Frantovo opakované dolejzání za exmanželkou a následné "odlejzání" od ní bylo skutečně trapné a již na hranici uvěřitelnosti. Možná, být to trochu normálnější, nebylo by co hrát.
Je mi to až hloupé říkat, protože ten pán za to jistě nemůže, ale jediné, co mi opravdu vadilo, byl styl herectví hlavního představitele. V rámci jisté, ovšem i tak minimální stylizace celého světa, ve kterém se film odehrával, byly deklamované repliky hlavního hrdiny o několik světů vedle. Jinak takové střídmé, čisté, vědomé si vlastních možností a sil. A myslím, že si tvůrci s klidným svědomím mohou myslet, že natočili něco úplně perfektního.
