Recenze filmu Spring Breakers

Komentáře a recenze 33

spacino

452 bodů •13. 10. 2013

3.5

Při koukání na tento film jsem si připadal, jako bych byl opilej a přitom jsem neměl ani doušek alkoholu. Moc dobře sestříhaný to neni, přeskakujou z jedné scény do druhé. Dialogy se velmi často během půlminuty opakuýjí. Herečky takovýhle film nezachrání, ikdyž jim to v plavkách sluší. Kdyby to mělo místo 94 minut 60 minut, bylo by to určitě lepší.

gomacabeza

451 bodů •17. 9. 2019

4

Začátek filmu vypadá hodně slibně, jako nějaký nenucený manifest novodobých hippies, techno generace se zhruba stejnými ideály jako jejich květinový předchůdci. S podobnou vervou a zanícením naboření do drog, o poznání méně pak do jakýchkoliv vznešenějších myšlenek na světový mír nebo všeobjímající lásku. O tu tady nejde a po bližším ohledání se zprvu zdá, že jí protagonisté ani mentálně nejsou schopní. Jejich pojetí nekonečného floridského mejdanu a ražení hesla: „užít si za každou cenu“, bez ostychu vyhnané do extrému až za hranici zákona, je dostatečně výmluvné. Jenže po několika takových obrátkách takřka totožných záběrů a rozjuchaných scén se „spring breakers“ ohledí, divák vůči rádoby provokativním výjevům znecitliví, zevšední mu. Ta největší deviza filmů Harmony Korinea je fuč, umění šokovat a vytrhávat z apatie zažitých klišé jakoby zůstalo pohřbené v jeho raných věcech „Gummu“, „Kids“, či „Ken parku“ (poslední 2 tituly pouze scénář – režii obstaral Larry Clark). Tatam je nehraný, skutečný vztek a frustrace nad marností a bídou americké periferie a hrůzného panoptika toho nejnižšího společenského suterénu. Z toho všeho zbylo jen jakési víceméně smutné torzo polodokumentárního způsobu snímání, upomínkou na starou školu působí některé spojení kontrastů – jenže opět je to o několik tříd níž, co do vtipnosti. Příkladem budiž srovnání neskutečně absurdní a trapné scény z „Gumma“ (termín má označovat „terminální“ fázi syfilis) posilování jednoho z ústřední dvojice antihrdinů s příborníky zafačovanými izolepou na Madonnin šlágr „Like a prayer“ s nevyzpytatelnou, zdegenerovanou a společensky i lidsky odepsanou figurou matky v záloze neváhající mířit zbraní na ten svůj produkt, možná lehce bolestnou připomínku lepšího života.