Hvězdy na plátně i nad hlavou. Letní kina jsou tady.
Letní kino (letňák) má v sobě dneska značný nádech nostalgie. Přemíra digitalizace a "příliš čistého prostředí" všudypřítomných multikin nicméně lidi vrací k analogu a retru. Platí to v případě vinylové kultury i filmu. Klimatizovaná multikina, sedačky, z nichž se nezvednete, snímky, které mají s realitou společného pramálo.
Pamětníci vzpomínají na atmosféru letňáků, kde šlo spíš než o kvalitu filmu o setkání lidí pod hvězdami, o společný prožitek a "náladičku". Vždycky, když jsem ještě jako školák ze základky přijel na dvouměsíční prázdniny za babičkou, jedna z prvních věcí, kterou jsem udělal, byla výzvědná cesta na náves, jestli už tam mají program do letního kina. A pak jsem dlouze pročítal měsíční výčet filmů a plánoval, na co (všechno) půjdu, kolik na to budu potřebovat peněz a kdo se ke mně přidá. Kvůli plakátům a fotkám z filmů jsem do vesnice s letním kinem, vzdálené dva kilometry, jen tak na blind chodil. Zvědavost mě vedla.
Když do letňáku na vesnici chodila moje máma (ročník 1958), bývaly lavice do posledního místa obsazeny, sedělo se různě na dekách po zemi. Hrál se Vinnetou (1963). Občas se přetrhl filmový pás, musel se vyměnit kotouč. Do kina docházeli výrostci z pasťáku s vychovatelem, kluci machrovali před holkama, štamgasti sedávali u výčepu, o film se nezajímali. A když projekce skončila, lidé se rozcházeli do svých vesnic, rozjížděli se na svých babetách, "stodvácách" nebo na kolech domů. Často se jednalo třeba i o pěti-šesti-sedmi-osmikilometrovou pouť. Ti, co šli pěšky, sledovali hvězdy a čekali na moment, jestli zrovna nějaká spadne.
Kluci se schovávali do kukuřice, napodobovali chrochtání divokých prasat a
strašili holky. Takovej příjemnej letní rituál dokládající, co byl člověk pro ten film ochotnej udělat. A dneska? Znaveně projde internetové servery, aby se poohlédl, kde, co stáhnout. Tenkrát byla nabídka malá a poptávka ohromná, člověk se smířil i s tím málem, co bylo. A šel si za tím, doslova a do písmene.
Jak jsou na tom provozovatelé letních kin v současnosti? Velmi podobně jako provozovatelé těch regionálních kamenných. Technologie promítaček se překonala, provozovatelé letňáků tak mají dvě možnosti, vlastně tři. 1) Promítat omezený repertoár ze starého média. 2) Sehnat od nějakého donátora novou promítací techniku a lákat lidi na současné blockbustery. 3) Nebo to zabalit. A otevřít na daném místě třeba vesnickou hospodu, uspořádat slezinu dobrovolných hasičů, koncert nebo občasné akce pro děti a mládež. Což je případ i onoho letního kina, kam chodila moje máma i já.
Jestli na vás dýchla atmosféra a zatoužili jste po návštěvě nějakého toho letňáku, máme pro vás seznam míst, kde v našem hlavním městě pod širým nebem promítají. Nejedná se vždy o klasické letní kino, do seznamu jsme zahrnuli i nárazové akce, které jsou třeba bezplatné, a
le doplňují servis dalších letních stánků a aktivit, kupříkladu letní kino ve Žlutých lázních a podobně. A drobná rada na závěr, radši si s sebou do letňáku vezměte deštník nebo pláštěnku, teplejší oblečení, člověk nikdy neví... A máte-li zajímavé zážitky z letních kin, můžete se o ně podělit v diskusi pod článkem.
Lokality: Petřín, Dejvice, Kbely, Čakovice, Prosek, Řepy, Stromovka, Opatov, Centrální park Praha 4, Novodvorská Plaza, Chvalský zámek, Hůrka (na každém místě se autobus zdrží 4 večery)
Datum promítání: od 23. června do 12. září
Cena lístku: zdarma
Zaměření: české filmy a dokumenty z posledních let (Olga, Kandidát, Vejška, Bathory, Příběh kmotra, Revival, Babovřesky, Polski film...)