Černí baroni

Filmové hlášky 46

• Generál přihlíží politickému školení. Poručík Troník: „Tak soudruzi! Naposledy sme probírali hlavní zdroje tradic naší lidově demokratické armády. Řekli sme si, že hlavní zdroje… Hlavních zdrojů… Eh, hlavní zdroje sou… No tak! Kolik máme hlavních zdrojů? No soudruzi, no tak, kdo to ví? No? … Správně! Hlavní zdroje sou opravdu tři, che che, že? Teď by nás ještě zajímalo, které to jsou. Soudruh Voňavka, sakra, nešeptám to, když to vím, postavím se a hezky chlapsky to řeknu! No! Tři hlavní zdroje…“ Voňavka to po něm opakuje: „Tři hlavní zdroje…“ Troník: „…tradic naší lidově demokratické armády…“ Voňavka: „…tradic naší lidově demokratické armády…“ Troník: „… jsou tři. Jsou to: soudruh Žižka, soudruh Husek a soudruh Jirásko.“ Voňavka: „… jsou tři. Jsou to: soudruh Žižka, soudruh Husek a soudruh Jirásko.“ Troník: „Eh, správně.“ Voňavka: „Správně.“ Troník: „Zopakuje to Vločka!“ Vločka se postaví, ale neřekne nic. Troník: „No, správně… Soudruh Vata…!“ Vata se postaví, ale neřekne taky nic. Troník: „Vidíte, to člověče, když chcete, tak… Chch!“ Generál zřejmě nevěří svým očím, poručík Hamáček to omlouvá: „Rota je po šedesátikilometrovém vyčerpávajícím pochodu…“
• Generál je na obchůzce, přepadne spícího Macháčka a vezme mu pušku. Generál: „Tak ty hovado a teď bych tě moh zastřelit tvou vlastní zbraní!“ Macháček se usměje: „Ale nemoh! Není nabitá. Nekalý živly totiž munici nefasujou.“ Generál: „Co kdyby tě přepad diverzant, nebo imperialistickej hrdlořez?“ Macháček: „My bysme se už nějak domluvili, žádnej strach…“ Generál: „Chce se mi zvracet!“
• Generálská prověrka už přijela na zámek, major když uviděl procesí těch vozů, pokřižoval se. Perfektně připochodoval, podává hlášení. Terazky: „Súdruh ministěr, major Haluška! Dovolte mi…!“ Generál: „Já nejsem žádný ministr! Vy soudruhu neznáte ani svého nejvyššího představeného…!“ Terazky: „Prepáčtě Herr…, pán velkomož…!“ Generál: „Co?!“ Terazky: „Izvinítě továryšč geněral…!“ Generál: „Co?!“ Terazky: „Prepáčtě, Herr…, súdruh…, pan generál, som z toho volaký zmetěný.“ Generál: „To vidím! Pokračujte v hlášení.“ Terazky: „Po dobu mojej služby se nič zvláštného něstalo…!“ Generál: „Ale stane se! Ale stane se a vám z toho, soudruhu majore, veselo nebude!“
• Kefalín ještě s jedním vojínem při cestě do hostince narazí do generála, který je tam právě na inspekci. Generál: „Ty vagabunde, jak seš to ustrojenej? Kde máš kravatu, kde máš opasek?“ Kefalín: „Soudruhu generále… Soudruzi, já totiž sem vězeň.“ Generál: „Ty se neumíš ani řádně hlásit? Pacholku!“ Kefalín: „Soudruhu generále, vězeň Kefalín…! S eskortou.“ Kefalínův kamarád, který stojí za ním, zasalutuje a pak bafne Kefalína za ramena, jako že ho má pod dozorem Kefalín: „Ze zámku Zelená hora…“ Generál: „Tak na tenhle zámek začínám bejt zvědavej! Odjezd, směr zámek Zelená hora!“
• Kefalín fotí majora Halušku. Terazky: „Co tam robítě? Keď som tuna, prečo kúkátě dole? A prečo mátě ten bazmek na vajciach?“ Kefalín: „Ale to je zrcadlovka, soudruhu majore! Tadytim sklíčkem vidim vás i ten kostel i tu hvězdičku…“ Terazky: „Něhovorte, Kefalín, to už sú terazky také mašiny?“ Kefalín: „Ano, prosim, soudruhu majore…“ Major kouká do fotoaparátu, ale nějak se mu to nezdá: „Je to všetko volaké čudné! Hvězdičku vidím, kostol vidím, a kdě som ja?!“
• Do Ráje vepřů jde důstojnická kontrola. Kapitán Honec: „Kefalín!“ Kefalín: „Soudruhu majore, vojín Kefalín. Soudruhu kapitáne, váš rozkaz jsem splnil.“ Honec: „Kefalín, nikdy jsem vám žádnej takovejhle rozkaz nedal, vo tomhle sme nikdy nemluvili!“ Kapitán Ořech: „Počkej, počkej, súdruhu kapitane, některá hesla sú docela výstižná. Třeba toto: Plány revanšistů zhatí naši vepři boubelatí! Dobré. Enem místo toho naši bych tam dal také…“ Kefalín: „Provedu!“ Ořech: „… protože je nezhatí enem prasata, ale především semknutost našeho pracujícího lidu pod vedením komunistické strany a v neposlední řadě tež naše armada, kurva, ne? … Ale tu vlajku bych sundal. Nevim, proč mají mít vepři svojí bojovú zastavu.“ Kefalín: „Provedu!“ Terazky: „Eh, něhajte tak, Kefalín. Tie namietky ano, ale… Také krásné prasce, boha jeho, škoda ich zožrať, škoda!“
• Poručík Troník: „Kontrolní otázka, soudruzi: co udělá náš dobře známý samopal vzor 24, když ho ponecháme na větru a dešti? No?“ Vločka: „Zrezaví, ne, vole?!“ Troník: „Zrezaví, správně. A co hlavně? … No koroduje, vy tupci!“
• Poručík Hamáček: „A sme v tom! Co sem komu udělal?! Tady je to černý na bílym. Máme se zúčastnit prověrek na Zelené hoře, byli sme vybráni jako nejlepší rota praporu.“ Poručík Troník: „No jo, to se nám starej mstí za ty vánoce…“ Hamáček: „Ale hovno! Tak blbej von zas neni. Dobře ví, že i jemu de vo kejhák.“ Troník: „Takže sme asi vopravdu nejlepší…“ Hamáček: „Myslíte? … Přesun pozítří a po vlastní ose.“ Troník: „Jéžišmarjá. Těch třicet kiláků nikdo z těch šmejdů neujde, soudruhu veliteli.“ Hamáček se slastně usměje: „A s plnou polní!“
• Kapitán Honec si přišel stěžovat na krmiče vepřů. Kapitán Honec: „Ten doktor neni žádnej veterinář, ale advokát…! Já potřebuju na záhumenku zemědělskýho vodborníka a ne nějakýho…“ Terazky: „Tak dosť! Zobertě si na pomoc vezňou. Terazky som něhal zatvoriť Kefalína.“ Honec: „Ale dyť to je prej nějakej režizér nebo co?! Já tam vopravdu musim mít zemědělce.“ Terazky listuje v kádrových materiálech: „Počkajtě, do boha. … Tuna má v papieroch, že bol asi-stentom na Barrandove, … tam věďá všetko… A tuna… Robil aj na filme Ves na hraniciach. Honiec, to je váš človek! Lepšího aj tak němáme.“ Honec: „Děkuju vám.“ Terazky: „Nech tam idě.“
• Kapitán Honec kontroluje výkrmnu vepřů. Kapitán Honec: „Macháček, co tu chrápete?!“ Macháček: „Já nechrápu, soudruhu! … Já tady krmim.“ Honec: „Takhle? Takhle krmíte prasata?! Dyť vy ani neslyšíte, jak řvou hlady! … Co to tam maj v tom džberu?“ Macháček pokrčí rameny, kapitán jde k nevábně vypadajícímu kýblu, strčí do té šlichty prst a olízne to. Honec: „To je ňáká čalamáda nebo co… Sakra, chlape, to nevíte, že prasata kyselý nežerou?“ Macháček do toho taky strčí prst, očuchá to: „Já myslim, že při troše dobrý vůle by to sežrat mohla.“ Honec: „Sakra Macháček, vy ste úplně blbej. Vy máte ten mozek dočista vylízanej. To mi vysvětlete, jak ste moh za dělnický peníze vůbec udělat doktorát! … A nežvejkejte, když se mnou mluvíte! Vod těch prasat vyjedete! Dyť vy z nich chcete udělat chrty! S tím je konec! Místo vás se o ně bude starat někdo jinej, nějakej odborník, zemědělec, a ne nějakej blbej advokát!“
• Kefalín byl předveden před majora Halušku jako zběh, protože když se tábor v noci přesouval do nového působiště, Kefalín byl ještě v posteli s krásnou hostinskou. Terazky: „Keby bola vojna, Kefalín, něhal bysom vás bez súdu odstreliť. Ale že máme, čo sa dá robiť, hen ten mier, trescem vás iba tridsiati dňami ostrej vezby.“
• Vojíni jsou na taneční zábavě, vojín Šternberk jde zkusit štěstí. Šternberk: „Smím prosit, slečno?“ Slečna: „S vojákama netančím… Já jsem úřednice!“ Šternberk: „Děkuji vám.“ Slečna: „Prosim.“ Vločka: „Tak co?“ Šternberk: „Hovno!“ Voňavka: „To chce osobní kouzlo, dívej se!“ Vojín Voňavka si vyhlédne jednu slečnu: „Dobrý večer, smím prosit?“ Slečna: „S vrahama já zásadně netančim.“ Voňavka: „Tak si polib prdel, náno pitomá!“
• Na Zelenou horu přišla posila, kapitán Honec. Kapitán Ořech: „Tady soudruh proviantní kapitán má vytečný nápad, soudruhu majore.“ Terazky: „Nápad? Naozaj? Aký nápad?“ Kapitán Honec: „Na chov prasat, soudruhu majore!“ Terazky: „Ako to myslítě?“ Kapitán Honec: „Ze zbytků naší kuchyně by se pár prasátek lehce uživilo!“ Terazky: „Tak svině hovorítě, Honiec?! No jo, a kto sa budě o nich starať? Na každú robotu je nám treba špecialistou.“ Ořech: „Tož, a co tamhle Machaček? Je to doktor, kurva, ne? Zvěrolekař… Co?“ Terazky: „Vojín Macháček! … S okamžitou platnosťou vás menujem ošetrovatělkou sviní!“ Macháček: „Sloužím lidu, soudruhu majore!“
• Jasánek je za tu nepřístojnost před kárnou komisí. Poručík Hamáček: „Jasánek, vy ste souložil! A k tomu to bylo ještě se svazačkou, která přijela na brigádní výpomoc.“ Jasánek: „Já… Soudruzi… Já ale nesouložil…“ Hamáček: „Mlčte, Jasánek! Já vás nechám zavřít, až zčernáte! Protože vy ste souložil kdy? Vy ste souložil v pracovní době.“ Poručík Troník: „Proč jste se na tu věc nepodíval tak nějak politicky, Jasánek?“ Hamáček: „Dále je tady důvodné podezření, že vás ta soudružka pohlavně co? Pohlavně nakazila. Vy na mě koukáte jako sůva z nudlí, a přitom už máte pár hodin kapavku.“ Doktor Hořec: „Nebo nedej bože syfilis.“ Hamáček: „Nebo nedej bože syfilis!“ Troník: „No tak krásnej kádrovej posudek ste měl, verše do Obrany lidu ste posílal…“ Doktor Hořec: „A teď syfilis.“ Kapitán Ořech: „Doktor Hořec vás pošle do nemocnice, aby vám ho tam řadně vyšetřili.“ Troník: „Teda Jasánek, jako svazáckému funkcionáři už vám skutečně důvěřovat nemůžeme.“ Hamáček: „To co ste proved, to je jako kdybyste souložil za útoku! Za to bych vás měl nechat okamžitě zastřelit!“ Troník: „My ho potrestáme víc, soudruhu veliteli. Budete zbaven svazácké funkce! Předsedou svazácké organizace bude vojín Kefalín.“ Hamáček: „Odchod!“
• Jasánek odkvačil se svazačkou do kůlny pro trochu intimního vyžití, jenomže kůlna se rozpadla a na místo katastrofy spěchá celý důstojnický sbor. Terazky: „Čo je toto, súdruh Jasániek? … Boha jeho, zase jebú!“
• Na stavbu přijely brigádnice na výpomoc. Kefalín: „Chceš si zapíchat?“ Jasánek: „Neeeee…“ Kefalín: „Seš přece svazák… To musíš, co si vo nás pomyslej?“
• Major Haluška nahlédne oknem do vězení, kde právě vojín Vločka „maluje“ Annu proletářku. Terazky: „Bože moj! Oni mi tuna jebú! … Tak toto nie! Tak toto nie! Toto som ešče nězažil! Kefalín, zemegulu budětě rypákom ryť ako červená myš! Kefalín, prisám bohu, prisám bačku, ako červená myš! Keby toto viděl súdruh minister Čepička, boli bysme všeci v rici!
• Kefalín (úplně namol) spí na strážnici, když přijde na inspekci major Haluška. Kefalín apaticky: „Soudruhu majore, dozorčí roty vojín Kefalín! Hlásím, že během mé služby se nic zvláštního nestalo!“ Terazky: „Nič zvláštného něstalo, hovorítě?! Ale stalo sa! Stalo, Kefalín! Niejstě ustrojený, stě ožratý…! Kdě je velitěl? Kdě je soudruh Hamáček?“ Kefalín: „Ale to já nevim, soudruhu majore.“ Terazky: „Všetkých vás dám zatvoriť. Všetkých vás pozatvárám! Klůč od basy!“ Kefalín: „Co? Od basy? … Ale, ale v base se teď zrovna, soudruhu majore … upratuje.“ Terazky: „Klůč!“ Kefalín zoufale zavolá do chodby: „Klůč!“
• Vojín Šternberk přišel požádat poručíka Hamáčka o propustku. Poručík Hamáček: „Tak sestra se vám vdává…! No podívejme! A akorát na vánoce. Zajímavé. … Na kolik plníte, Šternberk?“ Poručík Troník: „Tak se pochlubte, sakra! Vojín Šternberk plní na sto třicet procent, soudruhu poručíku.“ Hamáček: „A kam to chcete, Šternberk?“ Šternberk: „Do Šternberku.“ Hamáček: „Kam? Do Šternberku? … Poslyšte, Šternberk, nejste vy náhodou ňákej ten fón?“ Šternberk: „Jsem poslední hrabě Šternberk ze Šternberku, soudruhu poručíku.“ Hamáček: „Na kolik, že jste to chtěl?“ Šternberk: „Na dva dny.“ Hamáček: „Máte deset. Když už jsou ty vánoce. A pozdravujte soudružku hraběnku.“ Šternberk: „Soudruhu poručíku, dovolte mi odejít.“ Hamáček: „No běžte, běžte!“ Hrabě odejde, Hamáček se zamyslí. Hamáček: „To by mě zajímalo, koho si ta Šternberková bere…“ Troník nalistuje nějaká lejstra: „No moment! Šobal, Šibelka, Š… Chh! Ňákýho Valdštejna! Znáte ho?“
• Poručík Hamáček si na stavbě povídá s mančaftem. Poručík Hamáček: „Svobodník Halík se k naší četě už nevrátí, protože se provinil proti řádům československé lidové armády…“ Voňavka: „Akorát se vožral, pochcal a poblil…“ Hamáček: „Kdyby se takto choval každý velitel, byla by naše armáda za chvíli bez čeho? Byla by bez velitelů. Tím by se ovšem oslabila naše bojeschopnost. Musíme si uvědomit, že za hranicemi číhají imperialisti, kteří očekávají naše zakolísání. A každej velitel, kterej si vožere držku jim žene vodu na mlejn. Novým velitelem mužstva jmenuju desátníka Fišera. Říkám vám po dobrym: neserte mě, soudruzi! Máte k tomu někdo něco?“ Vojín Nalezenec: „Soudruhu… Soudruhu poručíku, když se blíží ten štědrej večer, chtěl bych se zeptat, jestli by se nenašla nějaká propustka. Když se blíží ty vánoce…“ Hamáček: „Kulový, Nalezenec, kulový! Protože nepřítel by moh využít vánočních svátků k nečekanému útoku, propustky se zásadně vydávat co? Nebudou!“
• Kefalín s Jasánkem jedou na povoze, zastaví je poručík Troník. Poručík Troník: „Tak prej plníte na sto deset procent!“ Kefalín: „Ano, soudruhu poručíku!“ Troník: „No vidíte, tak pracuje svazák! … Jo, Kefalín! Já sem se od soudruhů doslechl, že prej mě umíte výborně improvizovat…!“ Kefalín: „Prosim?“ Troník: „Nechcete mi to předvést, vy šmejde, co?“ Kefalín: „Ale ne, to bude určitě nějakej omyl, soudruhu poručíku…“ Troník: „Já ti dám omyl, až ti bude kožich malej, ty… No nic. Pokračujte!“ Kefalín: „Hyjé!“ Troník: „Běž, Natašo!“
• Poručík Troník si stěžuje svazákům: „Kulak s feudálem tady lámou rekordy a mladý perspektivní komunista Jasánek plní na slabejch čtyrycet procent. No co to má znamenat? Čoveče, to se nestydíte před všema těma úderníkama, stachovcema, co o nich píšete do Obrany lidu?
• Svobodník Halík zapíjí v hospodě žal ze svého pokárání. Svobodník Halík: „Reakcionáři vychcaný! Teda, todle řešit soudruh ministr, tak se z toho posere a … a poblije!“
• Poručík Hamáček právě obdržel raport od mistra, že vojáci jsou utahaní a nepracují. Poručík Hamáček: „Svobodník Halík, takhle by to dál nešlo. Já rozumím tý vaší náročnosti, že jo? Já rozumím, že chcete ještě po směně zocelovat mužstvo bojovým výcvikem, já rozumím, že ste pochopil slova soudruha ministra, že naši lidově demokratickou armádu nebudujeme pro srandu králíkům, to já všechno beru, Halík, ale věc má z marxistickýho hlediska ještě druhou stránku! A tou je plnění pracovních povinností vojáků naší čety! Chlape, uvědomte si, že když po tom vašem výcviku budou druhej den padat na huby, že plnění plánu pude kam? … No pude do prdele! A jak jistě víte, i my podle plnění plánu budeme brát jaký prémie? Kurva nižší! Nižší! Nižší!!! Halík, politicky, myslete politicky, Halík!“
• Vojíni se vrací za soumraku do kasáren, poručík Troník jim promlouvá do duše. Poručík Troník: „Prosim vás, řekněte mě jednu věc, hlavně vy, svazáci! Jak je možný, že líp pracujou soudruzi vojíni duchovní a kulaci!? Sakra, tak si přečtu vynikající román Jak se kalila ocel a hned vidim, esli mi to pomůže překonávat překážky. Já znam vod soudruhů, kteří byli v bitvě, podrobnosti. Vy si myslíte bunkry, to byly opevněný mansardy. Si myslíte svištěly tam kulky, to byl šmelc! A voni šli do toho prsama. Ocelový chlapi. To mně jeden soudruh na vlastní oči vykládal, kam to dostal. Že byl sedmkrát zraněn, z toho třikrát do kyčle a třikrát do holeně. Teď pozor, kontrolní otázka: jestlipak si myslíte, soudruzi, že to přežil?“ Mužstvo pochybuje, Kefalín zabrumlá: „Asi ne…“ Troník: „No co asi ne…? No přežil! Protože mu to politicky myslelo, vy šmejdi!“
• Svobodník Halík a poručík Troník školí vojíny. Svobodník Halík: „No prostě, kdybyste někde v hospodě, Macháček, nebo v mlíkárně, Jasánek, nebo v kravíně, Vata … koukejte se na mě, když s váma mluvim!!! … vykládali, jak se jmenuje velitel vašeho družstva…“ Poručík Troník: „Počkejte, Halíku. Pro začátek jeden takovej názornej příklad, to neškodí, ne? Vemte si, soudruzi, takovej samopal vzor 24. Kontrolní otázka: teď by mě zajímalo, jestlipak víte soudruzi, jakou má takovej samopal kadenci. Nevíte, co? Tsch! Chacha! Podívejte se, já vám to řeknu naprosto přesně, soudruzi: takovej samopal vzor 24 má kadenci ta-ta-ta-ta-ta-ta-ta!!! Někdy ještě mnohem rychlejší. Tak teď to víte, ale jako kdybyste to nevěděli! Jinak politická diverze a vojenský soud.“ Halík: „No prostě, kdybyste někde vykládali, jak se jmenuju třeba já, nebo tady soudruh poručík Troník…“ Halík zmerčí majora Halušku: „Četo, pozor!“ Troník: „Soudruhu majore, četa probírá, jak se jmenuje soudruh svobodník a já.“
• Kvarteto už hraje na estrádě. Kapitán Ořech: „Kde je vojín Kefalín?“ Voňavka: „Nevyrušuj, vole! … Kefalín se radši vožral, ale já sem jeho asistent.“ Kapitán Ořech: „Co je kurva toto? Přece na stranickém výboře se jasně řeklo, že ti faraři budú hrat až na konec akce, až budou všici napití. Řeklo se jasně: k tanci a k poslechu.“ Voňavka: „To by bylo škoda, dyť hrajou krásně, ne?“ Kapitán Ořech: „O tom, co je krasné, rozhodujeme my, strana!“ Kapitán odchází, Voňavka si posteskne: „Já zapomněl, vepřová hlavo.“
• Terazky: „Dobre hrátě, chlapci, velmi dobře hrátě! Vidítě, aké pekné pěsničky nám napísali súdruhovia v Sovetskom sveze?! Len ta trúba jim tam chýba, len ta trúba!“ Troník: „Jestli teda dovolíte, soudruhu majore, já si myslím, podle mě z odborného hlediska naprosto v pořádku. Teď si představte tu ostudu, kdyby nám na pódiu vrzali soudruzi sice dělnického původu, ale nástroje by v prackách drželi poprvé v životě…“ Terazky: „Dobre, Troník.“
• Kapitán Ořech: „Jako politicky pracovník s tím nemužu souhlasit! Estráda, pokud budě optimistická, proč ne! Hudba, proč ne! Ale aby nám kvarteto tvořili tři faraři a jeden konzervatorista buržoazního puvodu, to kurva ani omylem. To by nám súdruzi mohli vytykat, že podporujeme naboženství.“ Troník: „Soudruhu kapitáne, když dovolíte, já se domnívám, že podstatné je, na které straně barikády nám ti šmejdi tak nějak stojí.“ Hamáček: „Kdyby měli ty jejich kolárky, tak neřeknu, ale v uniformě je vod dělníka, rolníka nebo pracující inteligence nikdo nepozná. Já sem pro!“ Troník: „Kdybyste dovolil, soudruhu majore, položil bych vám jednu takovou kontrolní otázečku: jestlipak víte, kdo sou dneska u našeho útvaru ti nejlepší marxisti? To byste nevěřil, soudruhu majore, to sou právě ti soudruzi faráři, kteří mají tu naši vědeckou ideologii tak nějak v malíčku. Já teda osobně bych navrhoval poslechnout si je a posoudit jejich hru z odborného hlediska. Ovšem, kdybyste souhlasil…“ Terazky: „Dobre Troník, odborné hladisko je rozhodujúce.“
• Jasánek recituje: „Dušan Jasánek: Vám z Wall Streetu. Lid povolal nás do zbraně, my opustili frézy a uniformy navlékli si místo kombinézy. Stojíme pevně, v oku žár, vstříc slunci píseň letí, střežíme práci dělníků a šťastný spánek dětí. Kdyby snad vrazi z Wall Streetu přepadli nás jak saně, poznají záhy lidu hněv, promluví naše zbraně!“ Všichni se začnou smát. Kefalín: „Pánové, klid! Jasánek, ty vole, to neni vůbec špatný. To dokonale vyhovuje takový hodně veselý estrádě. Berem! … No nečum, běž psát něco dalšího!“ Vločka: „Jasánku, ty si génius! Mě sice lid nepovolal do zbraně, ale k lopatě, ale když se tak podívám kolem sebe, tak je jasný, že vrazi z Wall Streetu z nás musej bejt úplně hotový!“ Jasánek: „Já ale nemyslel jenom náš útvar, ale lidově demokratickou armádu jako celek.“ Kefalín: „Nechte toho, kluci! Důležitější je, kdo to bude recitovat.“ Voňavka: „No lidově demokraticky to řekne jedině Jasánek.“
• Troník: „Já sem se doslechl, že náš útvar se netěší zatím ňáké příliš dobré pověsti. Protože je v něm spousta šmejdů! My se musíme tak nějak těsněji sepnout s tou naší pracující třídou, že? A proto uspořádáme v nepomucké sokolovně, já věřím že hodnotnou, zábavnou estrádu. Tady vidím, že mezi váma je spousta umělců… i jiných soudruhů, že? Já myslím, že by to nemuselo dopadnout špatně. Co? Aspoň se tak před odjezdem na pracoviště ukážete v tom nejlepším světle slova smyslu.“
• Poručík Hamáček vlítne do světnice vojínů. Poručík Hamáček: „Soudruzi, nyní vám představuji koho? Nyní vám představuji svého zástupce pro věci politické. A pak…, ale on už vám sám poví, co má na srdci. Tady soudruh poručík studoval politickou školu se soudruhem Pavlem Kohoutem…“ Poručík Troník šeptne: „S Neumannem…, se soudruhem S. K. Neumannem mladším.“ Poručík Hamáček: „To máte jedno. Hlavně těm mizerům řekněte, co máte na srdci.“ Troník: „Soudruzi! Já se jmenuju soudruh poručík Troník, chlapci mě vždycky mají rádi, hm! Pozor, přijde taková kontrolní otázka: jestlipak víte, jak mě chlapci většinou říkají? … Nevíte, co? Mě chlapci většinou říkají Tronda.“
• Terazky: „A otázky leninismu stě čítal?“ Kefalín: „Ano. Dvakrát, soudruhu majore?“ Terazky: „A, mezi nama, rozumíte tomu?“ Kefalín: „No, to myslim, že velmi dobře. … Rozumim, soudruhu majore!“ Terazky: „To rozprávajtě svojej starej matěri. Ja som majorom a neviem z teho nič.“
• Terazky: „Čo to tu mátě?“ Kefalín: „To, to je zrcadlovka, soudruhu majore. Fotoaparát.“ Terazky: „A čo vy tu u nás hen tým bazmekom? Nejstě vy ten americký špión? Něchcetě odfotografovat naše kasárně? Priznájtě sa!“ Kefalín: „Ne, ne, to né! Jenom sem si prohlížel zámek, ale to né! Ale dovolil bych si navrhnout jednu malou změnu, soudruhu majore…“ Terazky: „Akú zmenu? Prečo zmenu? Čo to trpetě?“ Kefalín: „Tamhleta věž, ta úplně kazí vzhled budovy, a ono to opravdu nevypadá moc jako kasárna lidově demokratické armády. Ale možná, kdyby se ta koule sundala, tak…“ Terazky: „Tak gulu sundať, vojín.“ Kefalín: „Ano.“ Terazky: „Vy nejstě špión, voják, uvažujetě pokrokovo. Vy stě marxista!“ Kefalín: „Ano, ovšem soudruhu majore!“
• Major Haluška přepadne Kefalína, který si fotografuje vojáky. Terazky: „Čo tu robítě?“ Kefalín: „Soudruhu majore, vojín Kefalín, toho času ve stavu nemocných.“ Terazky: „Prečo něležítě, keď stě chorý?“ Kefalín: „Ano, ano to budu muset. Mám horečku, 38 stupňů, soudruhu majore.“ Terazky: „Tridsať osem stupňou. Já som mal na frontě aj dvadsať seděm stupňou a išel som na zteč. Urá-á-á! Automaty, gulomety, a tak sme tich bolševikou bili… Čo to táram, fašistou sme bili, a na nějakú horečku jebem ti boha sme někúkali.“
• Doktor Hořec odchází, Voháňka vytahuje z kapsy lihovinu, doktor to však zmerčí. Doktor Hořec: „Voháňka! … Co to je?“ Doktor se napije a zabrumlá si: „Slivovička, … a není špatná. … Děláš mi radost, hochu.“
• Kefalín byl odlifrován na ošetřovnu, když vstoupí doktor Hořec, postaví se do pozoru. Doktor Hořec: „Na to, že máš bejt skoro mrtvej, seš nějakej moc čiloučkej.“ Voháňka: „Pane doktore, von je vod filmu. Z Barrandova. Docela dobře sem si s nim pokecal.“ Doktor Hořec: „Nekecej. … Ale, tak pán je filmař. Lehni si. No, tak to sme tu eště neměli, co Voháňka?“ Voháňka: „No to ne!“ Doktor Hořec: „Kamera, hérečky, píchání, chlastání, co? Filmování, vomdlívání…!“ Doktor sedne na jednoho pacienta, ten zaveje: „Jau!“ Doktor Hořec: „No no no no, zalez!“ Kefalín: „To né. Já jen, měl sem takovej malér s jednim národnim umělcem.“ Doktor Hořec: „Národnim umělcem… To je hezký. Voháňka, tak tenhle tady pár dní zůstane.“ Voháňka: „Jasně!“ Kefalín: „Děkuju.“ Doktor Hořec: „Zejtra ti pučim foťák, a uděláš mi pár fotek. Na památku. Protože za pár let tomudle nikdo nebude věřit. … Ježišmarjá, já bych píchal. … No nic, já du na panáka.“ Voháňka: „Nashledanou, pane doktore.“ Doktor Hořec: „Nazdar.“
• Malíř Vločka maluje na zeď obraz Jana Žižky. Terazky: „Dobře stě to namalovali, súdruh voják. Ale povedztě mi, prčo má súdruh Žižka v ruke hen takú honú vyrezávanú haluzku? Veď to něbol volajakýsi kapelmajster lebo farár. Dajtě mu ruky aspoň lahký gulomet!“ Kefalín: „Ale vždyť to je úplně absurdní, soudruhu majore.“ Terazky: „Povědztě mi, Kefalín, čo si představujetě pod takým slovom absurdný?“ Kefalín: „No v té době přece lehké kulomety ještě vůbec nebyly.“ Terazky: „V akej dobe?“ Kefalín: „V patnáctém století.“ Terazky: „V petnáctom storočí som tiež něbol majorom. A terazky hej!“
• Kefalín při výcviku s plynovými maskami zasimuloval a jakoby omdlel. Svobodník Halík: „Salát! Ch! Tydle… Tydle umělci sou všichni saláti! Narval bych je do Michelinky tahat pneumatiky, hajzly intelektuálský! Dopravit na ošetřovnu. Ale během!“
• Major Haluška se jde vymočit do trávy, to už tam dělá taky vojín Macháček. Terazky: „Súdruh vojín! Ci boha, čo tu robíte s hen tým honým?“ Macháček:„Soudruhu majore, doktor Macháček. Provádím zde močení.“ Terazky: „Už som sa zlakol. Terazky mátě cvičiť, prečo nejstě u svojej jednotky?“ Macháček:„Mám prosím neurovegetativní dystonii druhého stupně se sklonem k určité glykosurii. Diabetes melitus však neprokázán!“ Terazky: „Dobre. Akú rečú ste terazky hovorili?“ Macháček:„Latinsky prosím.“ Terazky: „A po americky vietě?“ Macháček:„Ne, soudruhu majore!“ Terazky: „To máte bohovské šťastie. Keby stě hovorili po americky, zatvoril bysom vás až byste boli čierný. Vietě, že amerikáni sú imperialisti?“ Macháček:„Ano, soudruhu majore!“ Terazky: „Dobre, stě uvedomelí. A voják má byť čo? Uvedomělý a …?“ Macháček zavrtí hlavou. Terazky: „Cha! Vietě prd! Oholený!“
• Rota zkouší pochodovat, svobodníkovi Halíkovi se to moc nezdá. Svobodník Halík: „Co toto je, soudruhu vojíne? Zastavit stát! Co to je? Hlašte se mi!“ Kotlár: „Kotlár!“ Svobodník Halík: „Kotlár? Generál Kotlár? Nebo plukovník Kotlár? Tak se opravte, chlape!“ Kotlár: „Kotlár Laco.“ Svobodník Halík: „Ukažte mu někdo, jak se má vojín správně hlásit! Třeba vy!“ Vata: „Poslušně hlásím, že sú vojín Vata z Ivančic.“ Svobodník Halík: „Cože? Jaký poslušně hlásim? Narukoval ste do lidově demokratický armády, rozumíte?“
• Poručík Hamáček hřímá na vojáky: „Soudruzi! Nyní vám představuji koho? Nyní vám představuji velitele praporu, soudruha majora Halušku. Já se jmenuju soudruh poručík Hamáček a jsem velitelem vaší roty. Soudruzi! Teď je každý z vás voják! A od vojáka se čeká, že bude dobře plnit svoje povinnosti. Kdyby neplnil dobře svoje povinnosti, tak s ním zatočím, protože na vojně je nejdůležitější kázeň, a tato musí být uvědomělá! Ste v Zelené hoře u 66. pomocného technického praporu. Dělnická třída vám dala důvěru a vaší povinností bude dokázat jí poctivou prací, že si jí co?“ Macháček špitne dopředu hraběti Štenberkovi: „Zasloužíme.“ Hamáček: „Že si jí zasloužíte. Naše jednotky jsou jednotky pracovní, takže budete sloužit beze zbraně, protože tolik důvěry vám zase naše pokroková dělnická třída dát nemůže. Naše strana a vláda vám může akorát co?“ Voňavka: „Políbit prdel.“ Hamáček: „Vám může akorát dát čas na převýchovu.“ Jeden vojín špitne: „Slyšeli ste slovo boží.“
• Zdravotní prohlídka a injekce. Jasánek: „Ne, ne, mě nebodejte, pane doktore, já jsem slabý na prsa.“ Doktor Hořec: „Co tady řvete? Jméno?“ Jasánek: „Jasánek Dušan.“ Doktor Hořec: „Jasánek! Víte, že to je vzpoura?“ Jasánek: „Pane doktore, já jsem… Soudruhu doktore, já jsem redaktor závodního časopisu Rudá vatra.“ Doktor Hořec i Voháňka se začnou smát. Doktor Hořec: „Co že ste?“ Jasánek: „Redaktor závodního časopisu Rudá vatra… a jsem opravdu velice slabý na prsa.“ Doktor Hořec: „Jak ste se sem dostal?“ Jasánek: „No právě jenom kvůli těm prsoum.“ Doktor Hořec: „Rudá vatra…!“ Voháňka: „My mu jí můžem klidně vrazit do zadku, pane doktore, předpisům to nevodporuje.“ Doktor Hořec: „Tak slyšel jste, Jasánek. Nefňukat, stáhnout kalhoty, nastavit riť!“
• Svobodník Halík: „A hele, hrabě Šternberk už je v gala. Tady si to kvádro moc neužijete, Šternberk. Na stavbě rozhodně ne. Tam konečně vy buržousti poznáte, co to je tvrdá dělnická práce.“ Šternberk: „Omyl, svobodníku. Já jsem feudál, buržoazie je naším společným nepřítelem.“ Svobodník Halík: „Mlčte!“
• Mužstvo je ve sprchách. Voňavka: „Do prdele, už to teče úplně studený.“ Dozorčí: „Ale na mukly je to teplý dost.“ Jasánek: „Ale já nejsem mukl, já jsem svazák.“ Kefalín: „A jééé.“ Vata: „A já su zas kulak. A svazáky u nás žerem!“ Všichni se začnou smát. Svobodník Halík: „Vy budete žrát všichni, ale vojnu! Rozumíte?“ Kefalín: „Jasně!“ Svobodník Halík: „A vy, Kefalíne, do sprch!“ Kefalín: „Provedu!“
• Terazky pozoruje hemžení na cvičáku, přichází k němu kapitán Ořech. Ořech: „Súdruhu kapitáne…!“ Terazky: „Vy stě kapitán, Oriech. Ja už nie. Čo bolo, to bolo. Terazky som majorom.“ Ořech: „Eště sem si nestačil zvyknút, soudruhu majore, omlouvám se.“