První dojmy: Jurský svět: Nadvláda není bombastickou tečkou za celou sérií, naopak neuvěřitelně nudí

Ve filmu Jurský svět: nadvláda se ocitnete čtyři roky po zániku ostrova Isla Nubar (původního domova oživlých dinosaurů). Owen Grady (Chris Pratt), Claire (Bryce Dallas Howard) a jejich adoptovaná dcera Maisie (Isabella Sermon) žijí společně s ostatními lidmi v symbióze s dinosaury. Alespoň se o to tedy snaží. Do příběhu ale vstupuje korporace, která se dinosaury opět snaží využít pro své finanční zisky. Chamtivá vize ředitele ovlivní osudy jak rodiny, tak i známých paleontologů Alana Granta (Sam Neill) a Ellie Sattler (Laura Dern).

Snímek splnil přesně to, co jsem od něj očekávala. Bylo v něm mnoho lidských obětí, hladových dinosaurů, spousta povedených CGI efektů a emocionální a uvěřitelné herecké výkony. Jurský svět: Nadvláda se vůbec poprvé alespoň z poloviny odehrává v prostředí měst. Dinosauři žijí mezi lidmi a musejí si na sebe navzájem zvykat. Někomu se změna líbí, někomu nikoliv.

Nečekejte žádné překvapivé momenty, nečekaný sled událostí a vlastně nic, co byste už v minulosti v těchto filmech neviděli. Jak Jurský park, tak i Jurský svět jsou přeci jen o tom, že se lidé neustále dokola dopouštějí stejných chyb a následně jsou za to po zásluze potrestaní. Nicméně vás čeká poměrně příjemné završení celé filmové ságy, které rozhodně nebude nudit. Když si navíc zajdete například do IMAX, čeká vás velmi silný divácký zážitek.

Martin Svoboda , 45 %

Na Jurském světĕ je dobré, že stmeluje. Na cestě z kinosálu do metra jsem se stihl potkat s pěti kolegy a prohodit pár vysílených vět o tom, že něco tak pitomého, nudného a špatně natočeného jsme už dlouho neviděli. Je to ten typ filmu, na jaký je příjemné být zlý, protože jde o obrovskou korporátní megaprodukci, ne o snaživý debut plný plané naděje, takže tu nejde doopravdy ranit ničí city. A výsledek je tak blízko „objektivně špatnému filmu“, jak jen lze být.

Dvě a půl hodiny nepochopitelně špatného řemesla vynikne tím spíš, že publiku jistě ještě z hlavy neodletěl hyperkompetentní Top Gun. Colin Trevorrow neumí střihnout scénu tak, abychom chápali, v jaké pozici vůči sobě stojí postavy, natož aby nabídl kvalitní a vzrušující akci. Úroveň jeho neschopnosti vyčnívá i v srovnani s J. A. Bayonou, jemuž byla svěřena režie předchozího dílu. Trevorrow měl tehdy dělat deváté Star Wars, ale vyhodili ho, když zjistili, že se u něj neschopnost mísí s nezdravou sebedůvěrou a nedá se s ním pracovat. Ne že by to deváté Star Wars zachránilo, ale teď můžeme s jistotou říct, že jsme asi o moc nepřišli.

Řemeslná nekompetence přesto bledne v porovnání s absurdním scénářem. Jde o film, kde postavy cestují na druhou stranu světa a první člověk, na kterého náhodou narazí na ulici, má odpovědi, jež potřebují. Jednička jela na jistotu a na dvojce pracovali další lidi, takže až nyní se může naplno projevit antitalent Trevorrowa skládat vedle sebe s kamennou tváří scény tak nesmyslně, až člověk čeká, že film najednou skončí a někdo oznámí, že jde o prank. Nejde než vzpomenout na The Book of Henry, jeho film s tak špatným scénářem, že o něm vzniklo mnoho textů a videoesejí, protože: „Lidi, tohle jste ještě neviděli.“

I Jurský svět má nakročeno k tomu, aby byl tak špatný, až by byl zábavný, ale tu hranici nikdy nepřekročí. Je jen nudný. A to je u blockbusteru největší hřích.