Christopher Nolan chystá biografii Oppenheimera. Portrét vývojáře jaderné pumy by ale mohl rozvinout příběh sci-fi spektáklu Tenet

Jednapadesátiletý režisér a scenárista Christopher Nolan svou tvorbu postavil na ohýbání diváckých očekávání. Jeho filmy jako Počátek, Interstellar a Tenet rozvádí vědecké představy o nelineárním toku času či prostoru. Často se odehrávají v takové realitě, která průchod těchto sci-fi prvků umožňuje, přičemž ale neztrácí oporu v uznávaných vědeckých teoriích. Mnoho diváků tedy možná překvapilo, že nadcházejícím Nolanovým projektem bude adaptace knihy American Prometheus: The Triumph and Tragedy of J. Robert Oppenheimer od Kaie Birda a Martina J. Sherwina. Renomovaný filmař v ní zmapuje život vývojáře atomové bomby J. Roberta Oppenheimera, jehož si zahraje Cillian Murphy. Toho pak herecky doplní zvučná jména jako Robert Downey jr., Emily Blunt, Florence Pugh, Matt Damon nebo Rami Malek.

Snímek nese název Oppenheimer a podle všeho nás tentokrát nečekají žádné zvraty, které by jakkoli ohýbaly fyziku a časovou posloupnost. V červenci 2023 by měl do kin naopak doputovat věrný životopisný portrét, s nímž by se Nolan mohl konečně ucházet o Oscary. Knižní předloha vznikala čtvrt století, má přes sedm set stránek a autorům zajistila Pulitzerovu cenu v kategorii biografie, hutného materiálu má tudíž vizionářský režisér dostatek. Název pak odkazuje k řeckému Titánovi Prometheovi, jenž pohrdal bohy v čele s Diem a z hlíny a dešťové vody stvořil sochu prvního člověka, jíž vdechla život bohyně Palas Athéna. Prometheus poté odcizil z Olympu oheň, který daroval lidem, za což jej Zeus krutě potrestal.

Sám Oppenheimer se pomyslně přiblížil bohu svým vynálezem, který možná pomohl definitivně ukončit nejstrašnější válečný konflikt v dějinách lidstva, ale nespočtu lidí současně přinesl utrpení a svět uvrhl do temnoty a paranoie studené války. Jeho diskutabilní přínos přitom Nolan zmiňoval už v epické sci-fi Tenet, která měla v kinech premiéru v srpnu 2020. Tento dosud poslední Nolanův snímek pojednává o osudovém konfliktu, v němž lidé čelí útokům budoucích generací. Ty totiž přišly na to, jak takzvaně invertovat předměty i živoucí osoby. Tedy změnit jejich entropii a tím jim umožnit, aby se časem pohybovaly nikoli lineárně, nýbrž pozpátku do minulosti.

V rozhovoru, jenž vede protagonista filmu (John David Washington) s Priyou (Dimple Kapadia), je vysvětleno, že geniální vědkyně v budoucnosti dokázala vytvořit algoritmus, který po spuštění invertuje celý svět. V náhlém prozření jej však rozdělí na devět částí a ty ukryje v naší době, kde je sbírá ruský oligarcha Andrej Sator v podání Kennetha Branagha. Lidé z budoucnosti s ním komunikují a chtějí zničit minulost i s jejími negativními vlivy, a to bez ohledu na takzvaný dědečkův paradox, podle něhož by vymazání minulosti vedlo k úplnému ukončení naší existence. Dílo této budoucí vědkyně Priya přirovnala právě k Oppenheimerovi a připomněla jeho obavy před první zkouškou atomové bomby, jejíž výbuch by mohl spustit řetězovou reakci, která zachvátí svět. „Ta vědkyně je pro svou generaci jako Oppenheimer,“ uzavřela Priya své přirovnání, které s odstupem tvoří nezvyklý oslí můstek mezi oběma Nolanovými projekty.

Režisér tím možná v danou chvíli nesledoval vůbec nic a slavného vědce zmínil jen pro upřesnění, stejně tak si ale mohl připravovat půdu pro nadcházející film, který se s trochou fantazie může odehrávat ve stejné realitě jako Tenet. Pokud by k tomu skutečně došlo, Oppenheimer by ve filmu mohl pracovat dle instrukcí budoucnosti a převzít úlohu, již v Tenetu zastával Sator. Jeho vzestup ostatně započal v době pádu Sovětského svazu, o němž se Priya zmíní jako o „nejvíce nejistém okamžiku v dějinách jaderných zbraní“. A to je další nápadná paralela k Oppenheimerovi,jehož „dítě“ hrůzně zpečetilo kolaps Japonskave druhé světové válce. „Na rozdíl od Oppenheimera se vědkyně vzepře,“ řekla Priya a otevřeně tím vědce postavila do záporné úlohy, jelikož riskoval potenciálně nedozírné následky.

Pokud by Nolan respektoval časový dědečkův paradox, k úplnému invertování světa by samozřejmě dojít nemohlo, neboť by se tím tok času zhroutil a budoucnost by přestala existovat. Kdyby ale navázal na hypotetické myšlenky v Tenetu, v němž „Ti budoucí“ toužili v minulosti spustit algoritmus s vírou, že je paradox nepřipraví o život a jejich existence zůstane zachována, mohli bychom teoreticky vidět další spletitý osudový příběh, v němž se bude rozhodovat o budoucnosti celého lidstva. A ve kterém nabyde nástroj, použitý pro ukončení války, ještě obludnějších a apokalyptičtějších rozměrů.

K ničemu z toho ale s takřka stoprocentní jistotou nedojde a dané možnosti musíme brát pouze jako nadsazenou konspiraci, která však přeci jen přibližuje komornější životopisný námět k tvůrčí poetice Christophera Nolana. Oppenheimer skutečně může být zasazený do stejného vesmíru jako Tenet, ale Nolan by mohl tuto potenciální spojitost odkrývat pouze dialogovými náznaky, nikoli rovnou prostřednictvím invertované časové posloupnosti. Rozhodně by šlo o překvapení, na které jsme u tvůrce Počátku či Dokonalého triku zvyklí. I když v tomto případě jde spíše o nereálný vývoj, který si mohou zasněně představovat fanoušci Tenetu a dalších sci-fi experimentů.