Slavné propadáky: Nebeská brána - přelomové dílo, které pohřbilo Nový Hollywood

Hollywood byl v rozmezí 60. až 80. let nejpřívětivějším místem pro nadějné filmaře. Znudění diváci nechtěli prověřená témata, díky čemuž studia přistoupila k nezvyklé politice: každý autor dostane tolik prostředků, kolik potřebuje. Důležité bylo, aby režisér dokončil film včas. Ve všem ostatním měl volnou ruku, díky čemuž mimo jiné nedocházelo k ostrým vstupům producentů, kteří by škrtili rozpočet a drželi nad autorem pevnou ruku, aby se výsledný film neutrhl ze řetězu.

Do této nadějné vlny vstoupil režisér Michael Cimino famózním Lovcem jelenů v roce 1978. Osobité válečné drama s rozpočtem 15 milionů dolarů vydělalo 3x tolik a úspěšné tažení bylo završeno pěti Oscary včetně sošky pro nejlepší film. Poprvé Cimino za studiem přišel s Nebeskou bránou v roce 1971. Přestože ho provázela výborná pověst, studio projektu zelenou nedalo (možná i proto, že hlavní roli tehdy odmítl John Wayne). Po úspěchu Lovce jelenů to Cimino zkusil znovu. A tentokrát uspěl. Natáčení konfliktu imigrantů a dobytkářů ohledně vlastnictví půdy mohlo odstartovat.

Rozpočet byl stanoven na 7.5 milionu dolarů, což bylo polovina toho, co Cimino využil na minulém filmu. Nikoho tehdy nenapadlo, že se konečná cifra vyšplhá na neskutečných 44 milionů! Jak toho režisér dosáhl? Puntičkářstvím. Cimino byl vždy známý tím, že je při natáčení extrémně pečlivý. Během Nebeské brány však jeho potřeba přerostla v obsesi, díky čemuž už při šestém dnu natáčení měl štáb čtyři dny zpoždění. Cimino toho dosáhl řadou neuvěřitelných příhod, které vešly do filmových dějin.

Nebylo neobvyklé, pokud Cimino jeden záběr opakoval padesátkrát. Kupříkladu scéna, v níž Kris Kristofferson práskne bičem poté, co ho opilého probudí skupinka mužů, se točila dvaapadesátkrát. Ve filmu tento záběr přitom zabírá jednu vteřinu. Nechvalně proslulou se též stala situace, kdy se Ciminovi nelíbila kulisa ulice (dle něho nebyla dostatečně široká). Členové štábu navrhovali, že by stačilo strhnout budovy na jedné straně a postavit je o kousek dál. Cimino však trval na kompletním zbourání a znovupostavení, což stálo 1.2 milionu dolarů.

Studio záhy pochopilo, jak veliký bič si na sebe angažováním Cimina upletlo, smlouva však neumožňovala nápravu. Chvíli vyjednávalo s Normanem Jewisonem, aby ho vystřídal, ten ale nabídku odmítl. Později vládla mezi studiem a Ciminem taková nevraživost, že režisér vyměnil zámek u střižny a najal před ní ochranku, aby mu nikdo z United Artist nemohl film zabavit.

Cimino natočil neuvěřitelných 220 hodin materiálu, z čehož vznikla první verze filmu, jež měla 325 minut (tedy 5 hodin a 25 minut). V ní samotná finální bitva trvala tolik, co celý běžný film. Sestřih přirozeně u studia neprošel a došlo na krácení, z čehož vzešla 219 minut dlouhá varianta určená do kin. A byla z toho pohroma, jíž pohřbily jak divácké ohlasy, tak recenzenti. Cimino si uvědomil hrůzný dopad svého uměleckého ega a okamžitě zaslal United Artist dopis, v němž poprosil filmové vedení studia o stažení z kin a možnost přestříhat film do podoby, která by divákům vyhovovala. Ani tento moment prozření katastrofu nezvrátil – zkrácená 149 minutová verze prošuměla kiny úplně stejně. Film vydělal pouhých 1.5 milionů dolarů, díky čemuž United Artist muselo vyhlásit bankrot.

Film se stal též proslulý pro kruté zacházení se zvířaty, především fyzické týrání koní, z nichž minimálně 4 během natáčení zemřeli. To pobouřilo řadu institucí a právě kvůli Nebeské bráně je dnes u každého filmu nálepka „během natáčení nebylo zraněno žádné zvíře“. Neslavnou pověst snímku přiživil i následující úryvek z knihy The Hollywood Hall of Shame (Hollywoodská síň hanby): „Lidé se diví, jak mohla Nebeská brána stát 40 milionů dolarů. Řekneme jak. Dvacet padlo na film a dalších dvacet na kokain pro herce a štáb.“ Natáčení filmu bylo nejspíš opravdu… nebeské.

Nebeská brána je smutně přelomovým dílem. Pohřbila hnutí Nového Hollywoodu, Cimino si jí nadobro zničil kariéru, studio zkrachovalo a nadějní filmaři jsou od té doby pod ostrým dohledem, v němž nikdy nemají jistotu, že sami film dokončí. Výsledkem přitom není žádná filmová ubohost (na rozdíl od podobně finančně průšvihového Ostrova pokladů / 1995), ale pouhá přehnaná exhibice autora, který nedokázal udržet na uzdě vlastní talent.

Poznáte herce v ikonických siluetách? II. část