Vyhaslé hvězdy: Jim Carrey - Za úspěchem krále komedie stály deprese a osobní neštěstí.

Jim Carrey se narodil 17. ledna 1962 v kanadském Newmarketu poblíž

Toronta jako čtvrté dítě Kathleen a Percyho Carreyových a již od útlého mládí vymýšlel všelijaké způsoby, jak na sebe upoutat pozornost a jak rozveselit svou často nemocnou maminku. A už v této nevinné činnosti herec zpětně rozkrývá útržky své velmi charakteristické životní filozofie, která ho o mnoho let později uvrhovala do nepochopení a do stínu, ale současně mu pomáhala porazit své vnitřní démony a tíhu rozpolcené osobnosti. "Má matka byla závislá na léčení bolesti. Byla v mnoha ohledech velmi nemocná. Byla rovněž k pomilování, ale pocházela z rodiny alkoholiků a měla své problémy. A to není záměrné opuštění - byla mi vždy k dispozici, vždy v domě, ale když jste sjetý prášky na bolest, to je opuštění. Myslím, že všichni jsme v jistém rozsahu někým nebo něčím opuštění, což v nás formuje naši důvěru v sebe sama."

Celkově však Jim nacházel u rodiny dostatek podpory pro své bujaré komedianství a ve 14 letech ho jeho otec, který upřednostnil dráhu účetního před kariérou muzikanta jen proto, aby měl stabilnější příjem a mohl lépe zajistit rodinu, vzal na konkurz coby nadějného stand-up komika. Jim ovšem pohořel a navíc čelil těžkému životnímu období, neboť otec přišel o práci a byl zaměstnán v továrně na pneumatiky - aby mohla rodina přežít, musel Jim v 16 letech zanechat školy, přes den pracovat v továrně a po nocích předvádět svůj komediální talent na jevištích, kam si nakonec přes prvotní neúspěch našel cestu. Rodina dala nenáviděné práci v továrně sbohem a nějaký čas byla na cestách, přičemž přespávala v dodávce či ve stanech. Mladý Carrey jistě tušil, že pouze komedie může znamenat jízdenku k veselejším zítřkům, a kýžený průlom nakonec po zásluze přišel.

Vyhlédl si ho totiž renomovaný komik Rodney Dangerfield a Jim, který už se v Torontu stával v podstatě celebritou, mohl okusit reflektory Las Vegas. A mířil do Hollywoodu, protože 'O čem jiném to celé vlastně je?.' Do Los Angeles dorazil Jim Carrey roku 1983, když mu bylo 21 let a kdy stand-up komici zažívali zlaté časy a hromadně se přesouvali do televize. Podařilo se mu získat angažmá v tehdy už velmi respektovaném klubu The Comedy Store a slavil velký úspěch hlavně díky tomu, že razil svůj originální projev. Jeho pozdější přítel, známý producent a režisér Judd Apatow, na to vzpomínal: "Zamyslete se nad tím: většina stand-up komiků jen omílá to samé celé roky, a pak se zjeví Jim, který jde na pódium a otevře mysl. Někdy to takzvaně zabije, ale chvíli nato zase vybouchne více než kdokoli předtím - a pak se mu zase nějak podaří vyhrát publikum zpět a celé to je spontánní, statečné a nebezpečné. Jim je jedním z těch lidí, o nichž komedianti říkají, že pochází ze zcela odlišného oboru než oni."

Přesto i proto se dá říci, že v průběhu osmdesátých let se Carrey ještě hledal

- již roku 1984 sice odstartoval seriál The Duck Factory, kde dostal hlavní roli, ale po pouhých 13 epizodách ze smělých plánů sešlo a projekt byl pro nedostatek diváků zrušen. Přes následné vedlejší role ve filmech jako Peggy Sue se vdává od režiséra Francise Forda Coppoly se ale Jim roku 1990 dostal k čerstvě založenému televiznímu pořadu In Living Color, kde skutečně začal šplhat směrem k hollywoodskému výsluní. Odtud se odpíchl až k bájnému roku 1994, jemuž nedominovalo ani tak Pulp Fiction nebo Forrest Gump, jako právě 'gumový obličej' Jim Carrey - ten totiž dostal nabídku na ztvárnění jistého zvířecího detektiva Ace Ventury, přičemž si vydupal právo na přepsání scénáře a jeho velká spontánní show mohla naplno propuknout na velkém plátně. A přestože kritiky byly žalostné (například oba nejslavnější kritici té doby, Siskel a Ebert, film více než nenáviděli), diváci se do kin jen hrnuli a z Carreyho se stal přes noc fenomén, který ten samý rok ještě přiživily finančně veleúspěšné filmy Maska a Blbý a blbější. O jeho raketovém vzestupu pak svědčí i fakt, že zatímco za Masku, natočenou dříve, inkasoval 'pouze' 450 tisíc, tvůrci Blbý a blbější si ho už pojistili na neskutečných 7 milionů dolarů!

A tím herecká pohádka nekončila, neboť hned další rok se Carrey objevil v rozporuplném, leč finančně triumfálním Batmanovi navždy, a roku 1996 se stal vůbec prvním hercem vůbec, který za roli inkasoval 20 milionů dolarů - šlo o snímek Bena Stillera Cable Guy, který ale příliš chvály nesklidil a v Carreyho tehdejší filmografii spíše zapadá i přesto, že pro něj samotného šlo o vítanou hereckou výzvu. Tehdy však netušil, že pravé herecké výzvy, které se výrazně promítnou i do jeho psychiky, teprve přijdou.

Jakkoli se v té době zdálo, že Jim Carrey žije svůj sen a jeho kariéru nemůže nic zastavit, přece se stále potýkal s osobními problémy, které mu často nedávaly spát. Jedněmi z nich byla samozřejmě úmrtí jeho rodičů - matka Kathleen zemřela na selhání ledvin roku 1989 a otec Persy odešel na věčnost o pět let později vinou Altzheimera, tudíž se ani jeden z nich nemohl těšit z vytouženého úspěchu jejich syna, který se na rodinu snažil vydělávat již od dětství. Nedařilo se mu ale ani v milostném životě a roku 1997, kdy se ocitl na profesním vrcholu, měl za sebou již dva rozvody - jeho první ženou byla herečka Melissa Womer, kterou si vzal roku 1987 a měl s ní svého dosud jediného potomka, dceru Jane Erin. Vydrželi spolu do roku 1995, což ale pro Melissu zřejmě nebylo jednoduché. "Život může být tvrdý s extrémně depresivním člověkem," vzpomínala později Womer, podle níž Carrey už tehdy celé hodiny proseděl na podlaze a naříkal, načež ho konejšila klidně až do časného rána po mnoho nocí.

Když se roku 1995 rozváděli, hvězdný Jim už randil se svou kolegyní z filmu Blbý a blbější, herečkou Lauren Holly. Vzali se o rok později, ale manželství tentokráte trvalo pouhých 8 měsíců, načež se Carrey zařekl, že už se nikdy znovu neožení - stejně jako ho rychle začínal unavovat život ve světlech reflektorů a stejně jako čím dál více pochyboval, zda vůbec chce být Jimem Carreym.

Již odmalička se ostatně přímo vyžíval v napodobování jiných, většinou samozřejmě notoricky známých lidí, čímž si také získával značnou popularitu. Před vystoupeními dokázal prý dlouhou dobu stát před zrcadlem a hledat takové výrazy a gesta, které ho převtělily do jiné osoby, s níž pak srostl třeba na celý zbytek dne. Tento přístup k práci a k humoru hlavně zpočátku narážel na nepochopení, což se projevilo i při natáčení zmiňovaného Batman navždy, kdy měl Jim konflikt s jeho kolegou Tommy Lee Jonesem. "Řekl jsem mu 'Hey Tommy, jak se vede?', načež se mu z obličeje vytratila krev. Řekl mi 'Nenávidím tě, vážně tě nemám rád.' A já na to 'V čem je problém?', na což mi odvětil 'Nemůžu snést to tvoje šaškování."

Horší však byla skutečnost, že toto dělení osobnosti zanechávalo na herci, který rozesmával miliony diváků, stále znatelnější psychické a nervové známky. To konkrétně kulminovalo roku 1999, kdy Carrey přijal roli v životopisném filmu Miloše Formana Muž na Měsíci. Zde ztvárnil svého idola, excentrického komika Andyho Kaufmana, který rovněž často vystupoval pod svým sexistickým a alkoholickým alter egem Tony Clifton. Carrey rozvinul extrémní metodickou přípravu a také v přestávkách mezi natáčením z role vůbec nevystupoval. Hádal se se členy štábu i českým režisérem a odmítal se s kýmkoli sejít bez svého makeupu, popřípadě nosil na hlavě neprůhledný sáček - mnohem více se ostatně dozvíte z dokumentárního snímku Jim a Andy: Život po životě, jenž mapuje natáčení Muže na Měsíci a který vyšel na Netflixu roku 2017.

Jeho rozpoložení jako by nadneseně vystihoval hned následný projekt Já, mé druhé já a Irena, kde Carrey opět ve svém slapstickovém duchu ztvárnil muže s mnohačetným rozpolcením osobnosti. Při natáčení se také dal dohromady s herečkou Renée Zellweger, s níž randil celých 18 měsíců a měli se také zasnoubit, jenže herec již držel své slovo, že se nikdy znovu neožení, a ze svatby ucukl. Ztráta další lásky ho však přesto poznamenala a jeho smutné rozpoložení hrálo do karet režiséru Michelu Gondrymu, jenž chtěl tuto stránku osobnosti Jima Carreyho zachytit ve snímku Věčný svit neposkvrněné mysli, kde herec podle mnohých skutečně předvádí svůj nejlepší výkon.

Šlo do jisté míry o další zlomový bod jeho života i herecké kariéry - ještě téhož roku se veřejně přiznal k tomu, že trpí depresemi a dlouhou dobu užíval silná antidepresiva, která podle jeho slov zajišťovala nižší formu zoufalství. Prohlásil dokonce, že veškerý jeho talent vzešel z depresí, jimž od mládí čelil. Pomoc začal hledat v mentální očistě a spiritualismu, k čemuž tíhl už dříve a s větší intenzitou pak po zkušenosti s Mužem na Měsíci. "Kdo je Jim Carrey? O ano, on neexistuje. Zbyl jen relativní projev vědomí, jemuž pak někdo dal hrst myšlenek: jméno, náboženství a národnost, což poté uhňácal do něčeho, co má být osobnost."

Milovaný herec se začal více a více stahovat z veřejného života a točil méně a

méně filmů - roku 2008 sice vznikl Yes Man, který dal vzpomenout na jeho počáteční éru a vydělal mu opět neskutečné peníze, ale od té doby jeho hvězda pomalu hasne a v souvislosti s filmem o něm už tolik neslyšíme. V soukromém životě se toho však Carreymu za posledních 15 let odehrálo ještě hodně - od roku 2005 začal chodit s modelkou Jenny McCarthy a byli spolu celkem 5 let, během nichž ho bývalá kráska z Playboye přivedla k hnutí Anti-Vaxxer, zaměřenému proti očkování. V tomto ohledu se herec stal vůdčím hlasem a roku 2015 označil kalifornského guvernéra Jerryho Browna za 'korporátního fašistu' poté, co podepsal zákon nařizující povinné očkování pro všechny děti školního věku, a to bez ohledu na náboženské vyznání rodičů.

Mezitím měl zcela potlačit užívání všech návykových látek včetně kávy a nalézat vnitřní klid v meditacích a ve filozofii, pro kterou možná řada fanoušků začala zpochybňovat jeho zdravý rozum. Jeho vyznání tzv. spirituálního objevení či vývoje se dá vysvětlit jako přechod od individuality k více expandovanému způsobu bytí, které zahrnuje zdokonalení emocionálních a psychosomatických rysů, větší svobodu osobních voleb a smysl pro hlubší propojení s jinými lidmi, s přírodou a s vesmírem. V rozhovoru z roku 2017 Carrey prohlásil, že "všechno tady postrádá jakýkoli smysl. Věřím, že jsme jen energetická pole, která si tancují samy pro sebe. A mně je to jedno, není žádný Jim Carrey."

Sám však stále žít nedokázal a po rozchodu s McCarthy začal roku 2012 chodit s maskérkou Cathrionou White, s níž s přestávkami vydržel do září 2015 - definitivně se rozešli jen týden předtím, než se sedmadvacetiletá White předávkovala prášky. Carrey byl její smrtí zničen a sám pomáhal nést její rakev na pohřbu, ale rodina zesnulé podala na herce žalobu s tím, že ji sám uvrhl do depresí a svedl ji k návykovým látkám, které se jí staly osudnými. Měl ji rovněž vědomě vystavovat nebezpečí nákazy pohlavně přenosnými chorobami, jež se u něj projevily. Carrey však jakékoli podobné nařčení rázně odmítl a soud ho roku 2018 zprostil viny.

Ten samý rok se objevil v televizním seriálu Kidding (K smíchu), který pojednává o postavě jménem Jeff, jehož alter ego Mr. Pickles je ikonou dětské televizní zábavy. V té době už po takřka sedm let nehrál v žádném majoritním hollywoodském projektu a většinu času trávil ve svém domě ve stylu ranče, kde se oddával svým dvěma vášnivým koníčků, či v jeho případě spíše životním posláním - malování a politice. Profiluje se nyní jako politický umělec a vyžívá se v různých karikaturách, primárně zaměřených proti současnému prezidentovi Donaldu Trumpovi. "Nevýslovně mnoho amerických životů bylo zničeno prezidentstvím Donalda Trumpa," neštítí se Carrey otevřené kritiky. "Platnost zákonu je ohrožena, naše jednota se otřásá, sektor služeb byl vyhlazený a velká města trpí. Černí Američané, kteří půl tisíciletí snášeli zlo a brutalitu, nyní ještě větší nespravedlnosti a smrti."

(Na ukázky Carreyho umělecké práce se můžete podívat v přilehlé galerii)

Kromě této aktivity pak herec v průběhu posledních let opakovaně naznačoval, že již příliš netouží být součástí čím dál zkaženější společnosti. "Prostě už jsem dále nechtěl být v byznysu. Nelíbilo se mi, co se dělo, korporace přebírající veškerou moc a tak dále." Otevřené zpochybnění médií jako prostředku dezinformací, který zcela zkresluje naše vnímání světa, pak podal již roku 2009: "Žijeme na planetě, kde jsem na sebe hodně namačkaní, a podle mě si nevedeme vůbec špatně. Jenže zároveň sledujeme zprávy a zábavu, kde je vše o lidských konfliktech, svázaných dohromady tím nejvíce vzrušujícím způsobem, abychom si představovali, že svět je vlastně výbušné a hrozné místo. A všechna tahle zhuštěná negativita opravdu nereprezentuje to, čím svět je nebo co svět chce."

Carrey si rovněž udržuje blízký vztah s jeho jedinou dcerou, které je už 33 let a má jedenáctiletého syna Jacksona, s nímž se herec snaží trávit čas v přirozeném prostředí a nedávat tak na odiv svou slavnou tvář, což podle něj poznamenalo dětství jeho dcery. "Když byla asi v první třídě, tak si do deníčku napsala, 'Vím, že větší děti se mnou chtějí kamarádit kvůli mému tátovi,'" odhalil Carrey. "Když jsem ji vyzvedával ze školy, celý dvůr se vyprázdnil s všichni se seběhli ke mně, protože jsem představoval všechny jejich oblíbené charaktery. Přemýšlím o tom, jak pro ni muselo být obtížné najít sebe samu, když byla takto definována svým otcem."

Přestože se Jim Carrey nedávno objevil ve velkém studiovém filmu, když si zahrál arcipadoucha v adaptaci počítačové hry Ježek Sonic, na návrat k hollywoodské elitě to v jeho případě nevypadá. Nebudu psát bohužel, protože Carrey si něco takového už evidentně sám nepřeje a snaží se spíše vymazat stopy vlastní bolestivé minulosti tím, že z Jima Carreyho vytváří své vlastní alter ego, které filmoví diváci znají, zatímco pro něj je pouze maskou před vystoupením v záři reflektorů. Jak ostatně sám řekl v show Jimmyho Kimmela: "Nechápejte mě špatně, Jim Carrey je skvělý charakter a já měl štěstí, že jsem se mohl zúčastnit."

Jeho hvězda v rámci kinematografie tak možná v posledních letech opravdu vyhasla, ale určitě za to nelze vinit jeho 'divné chování'. Carrey si sám vybral životní cestu, která ho snad zcela naplňuje, a všichni mu držíme palce, ať je jeho svět konečně stejně veselým místem, v jaké on proměňoval ty naše svými nenapodobitelnými komickými výstupy.