Recenze filmu Deštivý den v New Yorku

Komentáře a recenze 22

VasaFlasa

2 827 bodů •8. 4. 2020

4

Deštivý den v New Yorku byl již 29. film, který jsem od Woodyho Allena viděl. Obdivuji vytrvalost tohoto tvůrce, který točí (až na malý výjimky) každoročně jeden film. O velikosti tohoto režiséra napovídá i skutečnost, že v jeho filmech se objevují ty největší herecké hvězdy současnosti. Ale Deštivý den v New Yorku mě bohužel nudil a oněch 40 % je spíše ze staré známosti. Příštímu jeho filmu (Rifkin's Festival) dám šanci snad jen kvůli tomu, že se v tomto snímku objeví Christoph Waltz.

Foltest

1 304 bodů •27. 4. 2020

10

Nevím, jestli je to tím, že šlo o mou první zkušenost s prací Woodyho Allena, ale jsem nadšen. Tedy, celý film byl dobrý, ale naprosto nezapomenutelným ho učinila až poslední pětiminutovka. Už jsem se smiřoval, že to skončí tak nějak nijak, pak ale došlo k naprosto úžasnému zvratu, který jsem absolutně nečekal a ohromně mě potěšil. Samotný film tak závěr vystřelil alespoň o tři hvězdy výš a smazal všechny jeho předchozí zápory. Již dlouho mě žádný film nenabil tak pozitivní energií. Jsem opravdu nadšen. Obě dvě linky příběhu je velmi zajímavé sledovat a jsou velmi dobře napsané. Mimo konec je jednoznačně nejlepší částí filmu protagonistova interakce se sestrou jeho bývalé přítelkyně. Jejich oba polibky jsou naprosto fantastické scény. Sledovat vstup protagonistovy nynější přítelkyně do světa celebrit je ovšem také zábavný. Její interakce s místními hvězdami správně dokreslují vyznění celého filmu a moc se mi líbily. Nedokážu ani pořádně napsat zápory snímku. Snad jen jediný. V kontextu filmu mi celá zápletka s prostitutkou a matčiným večírkem a jejím přiznáním přišla až obludně zbytečná a vůbec mě nezajímala. Kdyby raději bylo více času věnováno interakci mezi protagonistou a jeho překvapivou neworskou společnicí. Jinak bylo vše takřka bezchybné. Všechny zapojené herečky byly pěkné a přitažlivé, takže nerušily divákovo oko, stejně tak protagonista byl bílý, což už v dnešních hollywoodských filmech nebývá vůbec běžné. Když tak nad tím přešlím, asi jde opravdu o první film za velmi dlouhý čas, kde jsem neviděl žádné jiné, než europoidní herce, což je příjemná změna. Za konec jsem ohromně rád. Od začátku až do konce jsem byl přesvědčen, že protagonista nakonec objeví, že i přes všechna nečekaná dobrodružství miluje své děvče z Arizony a konec, takový jaký nastal mi na mysl přišel až v okamžiku, kdy protagonista vystoupil z kočáru. Sledovat následující pětiminutovku byl spolu se skvělým hudebním doprovodem famózní zážitek. Jeden z mála filmů, které si s radostí tak za měsíc pustím znovu.