Děsivé dědictví: Pravá hrůza filmu nevychází z nadpřirozena a duchů

Pokud jste snímek neviděli a nechcete se připravit o zážitek, doporučuji článek zavřít. Pokud jste již film viděli, či snad jsou vám spoilery ukradené, jste vřele vítáni. Děsivé dědictví (2018) je celovečerním debutem mladého a talentovaného režiséra Ariho Astera, jehož nejnovější film Slunovrat (2019) měl včera premiéru v českých kinech. Pojďme se však ohlédnout zpět za jeho předešlým filmem a říct si, co ho ve skutečnosti dělalo tak strašlivým. Děsivé dědictví vypráví příběh rodiny Grahamů, s Toni Collette v hlavní roli, jejíž postavě na začátku filmu zemře matka. Postupem času se začnou dít dost znepokojivé a hrozivé věci, které (jak během filmu zjistíme) má na svědomí kult démona Paimona, pro něhož hledají ucházející mužskou skořápku, kterou najdou v mladém Peterovi. Ano, vznášející se bezhlavé mrtvoly a odrazy v zrcadle, které se na vás sami od sebe usmívají, jsou určitě hrozivé věci, pro horor jako dělané. Film v podstatě splňuje většinu bodů pro to, aby se dal nazvat duchařinou.

Spousta lidí by si řekla, že to jsou hlavní aspekty, proč je film tak děsivý. Osobně si ale myslím, že ta pravá hrůza tkví jinde. A to ve velice realistickém pojetí lidské ztráty, truchlení a nepochopení v rodině. Asi vůbec nejděsivější pasáží, ze které mi běhá mráz dodnes, je celá sekvence hned po Charliině smrti. Charlie, lapající po dechu z okénka rychle jedoucího auta jejího bratra, urve kus hlavy dřevěný sloup na silnici, což všechno bylo taktéž součástí plánu kultu. Když však její bratr Peter auto zastaví, klasicky filmově nevyvádí, ani nekřičí stereotypní zoufalé hlášky. Pouze zaraženě sedí a nevydává ani hlásku. Několik dlouhých sekund je v takovém šoku, že ani není schopný se na zadní sedalo podívat, protože moc dobře ví, co tam uvidí. Jeho mozek ještě stále není schopný zpracovat, že se něco takového opravdu stalo. Až nakonec zcela mlčky a k smrti vyděšený bez jediného ohlédnutí dojede zpátky domů, přičemž místo toho, aby vzbudil rodiče a informoval je o té hrůzné tragédii, zaleze jako mrtvola do své postele, ve které však není schopen usnout. Pak ráno následuje další geniální pasáž, kdy kamera v detailu pouze snímá Peterovu hlavu v posteli. Zatímco se díváme na zdevastovaného Petera, můžeme slyšet jeho matku jak se od typické ranní rutiny postupně dostává k autu, ve kterém leží bezhlavá mrtvola dcery. Její následný zoufalý křik, sténání a projevování touhy hned zemřít (doplněno náhlým střihem a krátkou lekačkou na Charlienu hlavu na silnici, po které se již sápají mravenci) je něco, při čem tuhne krev v žilách. Nemluvě pak o následcích, které díky tomu přijdou.

V tom tkví ona úžasná hrůza celého filmu. Ona nejděsivější scéna je něco, co není nijak zvlášť nerealistické. Podobnou nečekanou ztrátu může zažít kdokoliv z nás. Film tak naprosto přesně a autenticky zachytil moment naprostého zoufalství z náhlé ztráty milovaného. Precizně nahlédnul do mysli lidí, které nejen trápí nečekaný odchod milované osoby, ale i negativní důsledky projevující se ve vztazích k ostatním členům rodiny. Díváme se tak na život tří členů rodiny, z níž se matka snaží vyrovnat se smrtí své dcery a zároveň najít cestu ven z velice chladného vztahu se svým synem, který ke své matce chová nedůvěru od té doby, co se ho jako náměsíčná pokusila zabít. Do toho otec, který jediný není psychicky příliš poznamenaný, ale ať se snaží jak se snaží, svou rodinu dohromady prostě dát neumí.

S kombinací výborné režisérské práce a temné atmosféry mi toto tudíž přijde daleko děsivější než nějaký démon a jeho kult. A myslím, že tvůrci si to uvědomují také.

Jak se Děsivé dědictví líbilo vám?

Nejlepší horory za posledních deset let?