Polívka s Liškou pozvou na České lvy legendární dvojice!

Bolek Polívka: Tak jako mě loni zlomilo, že to bude s Aničkou, tak letos mě zlomilo, že to bude s Pavlem Liškou.

Petr Vachler: Abych to vysvětlil. Bolek mi na letošek nabízel další ze svých dětí, ale do toho se mi moc nechtělo, protože těch dětí má hodně a já nechci, aby dvacet let uváděli Lva jenom Polívkovi.

Pavel Liška: Myslím, že teď už to můžu říct. Všechno je to na moje přání. Vždycky jsem inklinoval k divadlu, a když jsem se dozvěděl, že Bolek je můj tata, tak jsem se strašně bál, aby mě někdo nepodezříval z toho, že jsem se dostal k divadlu protekcí. Chtěl jsem si to vydupat sám a Bolek s tím souhlasil. Ale teď už myslím není důvod to dál skrývat.

Polívka: Pro mě to bylo dvakrát výhodné. Ušetřil jsem na alimentech a ještě mám nadaného kluka. To je ideální.

Liška: A já mám jistotu, že jsem se k herectví nedostal žádnou protekcí. Navíc – a teď to neříkám kvůli tomu, že jsme se pohádali s Ančou – můžu prohlásit, že na rozdíl od ní já toho Lva budu moderovat bez protekce.

Liška: Taky jsem si chtěl s Bolkem konečně zahrát. Nemyslím film, tam už jsme spolu hráli, myslím divadlo, prostě živě. Pořád doufám, že si spolu zahrajeme, ale pořád se to nedaří. Český lev živě bude a já doufám, že to bude tak trochu i divadlo. Na druhé straně mám samozřejmě obavy – bude to přímý přenos, těžké publikum a s Bolkem budeme mít poměrně dost omezený prostor. V tom ale zase spoléhám na Boleslava, že se za něj budu moct v tomhle trošku schovat.

Liška: Dvakrát s Tomášem Matonohou Fotbalistu roku a bylo to naprosto výborný, protože jsme měli možnost si k tomu napsat i scénář. Ve všem, co jsme si vymysleli, nám vyšli vstříc.

Vachler:  Pavle, víš o tom, že tohle není o fotbale?

Liška: Vím. Tohle jsou ceny výroční, jak se za celej rok natočí film, tak se předávají ceny a oceňují kategorie.

Liška: Předpokládáme, že to naše divadlo bude autorský.

Polívka: Systém je takový: Když napadne něco nás, doufáme, že to Petr Vachler přijme, a když nás nic nenapadne, musí něco napadnout jeho nebo scenáristu Honzu Stehlíka.

Vachler: Domluvili jsme se na autorském loutkovém divadle.

Liška: Petr Vachler rád dělá takovéhle vtipy, kterým se nikdo… A vidíte! Vy jste se právě zasmál.

Polívka: To byl vtip jako Skupa.

Vachler: Stoprocentně.

Vachler: Dvojice. Ale víc bych neříkal, víc prozradíme až na tiskové konferenci 1. února 2010. V tuhle chvíli bych se spíš bavil o upoutávce, kterou právě točíme.

Vachler: Upoutávka bude o tom, že chceme diváka upoutat na to, jak se to bude zhruba moderovat, plus mínus.

Vachler: Budou ho moderovat dva herci, jeden je lepší a vyšší a druhý je lepší a menší.

Liška: Jestli můžu k tomu večeru něco říct já, tak ty dvojice budou filmové. Prostě herci, kteří spolu hráli ve filmu a stali se nějakým způsobem populární jako třeba Anče, Kuba, hajnej. I když – to jsem asi řekl blbej příklad.

Vachler: Pat a Mat je lepší příklad, i když taky asi ne úplně ideální. Ale když už to Pavel prozradil, tak loni jsme měli rodinné dvojice a letošek bude převážně o dvojicích filmových. Bolek Polívka a Pavel Liška jsou například vynikající filmová dvojice.

Polívka: Moc hezky se mi dělalo třeba s Aničkou Šiškovou nebo Evou Holubovou.

Liška: Já jsem vždycky moc rád hrál – ale jo, řeknu to, i když on to neřekl – s Bolkem Polívkou. Mockrát jsem se potkal i s Táňou Vilhelmovou a Aňou Geislerovou. S nima jsem hrál ve filmu vůbec poprvé, v Návratu idiota, tím je to určitě hodně poznamenaný, takže pro mě určitě Aňa a Táňa.

Vachler: Pro mě kdokoliv, kdo se objevil ve dvojici s panem Šebánkem nebo panem Vostrčilem. Jeden a stačil vytvořit dokonalou dvojici.

Polívka: Mně se líbilo, když se v jednom filmu potkali Charlie Chaplin a Buster Keaton, to bylo krásný.

Liška: Nevím, koho bych vypíchl. Možná mě napadá… Šimon a Matouš.

Vachler: Ale víš, že je nehráli Bud Spencer a Terence Hill ale jejich dvojníci? V těch nejznámějších filmech Buda Spencera a Terence Hilla, které u nás šly, Spencer ani Hill nehráli.

Liška: Fakt? Nedělá si legraci?

Vachler: Třeba ve filmu Šimon a Matouš jedou na Riviéru Spencer ani Hill nehrají, jsou to jejich dvojníci.

Liška: A Jestli se rozzlobíme, budeme zlí?

Vachler: Tam ano, tam hraje Bud Spencer a Terence Hill.

Liška: Uf, to se mi ulevilo.

Polívka: A diváci to nepoznali?

Vachler: Ne, 90 % diváků si pořád myslím, že jsou to Bud Spencer a Terrence Hill.

Polívka: Takže já a Pavel Liška patříme k 90 % diváků.

Vachler: Ale teď jsem dostal nápad!!! Co kdybychom pozvali Buda Spencera a Terrence Hilla do Lucerny?

Liška (hodně smutně): Já jsem to říkal dávno, že je máme pozvat.

Polívka: Vždycky je nejtěžší začátek. Pokud se hned na začátku povede zažhnout aspoň nějakou jiskru, všechno je jednodušší. A když se nezažhne hned na začátku, tak celý program doufáte, že se zažhne. A když se nezažhne, tak si celou dobu pokoušíte namluvit, že typ reakcí je dneska natolik rafinovaný, že vám všichni vzdají hold až na konci. A když nevzdají hold ani na konci, tak si zkouším namluvit: „Holt si to nechávají pro sebe a řeknou mi to až pak.“ A když mi to neřeknou ani pak, říkám si: „Zítra si to přečtu v novinách, tam mě určitě pochválí.“ A když to ani v novinách nenapíšou, tak se uklidňuji tím, že chlapi u krbu v Olšanech to určitě ocení. A když to ani oni neocení, nezbývá mi, než se utěšovat: „ A co? Nikdo z Vizovic nad šedesát Českého lva neuváděl!“

Liška: Já tu zkušenost sice nemám, ale loni jsem seděl v první řadě a už to pro mě nebylo nic příjemnýho. A když na pódium vyšel Bolek s Ančou, tak jsem úplně cejtil, jak moc těžký je ten večer nastartovat a rozjet. Zároveň jsem ocenil Barťáka, kterej se do toho ticha tím svým chraplákem nádherně zasmál. Na Bolkovi s Ančou jsem viděl, jak obrovsky jim to pomohlo. Takže doufám, že tam bude Barťák i letos.

Polívka: Jsem rád, že tam letos Pavel bude, protože každá dvojice potřebuje, aby jeden z nich byl fackovací panák. To Anča být loni logicky nemohla, letos funkci lidského štítu splní Pavlík.

 Liška: Pro mě to bude čest. Když Bolka lámu na divadlo, tak mu říkám: „Vymyslete si, co chcete, já vám budu nahrávat a vy budete smečovat, mně to vadit nebude, naopak, já budu šťastnej.“ Teď hlavně aby ty nahrávky byly dobrý…

Vachler: Jaká nahrávka, taková smeč, takže celý večer leží na Pavlovi.