Pamatujete na dojemný starší pár z filmového Titanicu? Tohle je jejich skutečný příběh

Na palubě Titanicu v roce 1912 zemřelo 1500 lidí a toto neštěstí je dodnes považováno za jedno z nejhorších v námořnické historii. Jedněmi z těch, kdo tehdy zemřeli ve vlnách ledového oceánu, byli i manželé Ida a Isidor Strausovi. A díky Jamesovi Cameronovi jsme je viděli umírat i my. Jistě si vzpomenete na pár postarších lidí, tisknoucích se k sobě na posteli uvnitř své kajuty, která se začíná plnit vodou. Jsou odhodlaní zemřít spolu.

A tak se také (pokud mluvíme o podstatě příběhu) skutečně stalo. Ida a Isidor se brali v roce 1871 a měli spolu sedm dětí. Na palubě Titanicu patřili k nejbohatším pasažérům a měli jednu z nejlepších kajut na palubě, neboť Isidor byl spoluzakladatelem a vlastníkem obchodního domu Macy's.

Na Titanicu se plavili zpět domů z dovolené ve Francii. Když loď najela na osudný ledovec, propukla panika a všichni se začali shlukovat k záchranným člunům, včetně manželů Strausových. Jako cestující první třídy měli přednostní právo na místo ve člunech, ale Isidor odmítl s tím, aby posádka místo toho pomohla ženám a dětem. Když Ida slyšela, že se její manžel na záchranný člun nenalodí, odmítla také. Řídila se heslem "když jsme spolu žili, tak spolu i zemřeme". Své místo postoupila své služce a dala jí i svůj kožešinový kabát s tím, že ona už ho potřebovat nebude.

Svědectví o jejich dojemném činu podal plukovník Archibald Gracie IV, který tragédii přežil a uvedl, že manželé žádali, aby mohli nastoupit na člun společně, až bude zachráněn zbytek cestujících. Očití svědkové pak popisovali, že naposled manžele Strausovi viděli stát na palubě ruku v ruce a že to byla ta nejpozoruhodnější ukázka lásky a oddanosti.

Po potopení lodi byly vyslány lodě pátrající po přeživších. Tělo Isidora našli, tělo Idy nikoli. Rodina proto nechala nabrat vodu z vraku lodi a uložila ji do urny. Ta nyní spočívá v rodinné hrobce hned vedle manželovy na hřbitově v Bronxu. Na jejich pomníku je vytesán text z Písně písní: „Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí.“