Téma: Green Lantern

Nikdo už asi nemůže mít nejmenší pochyby o tom, že se s comicsovými filmy roztrhl v posledních letech přinejmenším Santa Clausův bezedný pytel. Žánr, o který by si kdysi nikdo neopřel ani Stoneovu pozdní produkci, boří žebříčky návštěvnosti a přivádí nejednoho nezkušeného čtenáře k subkulturní oáze, kterou je současný comics. Přestože za hlavním proudem nášupu maskovaných hrdinů stojí hlavně nakladatelství Marvel (jen z poslední doby Iron Man, Thor, Kapitán Amerika, X-Men nebo Hulk), ani konkurenční DC se nedrží pozadu (Batman, Superman, Strážci). A právě DC je vlastníkem práv na vášnivě očekávanou epickou sci-fi Green Lantern.

Přes veškerou „undergroundovou“ popularitu zeleného strážce spravedlnosti není divu, že na svůj velký filmový okamžik čekal tak dlouho. Zatímco Supermana, Batmana či Spider-Mana nebylo po značně naivní úvodní éře comicsu příliš obtížné převléci do dospělejšího hávu, s chlápkem, který se jmenuje Zelená Lucerna a má kouzelný prsten, plnící jakoukoliv jeho představu (ale fuj!), to bylo o něco těžší. Základní premisa děje je prostě příliš chatrná na to, aby si při ní dospělý člověk nepoklepal na čelo, a tak musel Green Lantern dlouho čekat na to, aby mu renomovaní autoři jako Alan Moore nebo Geoff Johns vystavěli komplexní vnitřní mýtus. Obzvláště Johns se pak zasloužil o současný vzestup Green Lanternovy popularity, a to hlavně výbornými sériemi No Fear, Rebirth, The Sinestro Corps War a The Blackest Night.

Základní kostra o hrdinovi, který pomocí své vůle dokáže vytvořit hmotné artefakty, byla postupně obohacena o intergalaktickou linku, zahrnující planetu Oa, domov moudrých strážců galaxie, a hlavně Green Lantern Corps, sdružení ochránců spravedlnosti ze všech koutů existence. Mezi zásadní prvky lanternovského univerza patří také takzvaná „žlutá příměs“, znemožňující Lanternům přímý útok na cokoliv žluté barvy („oslabující“ prvek, který si mezi čtenáři pravidelně vysluhuje velké „ehm“). Jinak je ale Green Lanternova „všeschopnost“ úžasným prvkem testu originality pro každého nového autora, neboť „velkou zelenou pěstí“ už dneska skutečně nikoho neuchvátí.

Green Lantern je unikátní především tím, jak promiskuitní je jeho civilní identita (v tomto se mu vyrovná už opravdu jen Flash): zatímco pokus nahradit Bruce Waynea, Stevea Rogerse nebo Clarka Kenta skončil pokaždé fiaskem a rychlým návratem k zaběhnutému jménu, Green Lanternův obleček střídala jedna postava za druhou a co víc – čtenáři je navzdory očekáváním všechny hltali. Nepočítáme-li Alana Scotta, předchůdce lanternovské tradice, jehož prsten i osud byly poněkud odlišné od zbytku zeleného ansámblu (a jehož slabostí bylo místo žluté barvy dřevo), na prvním místě jasně vyčnívá Hal Jordan, sebevědomý pilot, který si nikdy s ničím neláme hlavu, a který je po právu hlavním hrdinou připravovaného filmu Martina Campbella. Jordan ovšem jednoho dne podlehl „žluté straně Síly“ a bylo potřeba na jeho místo dosadit jiného. Rebel Guy Gardner, který byl Jordanovým přesným opakem, převzal lanternovské žezlo s dosud nevídanou grácií: místo toho, aby ho čtenáři vypískali a žádali v comicsu bohužel až příliš časté zmrtvýchvstání oblíbeného hrdiny, nechali ho v klidu pokračovat v jeho rozvracečských tendencích. A to tak dlouho, až ho bylo nutné z Green Lantern Corps vykopnout. Jeho místo na nějakou dobu zaujal nepříliš výrazný John Stewart, vystřídaný nakonec velmi populárním Kylem Raynerem, rozverným umělcem, který comicsové sérii znovu vrátil šťávu, a kraluje v ní (společně s navrátivším se Halem Jordanem) dodnes.

Green Lantern zkrátka znamená obrovský a provázaný vesmír, který si svou vnitřní historii nezadá s největšími jmény DC a Marvel Universe. Do srpna tedy nezbývá než zatnout zuby a doufat, že jeho filmový nástup bude přinejmenším tak hladký, jako dětská prdelka...