Když se USA a Čína přetahují o přistání na Měsíci, může z toho nakonec vzniknout solidní legrace

Jde o projekt tvůrců amerického Kanclu (2005 – 2013), který se jako jedna z mála předělávek kultovních britských show dokázal vyrovnat originálu. Od Jednotky vesmírného nasazení se tak hodně čekalo a první série, jež spatřila světlo světa v roce 2020, byla... Problematická. Na jedné straně obsahovala řadu sympatických nápadů a bláznivých komediálních situací, na té druhé si nedokázala úplně najít vlastní tvář – jako by si tvůrci nebyli jistí, co si mohou dovolit, a tak své humoristické síly napínaly jen způli. U diváků a divaček se navzdory určitým rozpakům seriál dočkal slušné odezvy, proto tu máme druhou řadu.

Generál Mark Naird (Steve Carell), který se vzepřel přímému rozkazu, když odmítl zaútočit na Číňany na Měsíci (obě země přirozeně soutěžily o to, kdo udělá první krok, první vyvěsí vlajku atd.), v ní společně se svým týmem čelí nejen internímu vyšetřování, ale hlavně vládním škrtům. Ty ohrožují samotnou existenci Vesmírných sil a šéf letectva, generál Grabaston (Noah Emmerich), předpokládá, že Vesmírné síly získá a Naird půjde do vězení za zradu. Místo toho ministr (Tim Meadows) Grabastona vyhodí a dá Nairdovi čtyři měsíce na to, aby si upevnil pozici a Vesmírné síly zachránil.

Druhá série jede na podobné komediální vlně, která si dělá legraci z amerických úřadů a věčného boje s Čínou a Ruskem (což v kontrastu se současným útokem na Ukrajinu dvakrát vesele nepůsobí), nachází ale lepší balanc. Hodně tomu napomáhá jasnější vyprofilování charakterů, kdy už nejde o pouhé prázdné karikatury vládních zaměstnanců, ale lidi s jasně definovanými názory a postoji.

Nejvíce seriálu prospěla charakterová proměna F. Tonyho Scarapiducciho (Ben Schwartz), který má na starost komunikaci s médii. Jeho přerod ze sebestředného podivína ve figuru, jež se skutečně snaží pozitivně ovlivnit dění kolem sebe, ač není úplně v kontaktu s realitou, má nyní blízko k Michaelu Scottovi z Kanclu. A rázem se z něj, ač by to po první sérii, v níž sloužil hlavně jako excentrické oživení scén, málokdo neřekl, stává jedna z nejdojemnějších postav seriálu.

I Carrellův Naird se dočkal určitého polidštění. Tahle postava nicméně dobře fungovala již v první sérii. Tehdy to ale byla zásluha čistě Carrella jako . Tentokrát už Naird nachází oporu i v Carrellovi jako scenáristovi (herec sice není podepsaný pod všemi epizodami, významně se ale na celé show podílí).

Přímo fantastický pak zůstává John Malkovich jako emocionálně možná až příliš angažovaný Dr. Adrian Mallory. Jeho výměny s Carrellem jsou jednoduše bezkonkurenční a v momentě, kdy je mu oznámeno, že se mise, na „niž se připravoval celý život“, ruší, se nejde ubránit hlasitému smíchu.

Druhou sérii paradoxně vylepšilo i to, jak se první úplně netrefila do vkusu masového publika a dočkala se smíšených reakcí od kritiků. Došlo na seškrtání rozpočtu (tohle téma zřejmě není v příběhu druhé řady náhodou) a s tím šlo ruku v ruce i snížení počtu epizod. Druhá řada jich má proto pouze sedm, zatímco první deset. Snad i díky tomu absentují vyloženě hluchá místa. Druhou sérii není složité zhltnout jako malinu během jednoho odpoledne, a protože se v ní neustále něco děje, nestihne prakticky nudit.

Jednotka vesmírného nasazení ve svém druhém dějství konečně našla potřebnou pevnou půdu pod nohama. Jsem upřímně zvědavý, co dalšího nás s Nairdovým týmem čeká. Na jedné straně bych si přál, aby nám třetí sezóna dopřála více epizod, na té druhé kratší formát zafungoval. Tak uvidíme, jak se k tomu autoři postaví. Základy mají nyní položené slušně.