Recenze: Euforie - provokativní obraz instagramové generace

Rue (Zendaya) strávila léto v protidrogové léčebně. Nyní má před sebou ona i její přátelé a spolužáci další náročný školní rok, který se (opět) ponese hlavně v duchu divokých večírků, navazování nových vztahů, konzumace nejrůznějších druhů povolených i zakázaných látek, vypořádávání se s minulostí, současností i budoucností atd.

Euforie je seriál, jenž vypadá asi jako kdyby Beverly Hills 90210 (to původní, samozřejmě) vzniklo v dnešní době a akcentovalo by vše podstatné a charakteristické pro současnou mladou generaci - internet, sociální sítě, mejdany, první lásky a sex, alkohol, drogy, traumata, deprese, hledání sebe sama atd. Ale oproti "kultovnímu" výchovně-usedlému seriálu z 90. let jde o titul enormně sugestivní, věrohodný, anti-idealistický a ke všemu ještě filmařsky neskutečně nabušený. A pochopitelně nepřístupný (minimálně) do 15 let...

Je to přesně ten typ díla - generační výpovědi, z něhož generace našich rodičů bude upadat do mdlob. Život náctiletých Euforie totiž vyobrazuje tak otevřeně a bez příkras, že z toho možná někteří (zejména puritánsky a konzervativně založení) rodiče středoškoláků vyvodí závěr, že svět se definitivně v "pozadí" obrací a že bude nejlepší svoje milované ratolesti nepouštět nikam ven a zamykat je doma na deset západů. Každá z osmi epizod obsahuje scény 'krutopřísných' mejdanů, naturalistických sexuálních scén, realisticky znějících dialogů (tj. plných vulgarit) apod.

Aby však nedošlo k omylu - Euforie není žádná laciná rádoby cool pozéřina, ale ani pokrytecky mravokárné pohoršení se nad způsoby života a zábavy dnešních mladistvých. Naopak. Jednou z největších předností seriálu je právě nezanedbatelná míra pochopení, které pro všechny své ústřední postavy má. O tom svědčí už třeba úvodní osobnostní 'medailonky', jimiž začíná každá z epizod (vyjma té poslední), a které nás stručně a jasně seznámí s jejich minulostí a hlavními charakterovými rysy. Jejich zásluhou pak mnohem lépe rozumíme tomu, jak se Rue a ostatní v různých (a různým způsobem složitých) situacích chovají.

První série Euforie však kromě jiného boří také dříve platné stereotypy o formální statičnosti televizních seriálů - a to skutečně od první epizody do poslední. Tvůrci doslova hýří filmařskými nápady (nezapomenutelná přednáška na téma 'dickpic', Rue v pozici noirového detektiva, snové muzikálové finále) a frajeřinky, které se tu celkem pravidelně předvádějí s kamerou (např. v ultimativním "pouťovém" čtvrtém díle), jsou i na poměry současné quality TV chvílemi vyloženě dechberoucí.

Za velkou pochvalu stojí v neposlední řadě také bezvadný výběr (převážně moderní) hudby, která významně spoluvytváří jedinečnou atmosféru díla.

Možná jediná zásadní nevýhoda první řady Euforie spočívá v tom, že není dějově zcela uzavřená (na druhé sérii už se pracuje a měla by dorazit hned příští rok). Snad se tedy tato exkluzivní podívaná dočká obdobně kvalitního pokračování. Zatím není známo, kolik sérií by Euforie dohromady mohla mít, nezbývá tedy než usilovně doufat, že se jejím autorům (tím hlavním je scenárista a režisér Sam Levinson) podaří skončit v nejlepším.

Hodnocení: 90%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE