Kamera: Jaromír Kačer - x-krát jsem si labužnicky vychutnával, jak vypracovali nádherné, dobře prokomponované, dlouhé záběry /miluji je na Tarkovském, jehož poetiku+apelativnost "Pouta" zcela jasně mají. Hudba: Tomáš Vtípil - prostě přišel, viděl, zvítězil.
Casting - snímku neuvěřitelně pomohl k autenticitě výběr neprovařených tváří. Jediná herecká star Olda Kaiser v roli "majora-táty" je jahůdkou na vrcholu dortu. Herci - očekávám jisté /minimálně/ nominace sošky Českého lva 2010 pro Ondřeje Malého /jeho podobnost s vládcem Ruska dává filmu další level. Byla to zřejmě náhoda, ale ta - jak víme - přeje připraveným!/, skvělá je ovšem i zoufalá /a přitom nepřehrávající/ manželka disidenta Tomáše a estébák slovenského původu plus již zmiňovaný Olda Kaiser pro kategorie "vedlejší herecké role".
Zvuk - mistrný, vypiplaný, další jasná nominace na Č. lva. Délka filmu - nedovedu si představit kratší. Ze svých návštěv Berlinale a dalších festivalů jsem zvyklý na 150´ minutáž běžně, takové "kvichty" nelze odvyprávět za hodinu+půl.
Režie: Radim Špaček - neuvěřitelně si všechno pohlídal, je to těžce profesionálně odvedené, nejvíce skláním svůj širák nad sugestivností a pravdivostí obrazů: Pitka estébáků v úvodu. Rozhovor manželů po obdržení anonymu. Následná domovní prohlídka. Překvapivě vygradované zprvu rutinní pití Antonína+jeho slovenského kolegy s nečekaným závěrem v lese. Vedení výslechů. Nemá tam scénu, jež by se nepovedla. Osobní hvězdičku dvakrát podtrženou mu dávám za závěrečný obraz sebelikvidace poručíka Antonína! Výsledná známka: jedna
Domů jsem šel mlčky. Mladí režiséři Radim Špaček v "Poutech" a Marek Najbrt v "Protektorovi" se podívali do naší minulosti bez laškovných povrchností. Blahopřeji!