Slavné propadáky: Lovci dinosaurů ošklivě doplatili na to, že se natáčeli v Praze

Sci-fi románová klasika Raye Bradburyho o cestování časem, které se vinou lidské nerozvážnosti zvrhne v boj o přežití, patří mezi nejcennější díla svého žánru. Hollywood mu věnoval zájem zcela právem, přičemž prvním vážným adeptem na režii byl zkušený akční harcovník Renny Harlin. Harlin platil počátkem devadesátých let za nechybujícího hitmakera (Smrtonosná past 2, Cliffhanger), poté ale natočil v roce 1994 megapropadák Ostrov hrdlořezů se svou tehdejší ženou Geenou Davis a dokonale si tím pohřbil kariéru. Lovci dinosaurů se jevili jako ideální látka pro comeback, dvakrát tolik, když studio přemluvilo do hlavní role Pierce „tehdy Jamese Bonda“ Brosnana.

Harlin začal na látce pracovat a upravil ji způsobem, která se Bradburymu nezamlouvala. Bradbury začal tlačit na studio, to zase na Harlina. Žádná ze stran nehodlala ustoupit a tak muselo studio volit mezi režisérem a autorem předlohy. Zvolilo Bradburyho, nejspíš i proto, že Harlin podobnou tvrdohlavost vykazoval i během natáčení Ostrovu hrdlořezů a to se hrubě nevyplatilo.

Studio se tudíž s Harlinem rozloučilo a na jeho místo angažovalo rutinéra Petera Hyamse. Ten měl na kontě Druhou vesmírnou odyseu, Timecopa, Konec světa či Náhlou smrt. Z hlavní role též odstoupil Brosnan, místo něhož studio obsadilo nehvězdného Edwarda Burnse. Natáčení se přesunulo do České republiky, což se filmařům vymstilo zcela nečekaným způsobem – psal se totiž rok 2002, tedy doba nechvalně proslulých velkých pražských povodní.

Na rozdíl od podobně smolařské Ligy výjimečných, která v té době také vznikala v Praze a povodeň zničila filmařům většinu kulis, měli autoři Lovců dinosaurů větší štěstí, neboť se voda na většině míst zastavila doslova těsně před místem natáčení. Štáb to ale extrémně zdržovalo - musel se neustále stěhovat, aby ochránil techniku a neohrozil někoho z týmu na životě. Paradoxem pak bylo to, jak dopadla jedna z nejnákladnějších kulis - na kluzišti v pražském ostrově vznikl obří skleník, kam si výrobní návrhář Richard Holland nechal dovézt masy zeleně z Itálie: naplnil ho stromy vysokými až padesát stop a pěti tisíci rostlinami. Vlivem nedostatku vody, protože nikdo dva týdny díky povodním ve skleníku nezaléval, změnil komplikovaně vytvořený ekosystém barvu z požadované zelené na hnědou.

Původně měli jít Lovci dinosaurů do kin již v roce 2003. Zdržení díky povodním znamenalo nabobtnání rozpočtu a následný bankrot původní produkční společnosti a odložení premiéry, neboť nebyly peníze na dokončení. O pozdějších dokončovacích pracích už se raději nepsalo, z výsledku lze nicméně lehce odvodit, že příliš peněz nebylo ani poté.

Lovci dinosaurů se totiž stali proslaveným propadákem především pro neskutečně chábé triky, jejichž úroveň s přehledem strčí do kapsy i nejstarší díl Star Treku. Město budoucnosti ve filmu vypadá jako demo z videohry, herci z digitálního pozadí doslova trčí, velmi nepřirozeně se v něm pohybují (skoro to vypadá, jako by chodili po jezdících pásech a ne po skutečné zemi) a často jsou animovány i úplně zbytečnosti (jako třeba tekoucí voda!). Bez přehánění lze říci, že amatérštěji vypadají sci-fi, než jakou jsou Lovci dinosaurů, kina v novém tisíciletí neuvedla.

Krom triků si bohužel přisadil i scénář, kde se to jen hemží myšlenkovými zkraty a přešlapy. Ideálním příkladem je již samotný základ, točící se okolo společnosti, jež vysílá do minulosti turisty, aby zde pro své pobavení zabili dinosaura. Aby byla kauzalita zachována, je zabit tvor, který by stejně o minutu později (než je střelen turisty) zemřel v bažině. Poté musí skupinka rychle odejít, aby nenapáchala více škod a také proto, že o několik minut později exploduje sopka, která vše zničí. Otázka se přímo nabízí: Proč by byl problém v tom, že by některá z postav zabila i něco jiného, když je o chvíli později vše stejně zničeno? Odpověď není. Je to prostě absolutní chyba v logice (přičemž sopka se v originální povídce samozřejmě nevyskytuje). A tak to funguje celý film.

Konečný rozpočet Lovců dinosaurů byl 80 milionů dolarů, přičemž tržby skončily na pouhých 11 milionech. Vzhledem ke kvalitám filmu nešlo o žádné překvapení. Dnes jsou Lovci dinosaurů jakousi malou kultovkou, neboť jde o tak technicky, herecky i filmařsky nezvládnutou podívanou, až skýtá jistou zábavu snímek sledovat. Ideálně ve skupině přátel a s alkoholem v krvi.