Ač jsem ve skluzu asi 2365 filmů, které bych chtěl vidět, tak na Divoké historky jsem se podívál hned dvakrát po sobě. Naposledy se mne to stalo s Amélií z Montmartru. Opravdu povedené dílo!
Možná, ale třeba taky ne, to bylo mým momentálním rozpoložením, ale na mojí naštvanou náladu sednul tenhle film jak prdel na hrnec.. :D Černočerná komedie popisuje situace z normálního života vyhrocené do totální absurdity a podané tak vtipným způsobem, že snad nejde, aby se to člověku nelíbilo. Doporučuju.. :)
Kvalitní, vtipné, nápadité, mysl osvěžujicí divoké historky, u kterých jsem se ani na minutu nenudil. Z historek je velice patrné, že styl hodně ovlivnil Pedro Almodóvar v roli producenta, což je myslím jedině dobře vzhledem k výsledku práce. Mám rád inteligentní černý humor, ne každý mi však sedne, tady se to ovšem povedlo náramně
Jsem moc ráda, že jsem se na film vypravila, protože je to po dlouhé době opravdu povedená černá komedie. Hlavním postavám každé z historek jsem skoro záviděla, jak krásně dokázaly zešílet a vymanit se ze stereotypu všedních dní. Ale na rozdíl od většiny, u mě vede Pan Bombička. Každopádně jasný oscarový adept.
Divoké historky jsou přesně mým šálkem čaje. Tento černý, mírně ujetý, druh humoru mám nejradši a můžu říct, že u některých historek jsem se fakt dosyta nasmál. Satanžel jako u každého povídkového filmu, ani zde se nevyhnete kolísavosti kvality jednotlivých příběhů, ale převažují hlavně ty lepší, nebál bych se říct skvělé!
Nevšední příběhy všedního života s přídavkem sarkasmu a černého humoru. Co víc k tomu dodat?:D snad jen, že polovina hrdinů patří mezi takové normální blázny:)a nalezneme zde zajímavé zvraty i psychologicky šťavnaté scénky.) Pro mě tenhle film je natolik osobitý že nemůžu jinak než za plný počet :D
Představujete si často při konfliktu s jinou osobou, jak by mohly dopadnout ty nejhorší scénáře? Co by se stalo, kdybyste se pořádně nasrali a vypudili všechen vztek a zlobu vůči tomu druhému? Pokud ano, tenhle film je určený přímo pro vás! Španělské Divoké historky (zde je český distribuční název opravdu na místě) převádí na filmové plátno pocity, které alespoň jednou za život zažil každý z nás. Pomsta, ukřivdění, pocit ublížení, nespravedlnost. A narozdíl od jiných filmů, kde je několik dějových linií, které jsou něčím spojené, zde funguje výborně každá historka samostatně. Po nejslabší předposlední historce jsem si nebyl jist svým hodnocením, ale závěrečná svatba výsledný dojem vystřelila opět nahoru a už teď cítím, že se mi vryla hluboko do paměti. Po době zase filmový zážitek, u kterého jsem nedýchal, smál se a zarputile fandil některým postavám. Bravo!