V kostce by se také dalo říct, že jeho členové vyhlásili válku autům, jež zahlcují centrum města a s tzv. vlídnou dopravou jiných evropských měst mají pramálo společného. Dokumentarista Martin Mareček o nich natočil celovečerní film, který tento týden vstoupil do kin, a nazval ho prostě Automat.
Pohledem jednoho z hrdinů (doslova, protože drtivý automobilový provoz sleduje ze svého okna v rušné pražské ulici Rumunská) přibližuje dopravní situaci v Praze (časté bouračky na obvyklých místech), kontrasty mezi postoji řidičů a chodců či cyklistů, snahu členů hnutí prosadit některé návrhy na zlepšení na pražské radnici, boj o cyklo stezky.
Hezky zachytil proměnu různých setkávání s primátorem Pavlem Bémem, který se od počátečního zájmu a nadšení posunul v časovém úseku několika let k menší ochotě a chladu. Ostatně, během této doby změní postoj i hrdina filmu a jeden z aktivistů Automatu, jehož manželka mezitím povije dvě děti – rodina se v závěru filmu stěhuje z Rumunské na okraj Prahy.
Marečkův film zaznamenává různé akce hnutí (Den bez aut, cyklistická jízda Prahou, transparent přes magistrálu u Národního muzea, korzo na nábřeží), z nichž mnohé se neobešly bez konfliktů s městskou policií. Daří se mu i občasný humor a kouzlo nechtěného ze strany představitelů zákona nebo politických stran, jako třeba komentář „když vystavíte děti odmalička pražskému smogu a výfukům, budou víc odolné…“ nebo suché policejní sdělení, že „s kolegou počítali auta na Nuseláku a během hodiny jich projelo strašných čtrnáct tisíc.“
Odstrašující jsou záběry z tuningové soutěže (líčící túrování motorů na místě až k výbuchům pneumatik nebo informace o kamarádovi, jehož v době natáčení srazilo auto při jízdě na kole a ten zranění podlehl). Automat zkrátka není veselý film (byť se hemží i hravými nápisy trefujícími se do škodlivosti přemíry aut ve městě). Je ale dobré se na něj jít podívat. I když třeba nežijete zrovna v Praze. Protože to, co řeší dnes hlavní město, bude možná za pár let noční můrou i měst menších. Je dobré se lecčeho vyvarovat…
Pohledem jednoho z hrdinů (doslova, protože drtivý automobilový provoz sleduje ze svého okna v rušné pražské ulici Rumunská) přibližuje dopravní situaci v Praze (časté bouračky na obvyklých místech), kontrasty mezi postoji řidičů a chodců či cyklistů, snahu členů hnutí prosadit některé návrhy na zlepšení na pražské radnici, boj o cyklo stezky.
Hezky zachytil proměnu různých setkávání s primátorem Pavlem Bémem, který se od počátečního zájmu a nadšení posunul v časovém úseku několika let k menší ochotě a chladu. Ostatně, během této doby změní postoj i hrdina filmu a jeden z aktivistů Automatu, jehož manželka mezitím povije dvě děti – rodina se v závěru filmu stěhuje z Rumunské na okraj Prahy.
Marečkův film zaznamenává různé akce hnutí (Den bez aut, cyklistická jízda Prahou, transparent přes magistrálu u Národního muzea, korzo na nábřeží), z nichž mnohé se neobešly bez konfliktů s městskou policií. Daří se mu i občasný humor a kouzlo nechtěného ze strany představitelů zákona nebo politických stran, jako třeba komentář „když vystavíte děti odmalička pražskému smogu a výfukům, budou víc odolné…“ nebo suché policejní sdělení, že „s kolegou počítali auta na Nuseláku a během hodiny jich projelo strašných čtrnáct tisíc.“
Odstrašující jsou záběry z tuningové soutěže (líčící túrování motorů na místě až k výbuchům pneumatik nebo informace o kamarádovi, jehož v době natáčení srazilo auto při jízdě na kole a ten zranění podlehl). Automat zkrátka není veselý film (byť se hemží i hravými nápisy trefujícími se do škodlivosti přemíry aut ve městě). Je ale dobré se na něj jít podívat. I když třeba nežijete zrovna v Praze. Protože to, co řeší dnes hlavní město, bude možná za pár let noční můrou i měst menších. Je dobré se lecčeho vyvarovat…