Politický dokument i Osobní životopis, tak charakterizuje mladá česká dokumentaristka Olga Špátová svůj film Oko nad Prahou, který měl včera večer premiéru v rámci zahajovacího večera Mezinárodního filmového festivalu Febiofest.
Film, který vstupuje do běžné české kinodistribuce v polovině dubna, patří k nejočekávanějším dokumentům letošního roku.
Není divu, neboť téma výstavby Národní knihovny na Letné, jejíž návrh vzešel z dílny britského architekta českého původu Jana Kaplického, je stále živé ještě tři roky po mezinárodní architektonické soutěži, kterou vyhrál.
Olga Špátová sledovala projekt "Chobotnice" od samého počátku.
"Nekonzistentní" názory
Časosběrný dokument o historii stavby, na němž se jako producentka podílela Eliška Fuchsová, jež se v průběhu natáčení za architekta také vdala, získal loni v lednu nový, tragický rozměr. Jan Kaplický zemřel nečekaně 14. ledna na srdeční zástavu - v den, kdy mu manželka Eliška porodila dceru Johanku.
Fakt, že se své stavby Jan "Johan" Kaplický nikdy nedožil, využila Špátová jako jakési memento.
Kvůli tomu, že se režisérka s vdovou po Kaplickém a současně producentkou filmu důvěrně přátelí, ztratila samozřejmě od celého projektu jakýkoliv profesionální odstup.
Sama to ani nezastírá: "Pozorovala jsem, jak se Kaplického štěstí z vítězství v soutěži během několika měsíců mění v trpké zklamání a údiv nad lží a špinavou hrou zmanipulovaných úředníků. Jan Kaplický byl vystavován útokům a zpochybňování stavby z nejvyšších politických míst. Sledovala jsem s kamerou, jak se jeho důstojná osobnost ocitla ve víru šarvátek, které nečekal a dosud nikdy neprožil. Dojímala mě jeho odvaha," netají se mladá režisérka svým obdivem vůči charismatickému architektovi, jenž v roce 1968 emigroval do Velké Británie.
Flašinet a chobotnička
Přes zjevnou neobjektivitu je Oko nad Prahou pozoruhodným svědectvím vzestupu a pádu jedné umělecké ideje - Kaplického sen o knihovně, která bude sloužit lidem, kam budou "dámy chodit krásně oblečené a kde si budou pánové domlouvat svá první rande", se roztříštil o byrokracii, politické půtky, "názorovou nekonzistentnost".
Jak Kaplický ve filmu (vzhledem k okolnostem poněkud eufemisticky) komentuje například přístup primátora Pavla Béma.
Špátová jeho slova potvrzuje svérázně - slova a gesta "znepřátelené" strany podkresluje tu flašinetovou hudbou, tu zesměšňující animací. Například ve chvíli, kdy Kaplický hovoří s Bémem, mrká na primátora z rohu nakreslená chobotnička.
Od Havla až k Pavlu Bobkovi
Olze Špátové nelze upřít jisté mladistvé nadšení, rozpálenou emotivnost, zaujetí a naléhavost, s nimiž prostřednictvím kamery hájí zájmy svého filmového "hrdiny".
Pozoruhodnou práci odvádí s Kaplického kolegy z londýnského studia Future Systems, z nichž mnozí mluvili o svém "šéfovi" na kameru vůbec poprvé. Ve filmu oslovuje Václava Havla, architekty Zahu Hadid, Evu Jiřičnou nebo Kaplického osobního přítele z let studií, zpěváka a vystudovaného architekta Pavla Bobka.
Ten sám ostatně tento týden v rozhovoru pro HN potvrdil: "To víte, že je ten dokument trochu tendenční, ale to je přece přirozené."
Bobkova slova dokument přesně vystihují. Kromě "Oka nad Prahou" pozoruje Špátová s neskrývaným dojetím vztah Jana a Elišky, pohnutě sleduje romantickou svatbu v Müllerově vile, ale i Eliščino postupující těhotenství.
Ovšem jedno se Špátové upřít nedá - ve chvíli, kdy Václav Havel předčítá ze svého dopisu Johance Kaplické, neubrání se jistému dojetí a slzám ani diváci v kině.
Film, který vstupuje do běžné české kinodistribuce v polovině dubna, patří k nejočekávanějším dokumentům letošního roku.
Není divu, neboť téma výstavby Národní knihovny na Letné, jejíž návrh vzešel z dílny britského architekta českého původu Jana Kaplického, je stále živé ještě tři roky po mezinárodní architektonické soutěži, kterou vyhrál.
Olga Špátová sledovala projekt "Chobotnice" od samého počátku.
"Nekonzistentní" názory
Časosběrný dokument o historii stavby, na němž se jako producentka podílela Eliška Fuchsová, jež se v průběhu natáčení za architekta také vdala, získal loni v lednu nový, tragický rozměr. Jan Kaplický zemřel nečekaně 14. ledna na srdeční zástavu - v den, kdy mu manželka Eliška porodila dceru Johanku.
Fakt, že se své stavby Jan "Johan" Kaplický nikdy nedožil, využila Špátová jako jakési memento.
Kvůli tomu, že se režisérka s vdovou po Kaplickém a současně producentkou filmu důvěrně přátelí, ztratila samozřejmě od celého projektu jakýkoliv profesionální odstup.
Sama to ani nezastírá: "Pozorovala jsem, jak se Kaplického štěstí z vítězství v soutěži během několika měsíců mění v trpké zklamání a údiv nad lží a špinavou hrou zmanipulovaných úředníků. Jan Kaplický byl vystavován útokům a zpochybňování stavby z nejvyšších politických míst. Sledovala jsem s kamerou, jak se jeho důstojná osobnost ocitla ve víru šarvátek, které nečekal a dosud nikdy neprožil. Dojímala mě jeho odvaha," netají se mladá režisérka svým obdivem vůči charismatickému architektovi, jenž v roce 1968 emigroval do Velké Británie.
Flašinet a chobotnička
Přes zjevnou neobjektivitu je Oko nad Prahou pozoruhodným svědectvím vzestupu a pádu jedné umělecké ideje - Kaplického sen o knihovně, která bude sloužit lidem, kam budou "dámy chodit krásně oblečené a kde si budou pánové domlouvat svá první rande", se roztříštil o byrokracii, politické půtky, "názorovou nekonzistentnost".
Jak Kaplický ve filmu (vzhledem k okolnostem poněkud eufemisticky) komentuje například přístup primátora Pavla Béma.
Špátová jeho slova potvrzuje svérázně - slova a gesta "znepřátelené" strany podkresluje tu flašinetovou hudbou, tu zesměšňující animací. Například ve chvíli, kdy Kaplický hovoří s Bémem, mrká na primátora z rohu nakreslená chobotnička.
Od Havla až k Pavlu Bobkovi
Olze Špátové nelze upřít jisté mladistvé nadšení, rozpálenou emotivnost, zaujetí a naléhavost, s nimiž prostřednictvím kamery hájí zájmy svého filmového "hrdiny".
Pozoruhodnou práci odvádí s Kaplického kolegy z londýnského studia Future Systems, z nichž mnozí mluvili o svém "šéfovi" na kameru vůbec poprvé. Ve filmu oslovuje Václava Havla, architekty Zahu Hadid, Evu Jiřičnou nebo Kaplického osobního přítele z let studií, zpěváka a vystudovaného architekta Pavla Bobka.
Ten sám ostatně tento týden v rozhovoru pro HN potvrdil: "To víte, že je ten dokument trochu tendenční, ale to je přece přirozené."
Bobkova slova dokument přesně vystihují. Kromě "Oka nad Prahou" pozoruje Špátová s neskrývaným dojetím vztah Jana a Elišky, pohnutě sleduje romantickou svatbu v Müllerově vile, ale i Eliščino postupující těhotenství.
Ovšem jedno se Špátové upřít nedá - ve chvíli, kdy Václav Havel předčítá ze svého dopisu Johance Kaplické, neubrání se jistému dojetí a slzám ani diváci v kině.