Libuše Rudinská: "Voskovcův příběh stojí za to zachytit."
Co Vás přimělo natočit dokument o Jiřím Voskovci?
Knižní Korespondence V+W. Když jsme je doslova zhltla, řekla jsme si, že Voskovcův příběh stojí za to zachytit obrazově.
Jak dlouho přípravy a natáčení trvalo?
Asi půl roku jsme dokument jen připravovali a dělali rešerše, obhlídky a předtáčky. Samotné natáčení pak trvalo asi rok a půl.
Po dokumentech Uloupené mateřství, respektive Dvacet bezesných let jste si vybrala "lehčí" téma. Přesto, co bylo na tomto natáčení nejtěžší?
Lehčí to moc nebylo, protože tento dokument se začal točit až pět minut po dvanácté, protože většina svědků už byla po smrti, nebo na tom byli zdravotně i mentálně tak špatně, že jsme s nimi nemohli vůbec pracovat. Nejtěžší tedy bylo najít věrohodné a důležité svědky, kteří řeknou i něco jiného než jen, že Voskovec byl hodný na emigranty a všem pomáhal...
Přiblížíte nám nějaké setkání, které úzce souviselo s natáčením a obohatilo Vás?
Určitě setkání s Gigi Voskovec. Je to krásný člověk. Velkorysá, nad věcí a otevřená žena.
Jak složité bylo financovat natáčení a postprodukci?
Jako v případě každého dokumentu. Voskovce ale každý zná, takže tento nápad grantovou komisi přesvědčil, že nám poskytli slušnou dotaci. Postprodukci zařídila Česká televize, která správně pochopila, že Voskovec je přesně téma pro ní.