Martin Mareček: „Filmy se můžou dělat ve skromných podmínkách.“

Asi deset let znám oba dva aktéry a sleduji jejich práci. Fotovoltaiku jezdí do Afriky instalovat poměrně dlouho. Jejich projekt v Masuku mi připadal jako vhodná případová studie. Navíc si myslím, že naše evropské myšlení a priority jsou v cizím prostředí lépe rozpoznatelné, průhlednější.

Nechci to banalizovat, ale prolínání světů, různých kulturních vzorců je evidentní, na tom je asi i založen humor filmu. My k nim přineseme hi-tech technologii, s níž nikdy nepřišli do kontaktu. Nemůžeme se divit, že je to pro místní obyvatele složité. Nemají tam žádnou infrastrukturu, zavedené firmy, které by se údržbě systému věnovaly. Je to vlastně pohádka o tom, jak to vypadá, když je dřív slepice než vejce. Mají prostě dřív technologii, teprve potom musí vyvinout a adaptovat infrastrukturu. Ale opačně by to nefungovalo už vůbec.

Protagonisté ve filmu říkají, že jedou na nákup k Indovi. To, že Indové vlastní veliké sítě obchodů, je pozůstatkem britského koloniálního systému. Britové do Zambie Indy přivedli. Na tom majiteli je vidět až rasistický přístup k Zambijcům, je k nim přezíravý, stříká si obchod speciální vůní a komentuje, že mu někteří místní „nevoní“. Indové mají kastovní systém, takže se podle něj chovají i tam. Navíc je to jeden z nejbohatších obchodníků ve městě, jenom díky tomu, že má dva obchody, železářství. Prodává součástky a panely, daří se mu velmi dobře. Je vlastně i důkazem, že fotovoltaika může být úspěšná a zároveň globalizačním příkladem v malém provedení.

Pod sluncem tma je dílo bez filtru, bez jakýchkoli analýz, komentářů, popisností, nasměrování. Je to otevřený a nejednoznačný situační film. Zneužít se dá téměř všechno. Myslím si, že stereotypy a interpretace už jsou připravené v hlavě diváka. Na tenhleten film jsem ovšem měl různé druhy reakcí. Uvedu dvě zajímavé. Nezávislý evaluátor (hodnotí kvalitu, pozn. redakce) projektu, který v Masuku byl, mi řekl, že je to skvělá metaforická, pocitová evaluace, která je důležitá pro diskuzi o podobě příštích projektů. Ve filmu četl kritiku realizátorů, udržitelnosti projektu. A jeden sociální pracovník mi zas říkal, že je tam skvěle vidět, jak jsou místní slušní, netrpí tím naším evropským stresem. Opakem je pro něj jeden z expertů, který dokáže rychle vybuchnout. Takže z těchto úhlů se jedná spíš o kritiku našich předsudků. Samozřejmě jsou lidé, kteří si potvrdí stereotyp, že „pomoc nemá smysl“. Já se ale domnívám, že k tomu nemůžeme přistupovat našimi kritérii úspěšnosti. Škola benefit získala, o tom, že jim panely pomohly, ve filmu mluví hned několik lidí. To, že systém nefunguje na sto ani sedmdesát procent, je pravda, ale mě k tomu napadá myšlenka Jana Ámose Komenského, kterou mi řekl jeden z hrdinů filmu: „Nechte věci volně plynout, nečiňte jim násilí.“ Já pomoc chápu jako dar. Nemůžeme ji úporně klasifikovat, jestliže jí myslíme nezáludně a pokorně.

Film jsem připravoval zhruba rok a půl. Původně jsem s Tomášem a Milanem natáčel i tady v Čechách, ale nakonec jsem připravil jen sondu do afrického místa činu. V Zambii jsme dohromady byli necelý měsíc. Nicméně jsem měl k dispozici jejich materiály, co tam natočili, analýzy projektu, hodně jsem se připravoval. Tušil jsem, co na místě najdeme. Ale vzhledem k tomu, že jsem nechtěl točit film, který by byl hlubinně analytický, tak jsem se soustředil na svět dvou českých expertů. Kamera od nich vlastně nikdy neuhne. Film se tedy sice odehrává v Africe, ale myslím si, že vypovídá víc o nás, o Evropě.

Zpětně skoro nechápu, že jsme dojeli… Já to s oblibou vyprávím jako dobrou metaforu celé naší mise. Původně jsme měli z nákupu odjíždět jenom s pár věcmi a vesničany. Najednou ale u auta stálo o několik lidí víc a bylo naložené tak, že jsme se na něj ani nemohli vlézt. Navíc se nosili další a další věci a my začínali být nervózní. Potom jsme na tu horu věcí nějak nalezli, drželi jsme je nohama pod sebou, auto se rozjelo a vše samozřejmě začalo padat. Během několika zastávek, kdy se sbíralo a přerovnávalo, se situace uklidnila, věci si nějak sedly, něco se ztratilo,něco rozbilo, ale postupem času to padat úplně přestalo. Věci se „samy“ přerovnaly, uklidnily. A mně to znovu připomnělo toho Komenského. Světy se mohou prolnout nebo potkat, ale nedají se přepsat, přeložit.

Dá se říct, že jsem to zpatlal doma v ložnici na svém počítači. Vychází to z času a peněz, které na to člověk má, já se chci věnovat i své rodině. Filmy se dají udělat na koleně. Technologie jsou dostupné. Když chce člověk něco říct, tak to prostě řekne. Není to řešení pro všechny, ani pro všechny žánry, ale spíš takový malý osobní manifest, že se může tvořit i ve skromných podmínkách.

Ke mně po premiéře ve Varech přišel člověk a zeptal se, kde jsme ty herce sehnali. Snažil jsem se Pod sluncem tma strukturovat jako hraný film. Nejsou tam žádné moje otázky, neintervenuji do situací. Oba aktéři zkrátka před kamerou jednají, existují. Naše přítomnost jim nevadila, což je tím, že už jsem s nimi předtím tady v Čechách natáčel, známe se dlouho a definovali jsme si území. Když si nepřáli být natáčení nebo když nastala situace, která jim nebyla příjemná, tak jsem je nenatáčel. To bylo jasně dané. Intimita byla umožněna i malým štábem a malou technikou. Natáčeli jsme na digitální zrcadlovku, Canon EOS 5D, což je foťák, který umožňuje vysoké rozlišení. A já měl malé zvukové zařízení. Ta intimita je důležitá, protože člověk neruší, nestíní, nestraší. A i mimo dva české aktéry se nám to osvědčilo u ostatních. Brzy si na nás zvykli, nenastavovali jsme si je do světla, prostě jsme tam s nimi byli.

Já se snažím s filmy cestovat co nejmíň, především z rodinných důvodů, protože vám to vždy zabere spoustu času. Druhá věc je, že si myslím, že kdyby ty festivaly spíš než za letenky utratily peníze za kvalitnější program, který by se dostal k více lidem, tak by to bylo lepší. A s tímhle filmem? Jsou místa, kam by mě možná zajímalo se kouknout z hlediska osobních zkušeností. Ale teď už jsem odmítnul cesty od Vídně po Sevillu a nechystám se ani do Denveru. Je to spíš než otázka ekologie vnější otázka ekologie vnitřní, čím trávit čas, čím ten čas naplňovat. Zkoumat svojí uhlíkovou stopu, tak takový fundamentalista nejsem. Ale raději jsem doma, je tady toho spousta na práci.