„Neříkej mi zlato“. Propadák Barb Wire pohřbil naděje na filmovou kariéru Pamely Anderson
„Kariéru měla moje prsa, já se s nimi jen vezla,“ přiznala sympaticky vystupující Anderson v loňském netflixovském dokumentu Pamela: Příběh lásky. Modelka z přední strany Playboye s upraveným poprsím nalezla v Pobřežní hlídce práci snů, minimálně z pohledu nároků na její herectví složené ze sličného poklusu, který produkce nechávala okázale zpomalit. Pochopitelně chtěla dokázat, že má na víc. Jak ale vyjevil i satirický seriál Pam & Tommy o ilegálním rozšíření hereččiny nechvalně proslulé sextape (jehož se Pamela zřekla), Hollywood neměl o povznesení ikonizovaného těla k dramatickým hereckým výšinám valný zájem.
Anderson byla ztělesněním žádaného sexsymbolu a Barb Wire podle komiksové předlohy Dark Horse Comics to hodlala vytěžit do posledního intimního záhybu. Nutno ale dodat, že příběh se od vztahových etud sexy plavčíků nemohl víc odlišovat. Roku 2017 Spojené státy prochází druhou občanskou válkou a pouze jediné město, fiktivní Steel Harbor, je nezávislé na autoritářské vládě kongresové diktatury. Svoboda je přitom vykoupená vysokou kriminalitou, válkami gangů a působením odboje, přičemž středobodem tamního vesmíru je noční klub Hammerhead pod vedením Barb Wire (Anderson). Navenek prodejná striptérka, prostitutka a podnikatelka je drsným žoldákem najímaným na nebezpečné a dobře placené prácičky. Když do jejího rajónu, odkud po skenu sítnic odlétají letadla do svobodné Kanady, zamíří bývalý přítel Axel (Temuera Morrison) s hlavním nepřítelem fašistického státu, doktorkou Corou Devonshire (Victoria Rowell), Barb stojí před rozhodnutím, zda obětovat svou neutralitu a pomoct klaďasům v nouzi.
Film vznikal s rozpočtem 9 milionů dolarů a pod režisérem, který sledoval v akci Davida Finchera nebo Joela Schumachera (Batman navždy). Ačkoli tedy ani vzdáleně neatakuje úroveň kvalitní žánrovky, má zmateně rozprostřenou zápletku v nejasně vykresleném světě a záporáky karikované jako ve Street Fighterovi, rozhodně nejde říct, že by mu tvůrci neodevzdali vše. Těžko přitom určit, do jaké míry ovlivnilo obsazení Pamely Anderson ráz filmu, který tak vehementně přijal exploatační, konkrétně už sexploatační tradice.
Hned první scéna zahajuje diváckou hru „najdi bradavku“, v níž publikum může snadno zvítězit, během vyzývavého tance, kdy Barb pro jistotu kropí vodou z ostřikovače. Tuto scénu prý vymyslela Pamela na základě vlastní noční můry, v níž ji nahou ostřikovali šampaňským. Představení naruší nadržený hulvát dožadující se přídavku, a když ženu osloví „Zlato“, Barb po něm mrští botou a podpatek se mu zaryje mezi oči…
To je charakteristické pro bláznivě koncipovaný snímek, který dějově vykrádá Casablancu, používá voiceover protagonistky jak v prologu Šíleného Maxe a dává si záležet, aby během akčních scén vynikly atraktivní proporce herečky. Anderson se zpětně stydí za hluboký hlas, jímž musela hovořit pro podtržení drsné vizáže, a obecně lituje toho, že na stříbrných plátnech zkoušela prorazit v takto nepřirozené poloze. Ona přitom rozhodně nezavinila krach u kritiky i obecenstva, které po celém světě vysázelo jen tři a půl miliony dolarů. Svou triviálně nastavenou roli zvládá se ctí, nepřehrává a nechává problesknout charisma, jež v nedýchatelném korzetu snadno zapadá za povrchnější přednosti. Srovnáme-li její výkon s tehdejší druhou nejslavnější blondýnou s objemným poprsím Annou Nicole-Smith, která mlátila muže jako neohrožená pilotka helikoptéry v béčkovém Mrakodrapu, Anderson vychází jako oscarová hvězda.
Pocit z nepříliš důstojné reprezentace pramálo respektovaného sexsymbolu však přetrvává a sílí ještě dnes, kdy publikum dávno doceňuje kultovní parametry filmu. Barb Wire má všechno, díky čemuž VHS generace nedá dopustit na většinu děl Seagala či Van Dammea, a to v mnohdy zábavnějším podání. Dobré obsazení s přímo nadstandardními vedlejšáky Xanderem Berkeleym (Nelítostný souboj) či Udo Kierem (Nabarvené ptáče) udržuje pozornost i tehdy, když o ni příběh rozsekaný na nesouvislé linie a chabé motivace postav přichází. Barb se možná předvede v rozhaleném županu, zcela nahá pod koupelovou pěnou nebo v akčním módu ve vzduchu i na zemi, ale dost podstatný vztah s Axelem nikoho nezajímá a ti dva prohodí sotva třikrát pár slov.
Barb Wire je ostatně neurvalou směsicí zaseknutou v osmdesátkách, kdy především mužští hrdinové opanovali s kamennou tváří každou scénu bez ohledu na počet nepřátel či nesnáze způsobené fyzikálními zákony, které ve vrcholných momentech stály proti nim. Barb to nandá chlapům včetně fašistického záporáka Pryzera (Steve Railsback), jenž tahá z lidí obrazové myšlenky, muže posílá na smrt elektrickým proudem a ženy připoutá k mučidlu připomínající ocelové bikiny. Dorazí i motorkářský gang ze skládky, jehož otylého vůdce okusujícího kuřecí stehno přiváží bagr na rolbě, a Pamela dělá sexy reklamu tehdy čerstvě uváděné motorce Triumph Thunderbird 9000.
První a poslední velká filmová role Pamely Anderson předtím, než se jí kvůli uniklé sexuální nahrávce obrátil život vzhůru nohama, je pro sběratele domácích nosičů v podstatě neodolatelná. Barb Wire není legendárně špatný film jako Bojiště Země nebo Batman & Robin, jeho ambice se ostatně podřídily mužským fantaziím a povrchnímu obrazu hlavní hvězdy v popkultuře. Všeobecně katastrofální hodnocení je poměrně nefér a určitě nejde svalovat na Pamelu, která si to celé na vysokých podpatkách a se strachem z výšek musela dost vytrpět. Díky tomu však existuje dost adrenalinová a zábavná finální desetiminutovka, kterou takové Rychle a zběsile po umělecké a intelektuální stránce rozhodně nepřekonává. „Miluješ mě? Postav se do fronty!“