Seriál o kultu unášejícím děti. V Clearingu straší rodiče nejen z Austrálie

Byť se V Clearingu částečně inspirovalo skutečnými událostmi, rozhodně nejde o hodnověrné zachycení skutečností, což ostatně od fikčního díla nutně neočekáváme. Důležitá je situace, kterou seriál rozehrává. Sleduje totiž dvě dějové roviny. V jedné se setkáváme s Amy, která žije s dalšími devíti „sourozenci“ v uzavřeném objektu, kde má za matku považovat vůdkyni kultu Adrienne (Miranda Otto), již ostatní členky a členové společenství nazývají Matreia. Téměr všechny unesené či podvodně adoptované děti mají vlasy odbarvené nabílo a změněná jména, která začínají na písmeno A. Minimálně vizuálně tak připomínají děti z Městečka prokletých od Johna Carpentera (1995).

Druhá časová rovina ukazuje již dospělou Amy, která si říká Freya (Teresa Palmer), žije na samotě se svým synem Billym a úzkostně ho hlídá, protože má zjevně strach, aby ho nikdo neunesl. Freya se přitom stýká s ženou, kterou označuje za svou matku, ale rovněž částečně pečuje o Adrienne, jež ji živí. Seriál postupně dávkuje informace, kterých je zprvu zoufalý nedostatek. Starší časová osa začíná únosem Sáry, z níž se v kultu stane Ash a kterou má Amy na starost. Sára nicméně neustále bojuje a odmítá se podrobit, až jednoho dne po dalším ze svých útěků záhadně zmizí.

Komplikovanější a tajuplnější je to v časovém plánu, kde sledujeme Freyu jako matku osmiletého chlapce a šestnáctileté dívky, která nicméně vyrůstala pouze se svým otcem Waynem (Mark Coles Smith). Žena totiž s posedlostí, již její okolí nemůže chápat, střeží svého syna ve dne v noci a sleduje bílé dodávky, o kterých ví, že v minulosti unášely děti pro kult její „adoptivní matky“. Svět naplněný strachem z rozloučení, v němž chlapec zůstává izolovaný od okolního světa, dává tušit, že aktivity kultu buď zdaleka nejsou minulostí, nebo že Freya zcela propadá paranoidním představám, spojeným s minulostí. Kdo je tady vlastně viníkem a kdo obětí?

První tři díly ukazují, že V Clearingu dokáže pracovat s generováním napětí a očekávání, byť v poněkud omezené míře. Není tak úzkostný a naléhavý jako byli britští Nezvěstní z roku 2014, vytvářející anatomii naděje, zmaru a bolesti manželského páru, jemuž se na dovolené ve Francii ztratil syn Oliver. Na druhou stranu není ani tak melodramatický jako španělská minisérie Ztracena v bílém šumu (2023), kde do pátrání po ztracené holčičce vstupuje i osobní trauma investigativní novinářky.

V Clearingu se spoléhá na zvědavost publika, které bude chtít vědět, jestli se naplní nejhorší možné obavy nejen o nezvěstnou Sáru, ale i o děti mladé ženy, jež evidentně neměla možnost zpracovat vlastní pocity spojené s bolestnými zážitky z dětství. Freya se bude muset rozhodnout, čí stranu v dospělosti sama zvolí. Najde v sobě odvahu postavit se kultu, o němž po třech dílech příliš nevíme? Pomůže jí v tom zkušenost s mateřstvím, kdy moc dobře zakusí, jaké je to mít o někoho starost?

Australská seriálová produkce je obecně dostatečně pestrá a každoročně nabízí řadu kvalitních titulů, které se však k českým divačkám a divákům buď nedostanou, nebo zůstávají spíš v pozadí jejich zájmu. V Clearingu patří k lepšímu průměru. Rozhodně nezklame divoká australská příroda i způsob vyprávění, který se drží spíš trochu zpátky, aby nedořečeností dráždil. Způsob, jakým členky a členové kultu zacházejí s dětmi, nám sice ukáže jejich krutost, ale zároveň nás neničí přehnanými obrazy týrání.

V Clearingu proto může být napínavou podívanou pro ty, kteří přemýšlejí nad mocí kultů, rozprostřených napříč mocnými v řadách vlivných a bohatých lidí včetně policejních složek. „Matka“, která své děti nazývá andílky, ale neváhá je v rámci zasvěcení a očištění nadopovat LSD, nechat o samotě a nahrávat na kameru, je specifickým obrazem výkonné síly a zloby, již dokážou vytvořit pouze lidé.

Dále se můžete podívat na přehled nejlepších seriálů na Disney+.