Většinou do toho divák nevidí. Je jen svědkem podivuhodného výsledku, který automaticky připíše na vrub režisérovi, případně scenáristovi. Tak třeba Bobule. Výsledek je katastrofální a odnesl to Vlad Lanné. On přišel do zajeté série, takže to logicky musela být jeho chyba! Celé je to trochu jinak. Vlad Lanné neměl s konečným střihem filmu nic společného. Po skončení natáčení mu producenti zavřeli dveře do střižny a pan režisér přišel o své dítě. Dlouhé týdny pak od studia dostával hrubý materiál, aby si po večerech v domácí střižně uklohnil vlastní verzi. Verzi, kterou možná nikdy nikdo neuvidí. Jen pro ten pocit, aby dokončil, co začal. Ano, i tak to někdy bohužel funguje. Většinou ale do toho divák nevidí. A i kdyby viděl, očekával by, že minimálně velké hvězdy se nemusí bát svázaných rukou. Jak ovšem dokazují posudky České televize, nikdo nemá jistotu.
Přišlo mi to skoro jako nějaký totalitní vtip, když jsem se dozvěděl, jaký boj svádí Alice Nellis se svým připravovaným projektem Lidice. Následující věty mluví za vše: "Dá se vůbec téma Lidic – i těch od matek odtržených neviňátek, nakonec bídně utracených v kterési plynové komoře – zobrazit? Není namístě, aby téma vystupovalo a zase vstupovalo do mlhy, do rozostření, vlastní poetice Roberta Bressona? Jaké to vůbec bude ve 'westernovém' formátu 16:9, který ořezává vertikálu vzhůru, do nebe? Jak to bude vypadat v barvě? Lidice, to je přece černá a bílá, všechny valéry šedi, jakkoli čas po letnicích, čas pivoněk a růží na zahrádkách zve k barevné škále, jakou nabízí v raném létu příroda v lidickém ďolíčku. Téma Lidic je svého druhu téma sakrální. Drama téměř antického rozměru, jaké v Řecku za zvuku Panových fléten předzpívávali kněží nad pohárem s krví, v jejíž hladině dalo vycházející slunce odlesknout zlaté masce jednoho z nich," kdežto v podání Nellis je příběh "prvoplánově ateistický, chtělo by se dokonce říct bezbožný". Ano, zní to trochu moc... květnatě. Podobné posudky samozřejmě mohou být plodné. A svůj smysl má nepochybně i anonymita jejich autorů (protože není nic horšího, než ublížený autor), ale nejsem si jistý, jestli se má podobný text skutečně blížit podobné slovní exhibici, namísto toho aby se věcně vyjadřoval k látce.
Nechci shazovat význam podobných posudků. Stejně tak nechci plácat přes prsty producenty, kteří si snímek sami sestříhají. Smyslem bylo pouze poukázat na to, že ne vždy může za šílený výsledek režisér/scenárista projektu.