrdinky (nutno říct, že opětované touhy) hraje tehdy čtrnáctiletý syn Agnès Vardy Mathieu Demy. A pokud máme věřit velice zajímavému dokumentu Jane B. očima Agnès V., impulsem ke vzniku filmu bylo přiznání Jane Birkin Agnés Vardové, že ji přitahuje její syn. (Za které ve zmíněném dokumentu dostane zpoza kamery pořádnou facku.) Jane Birkin je ostatně uváděna jako autorka námětu.
  33. Ze života dětí (1977)
    10
    Miluju tyhle "kolaborantské filmy pro děti". Filmy, jejichž dospělí tvůrci evidentně přeběhli na druhou stranu barikády a kopou v dětském dresu (konec hlášení v jazyce VMF). Filmy, které neberou děti jako zmenšené dospělé, ale zároveň spolu s Trnkou ví, že "tak malé děti snad ani nejsou". Jeden z úžasných výsledků spolupráce pánů Macourka, Borna a Doubravy a zároveň jeden z mnoha důkazů, že Macourkově fantazii a způsobu uvažování vyhovuje nejvíc právě animovaný film.
  34. Čokoláda
    Čokoláda (2000)
    8
    Chuťový kolega čichového Parfému: Příběhu vraha. Přestože (nebo možná právě proto) snaha zachytit a uchovat jiné než sluchové a zrakové vjemy (nejen) pomocí audiovizuálního média tu není tak "okatě" tematizovaná, působí Hallströmův film v tomto ohledu zdařileji. Příjemný, přehledný, ničím neznepokojující film, přinášející úhledně zabalené a ochucené humanistické poselství, ovšem podané způsobem, který diváka neuráží násilností nebo kýčovitou naivitou. Čtvrtá hvězdička za mé oblíbence Johnnyho Deppa a Judi Dench.
  36. Přelet nad kukaččím hnízdem
    Přelet nad kukaččím hnízdem (1975)
    8
    Je to zvláštní, ale zrovna tento Formanův film, který je pro většinu lidí evidentně jeho nejlepším dílem, se mě dotýká asi nejmíň. Přestože jsem ho viděla mnohokrát, Nicholson je můj oblíbený herec, závěrečná scéna mě vždycky "dostane". No nevím. Snad někdy dojdu osvícení.
  37. Valmont
    Valmont (1989)
    10
    Kdysi se mi tento film moc líbil, později ho ale v mých očích naprosto zastínily Frearsovy Nebezpečné známosti - ta úžasně krutá Glenn Close, démonický John Malkovich, Keanu a Uma, oba krásní a mladičcí... Ovšem s přibývajícím časem mi ten casting začal připadat takový prvoplánový, ostatně jako celý film. Nenabízí žádný výklad a de Laclosův román v dopisech spíš "ilustruje". Naopak Forman přichází s vlastní interpretací a jeho film má pro mě pořád svůj půvab (navíc Annette Bening je prostě úžasná o Colinu Firthovi ani nemluvě).
  38. Poslední metro
    Poslední metro (1980)
    8
    Krásný a jemný film bez velkých gest a patetických proslovů, který nechává divákovi velký prostor. Možná je to pro ostatní irelevantní informace, ale pod dojmem z tohoto filmu jsem Hřebejkovu Musíme si pomáhat ubrala ve svém hodnocení jednu hvězdičku...
  40. Světáci
    Světáci (1969)
    10
    Pro mě je největším kladem postava "pana emeritního". Prvorepubliková elegance vrací úder lidovědemokratickému zřízení: ...Rok 48 udělal přítrž tomu mému snažení. No...byla to radost, ale kupodivu tanec se tehdy příliš nežádal.