Dech beroucí zakončení trilogie Matrix. Z lidí co znám jen málokdo čekal takovýto konec, kterému předcházel děj trochu ponurejšího a dalo by se říci i více klaustrofobického rázu. Neo je sice vyvolený, ale stále to byl jen člověk a lidem ať už v Matrixu nebo mimo něj docházely možnosti, kam se před nebezpečím ať už v podobě strojů či ničím nekontrolovatelného agenta Smithe ukrýt.
Poslední díl tak podle mého názoru rozhodně někde v dáli nepokulhává za dvěma předchozími, troufnu si tvrdit, že prvnímu dílu dýchá na záda. Avšak některým se to tak jevit nemusí, a to hlavně z toho důvodu, že je tam pro ně až příliš věcí na zamyšlení. V mém srdci si však místo našel.
