Profilový obrázek

InJo

Roman Freiberg

Komentáře 34

Od nejnovějších
  1. Ambulance
    Ambulance (2022)
    5.5
    Totální filmový ADHD záchvat, který se od začátku do konce řítí kupředu takovou rychlostí, že v podstatě ani nestíháte řešit všelijaké nesmysly, k nimž během více jak dvou hodin stopáže dojde. A že jich je asi milion, přičemž nepřehledná a chaotická akce vlastně patří k těm méně zásadním. Bayovi skalní fanoušci si to patrně budou schopni v rámci možností užít, mnohem radši bych tuhle vcelku solidní látku ale viděl v rukách někoho typu Michaela Manna. Bayův nezaměnitelný frenetický videoklipový styl se každopádně (opět) nikam nevyvinul. Jiné (natož lepší) už to s tímhle zkoksovaným cvokem holt asi nebude.
  2. Matrix Resurrections
    Matrix Resurrections (2021)
    6.5
    Film spíš zajímavý, nežli dobrý. Zpočátku zábavná a podvratná reflexe celého matrixovského fenoménu, která se ale postupně změní v regulérní - a bohužel i dosti rutinní - sequel. Ve výsledku jde především o snahu zrestartovat další velkou, uctívanou a (kdysi) velmi vlivnou značku. Silně ale pochybuju, že se to studiu povede. A akce je tu - na rozdíl od původní trilogie - vyloženě druhořadá.
  3. Spider-Man: Bez domova
    Spider-Man: Bez domova (2021)
    8
    Třetí Spider-Man s Tomem Hollandem předchozí dva (velmi solidní) díly konceptuálně a měřítkem s přehledem trumfuje prakticky na všech frontách. Je hodně těžké psát o filmu, jehož největší síla spočívá v divácké nejistotě, jaké postavy a herci se v něm nakonec objeví, či neobjeví. Marvel v čele s Kevinem Feigem a režisérem Jonem Wattsem tady ale každopádně vyhrál jednu ze svých dosud největších bitev. Ambice smysluplně propojit všechny tři dosavadní spidermanovské filmové série byla nadmíru riskantní, ale kupodivu se to povedlo. Bez domova dojemně a působivě završuje Hollandovu první trilogii, současně ale také chytře a s citem odkazuje k sériím s Tobeym Maguirem a Andrewem Garfieldem. Výsledkem jsou obří komiksové orgie, z nichž se spousta nerdů nepochybně posadí na zadek. Nejlepší letošní marvelovka a pravděpodobně nejlepší hrané Pavoučákovo dobrodružství od Spider-Mana 2 u mě po první projekci trochu ztrácí asi jen v jednom ohledu. Od něčeho tak epického a svým způsobem unikátního jsem očekával akci, která mě zarazí do sedačky a donutí zírat s nevěřícným úžasem. To se však (téměř) povedlo pouze souboji na mostě, zbytek (včetně velkého finále) je jen hodně solidní nadprůměr. Úchvatné frajeřinky v režii Sama Raimiho ve zmíněném Spider-Manovi 2 tak pro mě zůstávají nadále nepřekonány. Každopádně výjimečně doporučuji neodcházet před (úplným) koncem závěrečných titulků.
  4. Duna
    Duna (2021)
    8
    S kultovní Herbertovou ságou jsem zatím neměl tu čest a verze Davida Lynche z 80. let mi přišla regulérně hrozná (nicméně obří potenciál košatého příběhu a bohatého fikčního světa nešlo přehlédnout). Denise Villeneuvea považuji za jednoho z nejlepších současných režisérů, jenž si mě svými posledními filmy naprosto získal. A nezklamal mě ani tentokrát. Jeho pojetí Duny je totiž v dobrém slova smyslu někde úplně jinde než Lynchovo. Audiovizuální stránka je dle očekávání ohromující – zejména pak ve chvílích, kdy dojde na monumentální výjevy (záběry kosmických lodí, bojové scény) ve spojení s naprosto grandiózní burácivou hudbou Hanse Zimmera, z níž se podlamují kolena. Villeneuveův vypravěčský styl je tentokrát (vzhledem k dějově obsáhlé předloze) o něco vstřícnější než obvykle (tady si tolik nezakládá na urputně pomalém tempu a nenaplňování diváckých očekávání), takže i když film občas trochu zvolní, pořád jde o poměrně dynamickou podívanou, v níž se takřka neustále děje něco zajímavého (pro druhou polovinu to platí obzvlášť). Jen je třeba se smířit s tím, že jde pouze o část příběhu, který sám o sobě (bez případných dalších dílů) zkrátka neobstojí (podobně jako třeba Pán prstenů: Společenstvo prstenu). Navíc silně nedoporučuji chodit na 3D verzi – spousta scén se odehrává v přítmí a tomu 3D brýle opravdu nepomáhají. Pokud budete mít příležitost, zajděte do Imaxu na 2D. Tenhle formálně monstrózní spektákl si co největší plátno a co nejlepší zvuk totiž zaslouží zcela jednoznačně.
  5. Free Guy: Hra na hrdinu
    Free Guy: Hra na hrdinu (2021)
    6.5
    Pokud jste viděli Ready Player One a Truman Show, tohle už k ničemu nepotřebujete, protože je to o (minimálně) jeden řád horší než oba filmy (Levy se nepřekvapivě nechytá na Petera Weira, natož na Spielberga). Jako akčně-romantická komedie je to ale celkem fajn, byť spíš v jednotlivostech než jako celek. Nicméně na eRkovou verzi v podání Matthew Vaughna nebo Ilji Najšulera, která by naplno využila ten herní svět inspirovaný GTA, bych se podíval s velkou chutí.
  6. Shoky & Morthy: Poslední velká akce
    Shoky & Morthy: Poslední velká akce (2021)
    7.5
    Není to tak vypravěčsky "čisté" jako Nenasytná Tiffany nebo Pěstírna, ale nepochybně je to zábavné, vtipné, nápadité, řemeslně zručné a skvěle zahrané (Magnusek!!!) propojení nízkorozpočtového hororu a komediálního buddy movie, které si mě naprosto získalo především propracovanou reflexí a chytrým zesměšňováním největších zločinců současnosti - youtuberů. Z Andyho Fehua roste autor sebevědomých a osobitých žánrovek, které nemají zapotřebí být jen ucházejícími kopiemi slavnějších a úspěšnějších vzorů. Už teď se moc těším na jeho další projekt.
  7. G. I. Joe: Snake Eyes
    G. I. Joe: Snake Eyes (2021)
    6
    G. I. Joe: Snake Eyes je v konečném součtu vlastně docela příjemné překvapení. Není sice ničím zázračný či výjimečný, ale nabízí ucházející žánrové řemeslo, které potěší hlavně vesměs dobře obsazenými a zahranými charaktery a atraktivními a exotickými lokacemi (Japonsko je tu kýčovitě krásné ve všech svých podobách). A i akce, přestože jí není tolik a není tak pompézní jako dříve, si zaslouží alespoň malou pochvalu. Od Roberta Schwentkeho, nevýrazného rutinéra s přinejlepším průměrnou filmografií, jsme o moc více zřejmě dostat ani nemohli.
  8. Zabijákova žena & bodyguard
    Zabijákova žena & bodyguard (2021)
    6
    Zabijákova žena a bodyguard určitě není špatný film a není ani mizerným pokračováním. Cílové publikum, tj. fandy drsnějších akčních buddy movies (viz 48 hodin, Smrtonosná zbraň, Poslední skaut apod.), se tvůrci pokusili zasytit obrovskou porcí všeho, co je pro daný subžánr typické. Rovněž jde vcelku snadno vypozorovat, že si štáb natáčení zřejmě hodně užil a naštěstí se část té pohody a dobré nálady z placu podařilo přenést i do samotného snímku. Naneštěstí méně je někdy skutečně více a proto sequel působí oproti uvolněnější a lépe vyvážené jedničce křečovitěji a jako celek i zbytečněji. Jakožto žánrová letní jednohubka ale svůj účel nakonec přeci jen splní.
  9. Chyby
    Chyby (2021)
    7.5
    Jan Prušinovský opět nezklamal. Po skvělých Kobrách a užovkách tentokrát přichází se syrovou a nekompromisní "romancí" ze současnosti, která zvládá být naprosto nepodbízivou ódou na sílu lásky stejně jako plně funkční kritikou předsudků a maloměšťáckého pokrytectví. Navíc odvážně obsazeno vesměs málo známými hereckými tvářemi (čili žádný Langmajer, Hřebíčková apod.). Takhle nějak bych si představoval (vyšší) standard současné české kinematografie.
  10. Ubal a zmiz
    Ubal a zmiz (2021)
    6.5
    Překvapivě povedené. Z Ritchieho stylu a poetiky to čerpá příjemně decentně, rozhodně se nejedná jen o hloupou a lacinou nápodobu. Velký hit z toho asi nebude, jako žánrová jednohubka to však funguje bez větších problémů. A taky oceňuju, že tu někdo měl ambici natočit pro mainstreamového diváka i něco jiného než jen další romantickou komedii s Jiřím Langmajerem a Petrou Hřebíčkovou.
  11. Matky
    Matky (2020)
    4
    Moc bych přál divákům povedenou českou komedii ze (současného) života, ale opravdu nedokážu moc pochopit, že by mohla někoho skutečně rozveselit tahle téměř koncentrovaná deprese, která rodičovství na příkladu čtyř mladých matek a jejich partnerů líčí div ne jako to nejhorší, co vás může v běžném životě potkat. Samozřejmě, že mít/vychovávat dítě/děti není vždy ani zdaleka jen radost a zábava, tenhle film ale budí zatraceně silný dojem, že jeho tvůrci chtějí každého od pořízení si dítěte co nejvíce odradit. Předpokládám, že jejich záměr byl v podstatě opačný, v tom případě se jim ale tahle herecky hvězdně obsazená "komedie" tak úplně nepovedla.
  12. Luca
    Luca (2021)
    6
    Hezké letní klučičí dobrodružství, od Pixaru ale čekám propracovanější a nápaditější svět, postavy i příběh. Nejzajímavější mi na tom přišlo, že to působí trochu jako animovaná dětská verze Dej mi své jméno...
  13. Rozhněvaný muž
    Rozhněvaný muž (2021)
    7.5
    Asi není úplně překvapení, že patrně nejlepší, nejtemnější a nejstylovější stathamovku natočí zrovna Guy Ritchie (v módu diváčtějšího a méně radikálního S. Craiga Zahlera). Náramně badass krimi thriller a pravděpodobně nejlepší "chlapácký" film poslední doby. Navíc bych doteď nevěřil, že Scott Eastwood může působit opravdu drsně a nebezpečně...
  14. Kdo mi jde po krku
    Kdo mi jde po krku (2021)
    5
    Naprosto bezkrevný bazmek působící dojmem, že ho většina přítomných točila za trest a na první dobrou. Nefungují tam postavy (dvojice zabijáků nebudí vůbec žádný respekt, natož snad strach) ani vztahy (citové pouto Angeliny a toho kluka je prakticky nulové), akce je jalová, bez intenzity a znatelného fyzična. Vlastně to selhává ve všem, v čem Sheridanův Wind River vynikal.
  15. Mortal Kombat
    Mortal Kombat (2021)
    5
    Mám neodbytný pocit, že nový Mortal Kombat vznikl hlavně za účelem naplno se zavděčit těm hardcore fandům hry, kteří chtěli ze všeho nejvíce na plátně vidět svoje milované "fejtality" a s nimi spojené cheesy hlášky (Kano Wins, Flawless Victory). Je hezké stanovit si cílovku a oceňuju i snahu (minimálně tu lišit se co nejvíce od Andersonovy verze a být blíže předloze), ale nebýt úvodní scény s přesným Sanadou a sympaticky hovadského Kana, který jako jediný ani na chvilku nesere mramor, nebylo by moc o co stát. Proti novému hrdinovi vlastně nic moc nemám, zato třeba hyperpatetický prcek Liu Kang je až nechtěně směšný a zdejší Shang Tsung nesahá nezapomenutelnému záporáckému ksichtu C.-H. Tagawy ani po kotníky, stejně jako nový (zcela zaměnitelný) Lord Raiden Christopheru Lambertovi. Souboje nejsou špatné, ale vzhledem k tomu, že právě ty by měly být tím největším lákadlem, mě vlastně nijak zvlášť nenadchly. Přitom SubZera hraje Joe Taslim, jeden z nejschopnějších současných řezníků (viz Zátah, Rychle a zběsile 6, seriál Bojovník). Největší problém ale je, že je to celé tak nějak divně poskládané a skoro nikdy to vyloženě nestrhne (na to by tam Sanada asi musel být v jednom kuse, což ani omylem není). Nevadí mi, že je to brak, který se tváří možná až moc vážně. Spíš to, že to není tak cool, stylové, efektní a zábavné, jak bych si přál (ze všech těch fatalit mi navíc opravdu dobrá přišla jen jedna). Andersonova verze je sice možná ještě hloupější, v jednotlivostech i celku však má své zvláštní guilty pleasure kouzlo, kvůli němuž si ji dokážu užít i po skoro třiceti letech od jejího vzniku. Řečeno klausovštinou: "Je to taková nevýhra."
  16. Prázdnota
    Prázdnota (2020)
    8.5
    Nečekaná hororová událost, která náramně rezonuje. Pokud vám to sedne, což jasně odhalí už dvacetiminutový prolog, délka vám vadit nebude. Já si užil snad každou minutu té krásně budované znepokojivé atmosféry. Arimu Asterovi možná roste silná konkurence.
  17. Nikdo
    Nikdo (2021)
    7
    Jednoduché jak facka, nepopiratelně čerpající odjinud, ale taky skvěle natočené, stylové, plné nadhledu a svěžích nápadů. Udělat dalšího nepřemožitelného hitmana zrovna ze Saula Goodmana se povedlo na výbornou (Odenkirk je skvělý herec a tahle role mu sedla dokonale), stejně tak akční scény, které nemají problém s přehledností, jsou optimálně brutální, dostatečně kreativní a prvotřídně zrealizované. Rozjezd je jak z Americké krásy (tatík s krizí středního věku, který je pro všechny úplný loser), sympatickou prací s náhodami a kauzalitou to připomene nedávné Rytíře spravedlnosti, po stěžejní bitce v autobusu už je z toho ale pouze příliš okatá variace prvního Johna Wicka (to fakt nešlo vymyslet něco jiného než je další nasraný mocný ruský mafián?), která se navíc v závěru změní v ryzí 80's béčko, v němž už o jakémkoliv napětí nemůže být řeč. Kouká se na to hezky, některé jednotlivé momenty jsou super, chvílí po skončení ale většina dobrých dojmů až nepříjemně rychle vyprchá. Žádný významný gamechanger se nekoná, jako žánrová jednohubka bez větších ambicí je to ale nepochybně nadprůměr.
  18. Zprávy ze světa
    Zprávy ze světa (2020)
    7
    Nikoliv zásadní či výjimečné, ale rozhodně příjemné, poutavé, chvílemi vyloženě skvělé (návštěva "bizoního" městečka je až mccarthyovsky temná a deziluzivní). Nezvykle umírněný Greengrass v pro něj nezvyklém žánru, koncept a zápletka jsou sázkou na jistotu, ale jestli pro tuhle (anti)westernovou road-movie o sbližování dvou cizích lidí existuje cílovka, já do ní nepochybně patřím. Hanks hraje přesně to, co čekáte, ale dělá to (opět) dokonale, a Helena Zengel uhraje většinu svých scén jen prostřednictvím subtilní mimiky a gest. Jejich zásluhou je snadné přilnout nejen k jejich postavám, ale i k filmu samotnému.
  19. Francouzská spojka
    Francouzská spojka (1971)
    9.5
    TOP 70's krimi s nepřekonatelným Hackmanem v jeho životní roli. Kromě prvotřídního stylu a řemesla (viz strhující legendární autohonička) mě na tom vždy nejvíc fascinovala ta mistrná polarizace dvou ústředních postav - urputný hrubiánský polda vs. šarmantní kultivovaný padouch (výtečný Fernando Rey). Závěr geniální.
  20. Nová šichta
    Nová šichta (2020)
    9
    Sociálně laděný dokument přesně podle mého gusta. Tomáš Hisem má můj upřímný obdiv - samoživitel se třemi dětmi, který ránu osudu přijal s nadhledem a využil ji jako příležitost k tomu, aby se v životě po spoustě let výrazně posunul. Fotbalové fanoušky nemusím, ale s tímhle chlapíkem bych klidně někdy zašel na pivo. Totální (nejen) chlapský doják. Jsem zvědav, jestli někdy vznikne hraná verze. Moc bych se totiž divil, kdyby z toho nebyl hit - a kdyby Tomáše nehrál Leoš Noha... :-) 90 %
  21. Na střeše
    Na střeše (2019)
    6.5
    Ucházející pokus o české Gran Torino. Milý malý film na mé oblíbené téma (sbližování dvou velmi rozdílných lidí), který táhnou především herci a některé podzápletky (systematické snahy o ulovení sousedky jsou roztomilé). Celkově nic nového pod sluncem, ale kouká se na to dobře, protože všechna ta klišé podobných filmů Mádl umí prodat bez větších problémů. Evidentně chce točit snímky se "srdíčkem" - nic proti tomu, ale Pojedeme k moři bylo (navzdory nedokonalostem) originálnější a osobitější. Každopádně jsem zvědav, s čím přijde příště. Nepochybně totiž patří mezi ty lepší současné české filmaře.
  22. Greenland: Poslední úkryt
    Greenland: Poslední úkryt (2020)
    7.5
    Nečekaná kvalita (a to mě přitom Ric Roman Waugh příjemně překvapil už nejednou). Spielbergova Válka světů bez emzáků a se znatelně nižším rozpočtem (což ale vůbec nevadí). První polovina pomalu za 5/5 - náramně intenzivní katastroficko-thrillerová jízda, která napětí a emoce těží ze zápletky a scén postavených na lidských konfliktech (jsou tu i velké trikové scény, ale na nich to vůbec nestojí). S blížícím se koncem je to (bohužel) čím dál tím víc hollywoodštější a průhlednější (byť stále celkově nadprůměrné), což je přeci jen škoda, protože zaděláno bylo na víc. I tak ale moc dobré.
  23. Crash
    Crash (1996)
    6.5
    Další z Cronenbergových filmových bizarností vypráví o skupince volnomyšlenkářských sexuálních náruživců, které nejvíce vzrušují automobilové nehody... No, a to je v podstatě všechno. Crash má velmi zajímavou a neobvyklou premisu, z níž ale nic moc inspirativního nevyplyne. Cronenberg si sice opatřil skvěle pasující áčkové obsazení (hlavně Koteas je luxusní úchyl), s nímž natočil několik dráždivých a působivých erotických scén, ovšem dějově i vývojem postav se film dost točí v kruhu. Patrně to byl záměr, osobně jsem ale asi čekal něco víc. Fandům artových podivností postavených na okrajovém a hodně pikantním tématu ale nelze než doporučit. ;-)
  24. Plán útěku 2
    Plán útěku 2 (2018)
    3
    Čekal jsem peklo všech pekel, takže nakonec jsem vlastně "příjemně" překvapen, protože jsem u toho kupodivu vůbec netrpěl. Což ale samozřejmě neznamená, že to není zbytečné a nedůstojné pokračování, které působí spíš jako hodně levný pilot filmem inspirovaného seriálu (na nějž bych na 99 % nekoukal) a které může "machrovat" leda tak obsazením - které je tu ale opravdu jen na ozdobu. Odfláklá direct-to-video šmíra, která se neměla nikdy dostat do kin.
  25. Jiu Jitsu
    Jiu Jitsu (2020)
    2.5
    Večerníček Nicolas Cage, hrající něco mezi plukovníkem Kurtzem a zhuleným samurajem, a úplně zbyteční Tony Jaa a Frank Grillo (oba jsou jen na ozdobu, pro děj nemají jejich postavy vlastně žádný význam) v tragikomicky nepovedené snaze natočit nového Predátora v duchu Mortal Kombatu. Akce je spousta, občas je ale až absurdně špatná (POV mód). Škoda, že to celé není ještě o něco horší, mohl z toho být nový kult po vzoru Robot Monster či Cageova remaku Rituálu.
  26. Drsný město
    Drsný město (2020)
    7
    Na Marchalovy špinavé a protřelé policejní krimi thrillery je zkrátka spolehnutí. Drsné a nevyzpytatelné charaktery, všudypřítomná korupce, nelítostné gangy, bezvýchodné situace, zdrcující východiska. S těmihle ingrediencemi to francouzský režisérský pardál zkrátka umí jako málokdo za poslední dvě dekády. Převratnou žánrovku sice (tentokrát) nestvořil, ve všech směrech poctivou a dotaženou ale rozhodně ano. Akorát to naprosté nevyužití fyzických schopností parkouristy Davida Belleho je jednak nepochopitelné, ale hlavně docela mrzuté...
  27. Boratův navázaný telefilm
    Boratův navázaný telefilm (2020)
    7
    Jednička byla převratná, což dvojka už logicky není. Pro fanoušky Cohenova nevybíravého stylu humoru je to ale pořád nadprůměrná komediální jízda s mnoha výbornými momenty, ať už improvizovanými (Michael Pence, koncert, Rudy Giuliani) či klasicky hranými (úvod a závěr v Kazachstánu). Doba se sice hodně změnila (k horšímu), a tak se čistě satirická rovina leckdy míjí účinkem (cukrářka s dortem), ale i díky trochu nečekaně zásadní linii s dcerou (báječná Maria Bakalova) je druhý Borat v jednotlivostech i jako celek hodně zábavný, byť společensky už zdaleka ne tak významný.
  28. Chicagský tribunál
    Chicagský tribunál (2020)
    8.5
    Možná nejlepší letošní "netflixovka". Parádní historické soudní drama, kde sice od začátku víte, kdo je "hodný" a kdo "zlý", ale je to natolik tematicky a myšlenkově plné (a nadčasové), řemeslně výborné a herecky excelentní (hlavně Cohen, Rylance a Langella září), že si to snad ani nelze neužít. Dokonce jsem měl pocit, jak kdybych koukal na nějaký "ztracený" film Miloše Formana, v němž téma Vlasů (kritika války ve Vietnamu) pojal po vzoru Lid vs Larry Flynt (soudní pře s volnomyšlenkářským "nepřítelem systému"). Určitě jeden z letošních filmových vrcholů.
  29. Cobra Kai
    Cobra Kai (2018)
    8.5
    Karate Kid: New Generation. Nejpříjemnější seriálové překvapení roku. Nechápu, jak někoho vůbec mohlo napadnout natočit seriálové pokračování Karate Kida po třiceti letech. A už tuplem nechápu, jak se to mohlo tak povést! Zabkův stárnoucí Johnny Lawrence je přesně ten typ zábavného cool losera, kterého nejde nemít rád (hlavně kvůli jeho humpolácké 80's povaze, která si s dnešní dobou příliš netyká). Kupodivu to ale vůbec nestojí jen na něm - snad všechny postavy (i ty vyloženě okrajové) tu mají své místo a dokáží být velmi zábavné a různými způsoby sympatické. Abych se tu zbytečně zdlouhavě nevykecával - Cobra Kai je nejlepší současný rodinný seriál, který velmi dobře ukazuje, jak mohou křivdy minulosti i po mnoha letech plodit a přiživovat křivdy nové (a leckdy mnohem hlubší, osudovější a tragičtější). Současně je to možná nejlepší současný romantický teenagerovský seriál, kde se kromě obligátních lásek a zrad nečekaně působivě a uvěřitelně tematizují dnešní podoby šikany mezi dětmi a mládeží. A nakonec je to asi nejlepší seriál s tematikou bojových umění. To je ale spíš kvůli chabé konkurenci a protože karate (a s ním spjatá filosofie) zde ani omylem není ústředním motivem, ale je pouze jedním z mnoha. Takže... Kde je sakra ta třetí řada?! S01: 80 %; S02: 80 %
  30. Bourák
    Bourák (2020)
    3
    Nesourodý blábol, který neví, čím chce vlastně být, takže ve výsledku není ničím a nefunguje v žádné své rovině (rodinná komedie, černá sociální komedie, nostalgická romance). Učebnicový doklad toho, že když nemáte pevné základy, nemůžete vystavět stabilní a smysluplné (zdejší wtf faktor je hodně vysoký) dílo. Je mi to dost líto, protože několik tvůrců filmu mám jinak v oblibě.
  31. Perníkový táta
    Perníkový táta (2008)
    8.5
    Jeden z nejlépe rozjetých, ale hlavně nejlépe zakončených kontinuálních dramatických seriálů. Zejména poslední třetina páté série je prakticky dokonalá novodobá antická tragédie. Jako k celku k tomu ale mám dvě větší výhrady. Třetí série je až podezřele rozvleklá, natahovaná a kupředu se sune chvílemi až šnečím tempem (naprosto plonková epizoda s mouchou byla proboho co?!). Kvůli ní jsem seriál před lety opustil a málem ho už ani nedokoukal. Naštěstí se ale ke konci opět pořádně rozjede a čtvrtá už byla opět skvělá (o páté ani nemluvě). Druhý problém se týká postav. Zatímco ty záporné (či alespoň silně nejednoznačné, viz boží Saul Goodman) tvůrci zvládají na jedničku (nejlepší je samozřejmě chladnokrevný génius Gustavo, fascinoval mě ale i Plemonsův Todd), některé kladné jsem jim zkrátka tolik nebaštil. Hlavně Waltův syn je pro mě velmi prázdná postava, kterou bych nedokázal definovat jinak než jako 'postižený hodný trouba'. Kvůli tomu mě (nevypjaté) rodinné scény prostě nebavily (zdaleka) tolik jako ty krimi-thrillerové, točíčí se okolo drogového byznysu, které jsou téměř vždy fantastické. S01: 80 %; S02: 80 %; S03: 70 %; S04: 85 %; S05: 90 %
  32. Outsider
    Outsider (2020)
    7.5
    Začalo to božsky, skončilo solidně. Žánr nadpřirozené hororové detektivky je dosud prozkoumaný jen velmi zlehka (jaká škoda!), takže Outsider (který k zmíněným žánrům ještě přidává nezanedbatelnou dávku psychologie) je zásluhou toho tak trochu jednookým králem mezi slepými. Nejvíc oceňuju značný důraz na to, jak přísně racionální postavy (v čele s Mendelsohnem) dlouho a umanutě odmítají přistoupit na iracionální řešení případu - tenhle motiv bývá v obdobných žánrovkách většinou odbyt velmi rychle a ledabyle. V Outsiderovi je to naopak jedno z hlavních a nejnosnějších témat. Styl True Detective tomu každopádně sluší a tak jedinou mou zásadnější výtkou je ta, kterou mám k moderním ambiciózním seriálům nejčastěji - nevhodně zvolený počet epizod (za mě by jich bez problémů stačilo 5-6)
  33. Le Mans '66
    Le Mans '66 (2019)
    8
    Le Mans '66 bych moc rád označil za obrovské letošní příjemné překvapení. Jenže to by byla hodně velká lež. Ne však proto, že by to byl špatný film, ale protože pro mě jeho vysoká kvalita vlastně žádným překvapením není. A tak po skvělých (a nikterak lživých) trailerech přichází po všech stránkách prvotřídní sportovní drama, jemuž v krasojízdě nebrání nic zásadního. Máme tu skutečnými událostmi inspirovaný příběh, jenž je sám o sobě dostatečně zajímavý a poutavý na to, aby dokázal zapůsobit i v rámci slabší realizace. Ta zde ovšem nepřipadá v úvahu, protože všichni tvůrci režijně velmi schopným Jamesem Mangoldem (Identita, Logan: Wolverine) počínaje a herci v čele s bezvadně se doplňujícím duem Matt Damon - Christian Bale konče tady zařadili nejvyšší rychlostní stupeň a jedou celých 150 minut (!) až na doraz. Díky tomu Le Mans '66 dokáže divákům parádně prodat nejen strhující scény závodů, ale i veškeré řešené konflikty (osobní i pracovní). Pro fandy závodnických snímků samozřejmě naprostá povinnost a patrně největší filmová událost od (srovnatelně dobrých) Rivalů.
  34. Terminátor: Temný osud
    Terminátor: Temný osud (2019)
    7
    Nový Terminátor rozhodně není žádná katastrofa, jak možná někteří čekali. Celkovou kvalitou je to sice pořád daleko za prvními dvěma díly (to už jiný asi nikdy nebude), Salvation a Genisys to ale celkem v pohodě překonává (ale ne zas o moc). Navázání na dvojku je snesitelné (díly 3-5 se ignorují), záporák je solidní (byť opět silně připomíná T-1000), Arnold je skvěle využitý (a 'velmi vtipný') a ústřední trojice (!) žen je nakonec dost fajn (Linda Hamilton vládne, ale to ze mě možná mluví hlavně nostalgie) - díky tomu je nové Téčko suvérenně nejvíce 'ženský' (nezaměnovat s zženštilý!) velký akční film poslední doby (minimálně v tomhle je Cameron, který si potrpí na výrazné ženské hrdinky, znát). V akci je to velmi snaživé, ale vyrovnat se Cameronovi v nápaditosti, filmařské preciznosti a učebnicové schopnosti gradace je prostě téměř nemožné (a těch odkazů a citací dvojky je možná až moc). Taky mi přijde, že eRkový rating není bůhvíjak zužitkován (čekal jsem větší a masitější porcování nevinných v podání zlého T.). Primárně mi ale schází to samé, co u předchozích třech dílů - jedinečná temná osudová atmosféra blížící se apokalypsy a nějaký působivý hlubší vztah mezi postavami (jako byl partnerský v jedničce či otcovsko-synovský ve dvojce). Temný osud se sice minimálně o jeden takový také pokouší, ale bohužel funguje přinejlepším průměrně.