Slavné propadáky: Planeta pokladů

Planeta pokladů (2002) nebyla žádný rozmar nového tisíciletí. Přestože tomu sci-fi námět nenapovídá, první koncept scénáře vznikl již v době, kdy u Disneyho pracovali na Malé mořské víle (1989). Od počátku šlo o vysněný projekt Johna Muskera a Rona Clementse, kteří pro Disneyho natočili hity Herkules (1997), Aladin (1992) a zmíněnou Vílu. Přestože dvojice stála za povedenými kousky, studiu přišel námět na první sci-fi disneyovku málo pohádkový a projekt šel k ledu.

Tím mohla Planety pokladů skončit v šuplíku nikdy nesplněných snů. Jenže to by si na ni nesměli Musker s Clementsem vzpomenout v roce 1995, kdy s nimi u Disneyho potřebovali podepsat nové smlouvy. Tvůrčí duo si podpisem podmínilo možnost Planetu pokladů natočit, přičemž za jejich vášní stál nejen synovec Walta Disneyho Roy, ale i generální ředitel společnosti Michael Eisner. Proti byl pouze předseda správní rady Jeffrey Katzenberg, který se s Eisnerem pohádal do té míry, že ze společnosti raději odešel a společně se Stevenem Spielbergem a Davidem Geffenem založil studio DreamWorks (série Shrek).

Práce na Planetě pokladů mohly konečně začít a Musker s Clementsem se nijak neomezovali - projekt pojali ve velkém a vše si dělali po svém.

Za štědrý stomilionový rozpočet vznikl osobitý mix Star Treku a Ostrovu pokladů. Když ho Musker s Clementsem v roce 2000 hrdě představili studiu, následovalo zděšení. Eisner usoudil, že je snímek pro děti příliš temný a nařídil rozsáhlé přetáčky, vystřižení řady scén a odstranění většiny pirátských mečů. Původně najatý Alan Silvestri musel pro natáčecí průtahy odstoupit a hudbu narychlo dodělával James Newton Howard, což již tak vysoký rozpočet ještě o něco rozšířilo. Konečná cifra čítala masivních 140 milionů a k tomu ještě dalších 40 bylo nasypáno do propagace. Ani extra investice finanční pohromě nezabránila.

Kritiku snímek nenadchl, z amerických kin si odnesl slabých 38 milionů dolarů a celosvětové tržby jen lehce překročily stovku. Na podobný propadák nebyli u Disneyho zvyklí a právě Planeta pokladů je tím důvodem, proč studio zanevřelo na klasickou ruční animaci a přešlo na modernější 3D.

Největší otázka, jež se dnes k Planetě pokladů váže, je ta, zdali nebyl Eisner jen krátkozraký a svými zásahy film sám nepotopil. Jak nám již mnohokrát dokázalo studio Pixar, temnější nálada nutně nemusí dětskému filmu uškodit (a už vůbec ne vesmír, že Vall-I?). Dost možná si za tenhle propadák mohlo studio samo. V takovém případě by nebyli nejsmutnějšími účastníky téhle podívané diváci, kterým studio naservírovalo jen lehce nadprůměrný animák, ani investoři, ale sami autoři Musker s Clementsem, jimž studio vzalo sen a předělalo ho do podoby velkolepého propadáku.