Sedíme, sedíme, hore na dědině... Otec, matka a mladší dcera mlčí a významně se dívají. Trpí. Všichni. A nezasmějí se, jak je rok dlouhý.
Ten scénář je tak vybroušený, že vůbec nedýchá životem! A příliš málo depresivní, aby oslovil festivalové poroty. Evidentně talentovaná scenáristka a režisérka by příště měla o něco upřednostnit emoce před rozumem.
