Loupežnická balada
- Pohádka
Jako malí jsme na televizi nekoukali tolik jako současné děti a pohádka pro nás byla svátkem. Byl to pořad jen a jen pro nás a většinou se s námi po nedělním obědě dívali i rodiče nebo dědečkové a babičky podle toho, kdo nás v tu chvíli hlídal. Od té doby se toho ale hodně změnilo, současné děti už naše televizní pohádky moc nebaví, tedy minimálně ty malé, protože mají radši ty barevné, animované. Hrané jim připadají nudné a ani to ponaučení a nějaké životní moudro už v nich nehledají. Je to čistě zábava. Není tedy divu, že hrané pohádky už jsou určeny výhradně starším dětem a vánoční tradici, která v českých rodinách i po pádu komunismu a s příchodem nových možností a televizních programů kupodivu zůstala.
Za minulého režimu byla spousta věcí jinak, nikam jsme nesměli, v kině se promítal maximálně Vinnetou a tak se český divák našel v té jedné z mála pozitivních věcí, které jsme uměli - pohádkách a filmových komediích. Asi nenajdete v současnosti milovanější filmy než jsou S tebou mě baví svět, Na samotě u lesa, Kulový blesk či další klasiky. Po pádu režimu se všem ulevilo, konečně se začalo žít a kinematografie se do toho vrhla po hlavě. Už jí ale chybí taková ta obyčejná lidská hravost, nadhled a vtip, který byl pro dřívější filmy tak typický a tolik nás bavil. Už to prostě není ono, o čemž ostatně svědčí i žebříček samotných českých filmů, kdy v první 40. se nachází jednom dva filmy starší roku 1993. A pohádky bohužel nejsou výjimkou. Přičemž dříve jsme byli skutečně pohádkovým národem.
Česká televize a filmaři je točili ve velkém, což znamená, že u nás bylo natočeno 776 televizních pohádek a 69 filmových. Pro upřesnění se jedná o výčet pohádek od roku 1922 do roku 2020. Nejvíc se pohádky začaly natáčet od roku 1952, do té doby se jednalo o sporadické případy a většina z nich se ani nedochovala. Nemůžeme vám proto zaručit, že dané informace jsou 100% přesné. Přesto platí, že od 50. let se začaly pohádky natáčet často a od té doby se každý rok dočkáme alespoň jedné pohádky v kině a tří v televizi.
Vždy se říkalo, že nejdůležitější je kvalita, nikoli kvantita. Toto rčení ale v případě našich pohádek moc neplatí. Česká televize v současnosti točí nové pohádky výhradně na Vánoce. Pro diváky je posledních 5 let připravena vždy jedna česká pohádka, jedna pro sluchově postižené a jedna ve slovenské koprodukci, přičemž jejich kvalita je v posledních letech dost diskutabilní. Nejlépe si vede z hlediska hodnocení uživatelů Tajemství staré bambitky (2011) a Korunní princ (2015). Nebylo tomu tak ale vždy.
Od roku 1955 se počet natočených pohádek zvyšoval. Česká televize začala na jedné pohádce za rok, přičemž několik následujících let se to střídalo v rozmění 1 až 6 pohádek ročně. Od roku 1966 se ale začala ČT dostávat na dvouciferná čísla a pohádek začalo přibývat. Od té doby jich televize točila přes deset ročně a počet stoupal tak, že v roce 1986 jich bylo natočeno rekordních 30! Tento trend se držel ještě v 90. letech, kdy se roční počet natočených pohádek pohyboval kolem 20. Od roku 2000 ale začal počet klesat na deset a od roku 2010 máme v průměru zmiňované 3 pohádky na rok. Množství natočeného materiálu kleslo, spolu s ním, ale bohužel dost často i kvalita. Dříve jsme jich točili více a podle názorů diváků byly i lepší... Jak to? To nikdo neví.
Z počátku byly pohádky samozřejmě černobílé, barevný film byl sice dostupný od roku 1947, ale byl drahý, tvůrci si ho tedy nechávali na filmové pohádky jdoucí do kina, ty televizní se natáčeli černobíle až do roku 1973, tehdy se objevily první barevné pohádky jako Lesní panna nebo Zlatovláska. Od tohoto roku se každý rok objevilo několik barevných pohádek, zbytek zůstával černobílý. Až od roku 1979 byla většina televizních pohádek barevných.
Na tvorbě pohádek se podíleli různí režiséři a herci své generace, přesto ale měla ČT své "pohádkové" režiséry. Mezi ty nejpilnější a nejčastější patřily režisérky Vlasta Janečková, Věra Jordánová, Svatava Simonová a mezi pány to byli Ludvík Ráža a Miloš Bobek. Přičemž v současnosti po nich štafetu převzali hlavně Karel Janák, Zdeněk Zelenka a Jiří Strach.
A jak to bude letos? Jako již tradičně se můžeme těšit na 3 pohádky. Na Štědrý večer to bude nová pohádka Karla Janáka O vánoční hvězdě, Na 1. svátek vánoční se můžeme těšit na pohádku Hodinářův učeň a na Štěpána na pohádku ve slovenské koprodukci O léčivé vodě. Nové pohádky se samozřejmě dočkají i neslyšící diváci, pro ně je připravena Loupežnická balada.
Každopádně všichni doufáme, že se letošní pohádky povedly a že se konečně dočkáme krásné vánoční podívané. Té filmové už jsme se díky Princezně zakleté v čase dočkali, tak teď ještě v televizi. Zvláště, když nevíme, kdy se do kin vrátíme.
