Recenze filmu Dokonalé dny

81%

完璧な日々

2023

2h 4mFilm
  • Japonsko
  • Německo

Komentáře a recenze 26

Dle počtu bodů
BUtLA
431 bodů
6
Showreel tokijských veřejných toalet, kterým provází lehce autistický hrabalovský hajzlář s duší Hrušínského postavy z Vesničko má středisková. Poetičtější provedení milých klišé, které znáte z jiných filmů, skvělý Kôji Yakusho. Kdyby to nebylo o 20 minut delší než muselo a kdyby nešlo mikrozápletky předvídat na hony dopředu, byl by to ideální hořkosladký film, na který má někdy chuť každý.
Glowski
420 bodů
6
[Text s drobnými spoilery – určen převážně očím s Dokonalými dny seznámeným.]

Překvapuje mne, kolik recenzentů a komentátorů považuje Dokonalé dny za jednostranně krásný, příjemný film o člověku, který se naučil žít v naprosté harmonii. Cožpak se všichni zastavili u názvu a přehlédli závěrečnou scénu, v níž se Hirajama několik minut duševně potácí mezi extází a zoufalstvím? Co se v něm ve skutečnosti děje? Pokud budeme vycházet čistě z filmu a ignorovat, co Wenders říká bokem, domnívám se, že obhajitelné jsou dvě různé, protichůdné pozice.

Hirajama uvnitř pláče. V Dokonalých dnech sledujeme relativně krátký časový úsek, během nějž nezjistíme nic konkrétního o Hirajamově předchozím životě, ani proč jej opustil. Možná mu tragicky zemřela životní družka, možná podnikal, zadlužil se a zbankrotoval. Nelze s jistotou říct, zda veřejné záchodky začal uklízet s potěšením, nebo se chtěl před svou minulostí jen schovat. Všechny ty rituály a zenová cvičení mohou být obranným mechanismem, který mu pomáhá nezbláznit se ze stereotypní a intelektuálně nepříliš podnětné (jemně řečeno) práce.

Hirajama je skutečně šťastný. Píseň „Feelin' Good“ od Niny Simone není pod finální scénou užita ironicky, neboť Hirajama skutečně našel cestu, jak každé ráno vstávat šťasten. Zapouzdření v analogovém vesmíru audiokazet a fyzických fotografií mu vyhovuje. Nevadí mu ani, že si o knížkách Faulknera a Highsmithové nemá s kým popovídat, protože "teď je teď". Z téhož důvodu ho nejspíš vůbec netrápí, že ztratil veškerý kontakt s vnějším světem.

Na každý pád Wenders z vyprávění vypouští konflikt, který by filmu dával smysl. Proč? Možná, že by se pak odpařily „zenové kvality“ a naplno se odhalila jeho banalita. Ne, že by mi prezentované hodnoty nebyly blízké. Jenže Wenders si vytváří modelové prostředí, z nějž selektivně odstraňuje všechny rušivé prvky (například pohled na obsah toalet) a nepřináší nic použitelného pro pohyb v dnešním světě. Zenový stav jeho Dokonalé dny nezprostředkovávají, jen vnějškově popisují. Lepších výsledků v podobné disciplíně dosahuje například belgický filmař Bas Devos (zejm. jeho film Tu).
Leefko
Leefko
413 bodů
10
Aneb jak natočit obyčejný film silně a neobyčejně...Wenders opatrně a meditativně vypráví o obyčejném chlápkovi, který čistí záchody kdesi v Tokiu, žije sám, a moc toho nenamluví. A my...no, my ho při tom obyčejném životě sledujeme. Je to strašně sympaticky obyčejné, je příjemné sledovat toho uzavřeného, ale jinak velmi šťastného člověka(Koji Yakusho ho výtečně ztvárňuje), co poslouchá staré pecky z kazet, a žije v tom minimálním světě. Velmi sympatické a krásné překvapení.
luca07
luca07
133 bodů
10
Hlavní postava sympatická hned od začátku. Tak nějak vnitřně vás naplňuje spokojenost, když vidíte že je to muž co v tokiu čistí toalety a přitom je veselý. Moc toho nenamluví, takže se především soustředíte na emoce postav a ty jsou skvělé. Celý film je klidného tónů, ale zároveň vás nepustí.
Krysisis
Krysisis
48 bodů
8
Dvě hodiny sledujeme týpka co meje hajzly, a to s grandiózní meditativní pohodou a za doprovodu výborně zvoleného hudebního podkresu. Geniálně krásný snímek.

VOD žebříčky