Vánoční Želvy ninja i Star Wars. Nejbizarnější sváteční speciály překonávají i Strážce galaxie

Vánoční speciály má spousta dětských seriálů, u kterých bychom to čekali – od Ovečky Shaun přes Snoopyho až po Simpsonovi. Ale že se někdo bude pokoušet importovat Vánoce do světa rytířů Jedi, na planetu Eternia nebo ke žravé videoherní postavičce Pac-Manovi, to už není tak samozřejmé. A výsledek často nelze sledovat jinak, než s nevěřícně zdviženým obočím.

James Gunn si jakožto fanoušek obskurní popkultury a nemotorného humoru samozřejmě byl téhle tradice „divných“ vánočních pořadů moc dobře vědomý a se svými Strážci galaxie: Vánočním speciálem na ně navázal.

Jeho zábavný a zároveň dojemný hodinový film o tom, že Santa je mistr vloupaček, že herci jsou nejodpornější forma života a že nejlepší dárek pod stromeček je Kevin Bacon, můžu jednoznačně doporučit. Většinu ostatních pořadů z následujícího seznamu naopak sledujte výhradně na vlastní nebezpečí.

Většina vánočních speciálů z „jiných světů“ je o tom, že do prostředí seriálu vpadne nějaký vánoční element a postavy se díky němu naučí něco o duchu svátků. Ve speciálu Pac-Mana se do říše žravé herní postavičky nabourá samotný Santa Claus. A přidá tak ještě trochu podivnosti navíc do konceptu, který už je sám o sobě prapodivný až až.

Americké studio Hanna-Barbera se na začátku osmdesátých let rozhodlo přiživit na popularitě japonské herní senzace Pac-Man. Na základě jednoduché videohry, kde kulatá postavička prochází bludištěm, požírá, na co přijde, a utíká před trojicí barevných duchů, vytvořili Hanna-Barbera televizní seriál, kde Pac-Man obývá zemi nazvanou Pac-Landia, má rodinu složenou z paní Pac-Manové, malého Pac-Baby a psa Chomp-Chompa (což bychom česky přeložili asi jako Chlamst-Chlamst) a bojuje proti partě duchů, která chce Pac-Landii obrat o „granule síly“ (Power Pellets), což je hlavní zdroj energie pro celou říši. Jsou to přesně ty kuličky, které ve hře Pac-Man pojídá a získává za ně body.

No a do toho všeho v Pac-Landii ve vánočním animáku havaruje Santa Claus, vysypou se mu všechny dárky a rozbijí sáně. Pac-Man naštěstí zjistí, že sáně mohou jezdit i na granule síly a že idea Vánoc dokáže obměkčit i zlé duchy, kteří se zmocnili vánočních dárků. Paní Pac-Manová zatím stvrzuje stereotypy tradiční rodiny kulatých pohádkových pidižvýků tím, že sedí doma a v případě potřeby uvaří horký čaj.

Vánoce neznají ani na planetě Eternia, kde žijí princ Adam a princezna Adora, dva ryzí produkty osmdesátkové fascinace hrdinskou fantasy přetavené do úspěšné řady akčních figurek pro děti Masters of the Universe. Svalnatý rytíř Adam i Adora s vizáží valkýry z Wagnerových oper čerpají svou nadpřirozenou sílu z obřích mečů, v nichž se, stejně jako v celé sérii, koncentruje špičková technologie i nejmocnější magie.

Podle Masters of the Universe vznikly dva animované seriály – princ Adam má cyklus He-Man, zatímco princezna Adora zase sérii She-Ra. Ve vánočním speciálu, který kdysi u nás kdysi vyšel i na videokazetách, se He-Man a She-Ra potkávají. Na to, jak do nabušeného science-fantasy světa zapojit ducha Vánoc, šli tentokrát tvůrci od lesa. Ve vánočním speciálu He-Mana a She-Ry jsou obří roboti, kteří se umí proměnit v letadla a tanky, mořské panny, sněžný muž s ledovým dechem i malí, roztomilí, ale zároveň bojovní robošmoulové (v seriálu se jim říká Manchines). A jsou tam i dvě malé pozemské děti, které se nedopatřením dostanou do Eternie právě, když se vypravily z domu do lesa pro vánoční stromek.

Jinými slovy, nějaké ty vánoční motivy tu najdeme, ale není jich zas tolik, aby to nějak zásadně narušilo tok fantasmagorických atrakcí, na kterých Masters of the Universe stojí. Obyvatelé Eternie se nakonec dozvědí něco málo o tom, co je to duch Vánoc, a dokonce i notorického padoucha Skeletora ve finále sváteční nálada obměkčí natolik, že pomůže dětem dostat se domů. Nicméně když mu He-Man řekne, že o Vánocích se i největší zloduch cítí dobře, Skeletor odpoví: „Ale já se nechci cítit dobře, já se chci cítit zle.“ Animačně je celý osmdesátkový He-Man beznadějně zastaralý, ale určité naivní kouzlo mu zůstalo i dodnes. Takže z celého tohohle výběru je to vlastně nejsnesitelnější kousek.

Naopak, na vánočním speciálu Želv ninja z devadesátek je vlastně jediná dobrá věc – že trvá jen milosrdných dvacet minut. I za tu dobu se ale želváci stihnou ztrapnit natolik, že by tvůrci tohohle pořadu měli za trest doživotně chodit kanály hlubšími než ty, které obývají hrdinové samotní. We Wish You a Turtle Christmas je hraný film, kde podoba želv vychází z filmové série Želví ninjové – takže jsou to lidé v celotělových maskách. Tentokrát jsou to ale ještě znatelně levnější a hůře vypadající masky než ve filmech, takže jejich obličeje nemají žádnou mimiku a zvládnou jen klapat pusou. Což je trochu problém, protože po želvácích se tu vyžaduje, aby zpívali a tančili.

Na začátku želvy zdobí stromeček a dojde jim, že zapomněly koupit dárek pro mistra Třísku, a tak se vydávají na povrch na vánoční nákupy. A u toho zpívají. Většinou reggae nebo rapové verze koled – byť Michelangelo si v jedné scéně střihne i rozmáchlou sinatrovskou ódu na New York. Celá tahle tour želvího boybandu končí bizarní a nekonečně se vlekoucí variací na písničku Strýček Donald farmu měl, v níž mistr Tříska postupně vyjmenovává dvanáct dárků, které nakonec od želváků dostal. U tohohle opusu lze v podstatě jmenovat jen důvody, proč se mu vyhnout, ale žádný rozumný, proč se na něj podívat.

Jestliže želvácký speciál je neředěný otřes, pak Rapsittie Street Kids: Believe in Santa už je naprostý úlet mimo dobro a zlo. Samostatný vánoční příběh o malém klukovi, který slaví Vánoce po smrti své matky, měl nejspíš být hřejivý a poučný animák s písničkami a dojemnými scénami. Díky extrémně laciné počítačové animaci, lobotomickému tempu a vlezlé hudbě se z něj ale stala čistá filmová monstrozita. Věc, kterou je extrémně náročné vůbec odkoukat, natož se u ní jakkoli bavit.

Animace, která by působila otřesně i v půlce devadesátých let (byla údajně vytvořená v počítačovém programu z roku 1994 3D Choreographer, který je popisovaný jako „animation program designed for non-artists“) dělá z vánočního amerického předměstí děsivě umělé, robotické místo obývané stvořeními, jejichž fyzická podoba i klouzavé pohyby sotva připomínají lidi. Tahle polygonová noční můra, většinou svorně prohlašovaná za nejhorší vánoční audiovizuální produkci všech dob, vás vyléčí nejen z chuti slavit Vánoce, ale i z chuti do života jako takové.

Existují ve světě Star Wars Vánoce? Televizní sváteční speciál Star Wars na tuhle otázku dává jasnou, i když poněkud překvapivou odpověď: neexistují. Namísto toho se tu slaví Life Day – Den života. Vyznávají ho zejména wookiové a samozřejmě ho nechce zmeškat ani Chewbacca. Han Solo ho proto musí dopravit na jeho rodnou planetu Kashyyk. A než dorazí do cíle, dějí se opravdu příšerné věci.

V estrádně poskládaném programu se střídá kurz vaření pro osoby se čtyřma rukama s rádoby vtipným skečem se zadrhávajícím robotem a psychedelickým pěveckým číslem. Celý legendární Star Wars Holiday Special zkrátka vypadá, jako kdyby si universum George Lucase vzal do parády tým dramaturgů silvestrovských estrád Československé televize.

A toho všeho se navíc účastní i Harrison Ford, Mark Hammill a Carrie Fisher, byť se většinu času tváří, že by raději byli někde jinde. Zkrátka, tenhle Holiday Special je právem kultovní záležitost, za kterou se George Lucas dodnes stydí (byť se na ní osobně nepodílel), pravověrní fanouškové a fanynky Star Wars u ní skřípou zuby a ostatní se tím vším mohou perverzně bavit.

Mimochodem, pokud byste si chtěli po tomhle fiasku spravit chuť, tak mnohem lépe dopadl animovaný reparát v podobě Lego Star Wars: Svátečního speciálu z roku 2020, aktuálně dostupného na Disney+. Nebere se tak vážně a není v něm ani stopa estrádnosti a patosu, – naopak je poměrně vtipný a svižný. Rey v něm navíc dostane nejkrásnější vánoční dárek, jaký si může fanynka nebo fanoušek Star Wars přát. Pomocí speciálního teleportu se postupně propadá do nejikoničtějších scén celé série, počínaje tréninkem Luka Skywalkera na planetě Dagobah z filmu Impérium vrací úder.

Je možná škoda, že podobné ujeté vánoční speciály se netočily i u nás. Existuje nanejvýš sváteční díl Ženy za pultem, kde zaměstnanci samoobsluhy bojují s předvánoční nákupní horečkou, případně tematicky aspoň přibližně spřízněná epizoda seriálu Slovácko sa nesúdí o mikulášské nadílce. Nejvýraznějším „divným“ vánočním kouskem Československé televize tak zůstává sváteční díl pořadu Možná přijde i kouzelník, kde se podává kapr po čínsku, který se jí hůlkami, za Naďou Urbánkovou lezou její synové po čtyřech jako psi a Jiří Wimmer a Karel Černoch dávají publiku lekci, jak se otočit na lyžích.

V posledních dnech nás německá a česká bulvární média zásobovala dezinformacemi, že se zakazují filmy s Vinnetouem. Není to pravda. Je ale pravda, že mayovky jsou v něčem překonané a třeba i lehce rasistické?