Otřesné zážitky z kina aneb PROČ se střílí do diváků

Přiznejme si i fakt, že doba, kdy vládlo ve zšeřelých kinech ticho, je passé. Multiplexy mají ke klubovým kinům stejně blízko jako přecpaný prasečí chlív k muzeu moderního umění. Do multiplexů se uchylují vyčerpané famílie po maratónu nákupním babylónem, nebo jimi dočasně odložení znudění smradi, co tuší, že přišla jejich chvíle. To, že v sále jsou lidé, kteří zaplatili nemalou částku za filmový prožitek, je zajímá asi jako sekáč Paris Hilton. Co dokáže udělat s jímavou scénou ve filmu pomalu rozbalovaná tatranka nebo srkání zbytků coly veledutého kelímku asi každý poznal. Křupání pop-cornu a jeho nezaměnitelný puch je brand multiplexů (intelektuálněji založení multiplexisté dávají přednost nachos, což má zvukově blízko k válcování skla). Podívejme se ve stručnosti na typologii diváků kina, kteří zvedají milovníkům filmu adrenalin v krvi a Tarantinova věta „pošlu na ně pár zfetovaných negrů s letlampou a jejich prdel pozná středověk“ nabývá náhle konkrétních obrysů. Vybíráme z různých diskusních fór zážitky, které dávají typologii vcelku srozumitelné a jasné kontury:

standardcapacityman:
„Byl jsem na Man of Steel a dvě řady přede mnou si najednou otevřela laptop nějaká dámička (žádnej mini, ale normální patnáctipalcovka) a začala si kontrolovat emaily. Pak ho položila na podlahu, ale nechala ho otevřenej. Myslel jsem, že tam vlítnu a uškrtím ji.“

dadudemon:
„Nějaká slepice na filmu „Neuvěřitelný Hulk“ neskutečně dlouho žvanila a to fakt nahlas a každých pět minut se zasmála jako hyena. Pak to už nevydržel nějakej chlap nalevo ode mě a zařval na ni na celý kino "ZAVŘI DRŽKU, TY BLBÁ PÍČO!“ Celý kino začalo okamžitě tleskat, jako kdyby dal jejich oblíbenej tým gól. Super. Jen řek, co si všichni mysleli.“

Ricky:
„V roce 2001 jsem byl na filmu, už ani nevím, co to bylo. To, co jsem nezapomněl, byl maník, co seděl v řadě přede mnou a skoro celý film vysvětloval svý holce, co se to vlastně ve filmu děje. Buď trpěla nějakou demencí, nebo byla z nějaký jiný planety. Nebo obojí. Děs.“

Arlene Weiss:
„Nikdy nezapomenu na to, když jsem šla na film „Terminator : Salvation a POKAŽDÝ(!), když se na plátně objevil herec/rapper Common, nějaká ženská, co tam byla se svým manželem, málem vyskočila z řady, nebo určitě ze sedadla, stoupla si, ukázala na plátno a volala „TO JE COMMON!“ nebo „PODÍVEJ, TO JE COMMON!“. Docela by mě zajímalo, kam jí doma dává manžel misku s vodou.“

BPsandman84:
„Byl jsem s přítelkyní na Harry Potter 7.1 a taky jejíma dvěma kámoškama. Šli jsme na odpolední promítání v naději, že by to mohlo bejt relativně klidnější ve srovnání s večerním pop-cornovým peklem. Byli tam ale nějaký tři teenageři a nejen že pořád žvanili, ale vykřikovali věci jako „Dobby na konci umře!“, což pro lidi, co film ještě neviděli a neznají knížky, bylo fakt bezvadný.“

SaratogaJim:
„Sedím na filmu Contact s Jodie Foster a užívám si finále, napnutý jak struna a to do chvíle, než nějakej blbeček prozradil, co se za chvilku stane. Neuvěřitelný! Od tý doby chodím do kina minimálně, spíš si filmy kupuju a koukám na ně doma, kde mám absolutní kontrolu nad idioty, co se pohybují kolem.“

Arlene Weiss:
„Co se, proboha, stalo s lidma, co hlídají děti? Byla jsem na nepřístupným akčním filmu, kde byli nějaký rodiče s dítětem, co snad přivezli rovnou z porodnice (dolby surround muselo udělat tomu dítěti v uchu slušnou paseku). Po nějaký době dítě začalo brečet a to fakt nahlas, z plných plic, takže rodinka konečně vysmahla (úleva v kině by se dala krájet). Přišli jsme ale díky tomu tak o půlku filmu.“

darthmaul1:
„Když jsem byl podruhý na G.I.Joe, nějakej chlap si sebou přived čtyřletý dítě a to se bez přestání, každou chvíli a pěkně nahlas ptalo „A TOHLE JE G.I.JOE??!“. Možná se pak uklizeči po skončení filmu mohli ptát „A TOHLE JE MRTVÝ DÍTĚ?““

dadudemon:
„Byl jsem na Watchmenech a tam byly tuny malých dětí! Byl jsem nasranej, protože to bylo od desíti večer. Připadalo mi, že ty rodiče musej bejt úplně blbý, když místo toho, aby děcka ležely už doma v posteli, tak je rodiče klidně nechaj jít na film jakoby to byl Spiderman. Rozdíl mezi Watchmenama a Spidermanem je asi jako mezi vodkou a vodou. Takže když děti začaly brečet, rodiče byli bůhví kde v restauraci nebo já nevím. Strašnej zážitek.“

Darth Jello:
„Na půlnoční premiéře Watchmenů se operátorům v projekční kabině povedlo nasadit přeházené díly. Takže finále filmu se závěrečnými titulky bylo někde uprostřed. Ti, co to měli na starosti, neřekli ani prd na omluvu (takže byli asi někde úplně na mol) a spousta lidí odešla po titulkách z kina s tím, že moc nepobrala, co se to vlastně v ději stalo za kotrmelce.“

starlock:
„Myslím, že to bylo v 92? Noční můra v Elm Street (ale už tenkrát 3D, protože jsem byl v kině na tripu a to fakt těžkým). Docela jsme si to užili, teda my, co jsme tripovali. Pak se jeden kámoš začal rvát s nějakýma idiotama (pozn. red. – asi ostatními diváky, co „netripovali“). Pamatuju si ještě, že přijeli poldové a že jsem skončil v policejním fáru…“

Scythe:
„Byli jsme na dvojce Transformerů a nějakej vůl v řadě před námi začal zvracet. A já říkám: „Ten film se mu ale fakt hodně nelíbí, ještě aby mu vybouchla hlava“. Kino pekelně smrdělo zvratkama.“

Mark:
„Dostal jsem volňáska na sci-fi Sunshine a protože Danny Boyle je můj oblíbenej režisér, byl jsem natěšenej jak dítě na štědrej večer. Šlo i několik mých kámošů (ty už si museli lístky koupit) a když film začal, kámoška říká „Co to tady smrdí? Něco jako chcanky, cejtíš to?.“ Cejtil. Ale nebyly to chcanky, byla to rybí polívka, kterou si přinesla nějaká, asi padesátiletá ženská do kina. To, že vypadala jako vodní bůvol v mikině mi nevadilo, vadil ten puch. Navíc ona tu polívku nejedla, ale spíš spásala, bylo to něco mezi hlasitým srkáním a žvejkáním. To byl ale jen předkrm. Hlavní chod bylo její komentování filmu. Když postavy filmu říkali „Co budeme dělat? Už nemáme moc času!“, ta ženská nahlas říhla rybí odpověď: „To nevím! Jste pěkně v prdeli.“ Tohle trvalo dvě hodiny, plátno pro mě byla jen prázdná díra. Pamatuju si jen svoji čirou nenávist. Viděl jsem jen hromadu mrtvých zkrvavených těl vodních bůvolů zakrývajících horizont. Řval jsem na ni, ať už drží hubu a ještě horší věci a vím, že když jsem vycházel z kina, tak se nějakej divák ptal svý holky, jestli tady ještě je ten psychouš, co ho chyt amok.“