Tvrdá nekompromisní policistka i citlivá žena. To je Jitka Čvančarová v novém krimi seriálu Hlava Medúzy

Po trilogii Vetřelci a lovci a solitéru Sebemilenec jsem opět s Hlavou Medúzy zpět jak v brněnském studiu, tak v detektivním žánru, který je pro režiséra velice vděčný. Může si tam takzvaně vyhrát s filmovými „padouchy“, honičkami, speciálními efekty, kaskadérskými výkony i přestřelkami. Zkrátka s krásnými „hračkami“. Ale ty fungují jen v případě, že je dobrý scénář, dobrá a logická dramatická linka a účelné dialogy.

Snažili jsme se Medúzu natočit poctivě a klasicky filmově. Nevím, jestli to bude něco nového, ale v rámci současných ekonomických a časových možností jsme se snažili z toho žánru vyždímat co nejvíc. Petr Hudský to rozepsal do hodně prostředí se spoustou dějových linek a překvapivých vyústění. Věřím tedy, že nebudeme diváka nudit a že se bude chtít koukat i na další díly. Doufám, že k tomu přispěje i výrazná hudba, kterou složil britský skladatel Patrick Neil Doyle a nahrál ji se svým symfonickým orchestrem v Londýně. O hudební dramaturgii každé scény jsme v této době komunikovali přes Skype nebo e-mail. Hudba je pro tento žánr od Patricka výborná.

Každý scénář je návod pro režiséra k obrazovému zpracování. Scénář je teorie a natáčení je realita Ne vždy se dá vše, co je psáno ve scénáři, na place doslova zrealizovat. Určitá míra improvizace je vždy nezbytná. Netočíme podle storyboardu. Rád probírám dialogy s herci při zkouškách a ladíme jejich intonaci a rytmus. Někdy lze nahradit dialog jen obrazem a hudbou. Nemám moc rád popisnost, ale u detektivek je někdy nezbytná, protože divák potřebuje znát fakta. Tak se snažím dělat nějaký kompromis mezi emocemi a fakty. Je to takový můj filmový slalom. V každém případě by měl režisér dodržet dramatickou linku autora, jeho úhel pohledu a vyprávěcí styl. Teď musím říct, že Petr Hudský a Miloš Zahradník mi k tomu dali prostor.

Jitka je charismatická a citlivá osoba, která celé naší televizní sérii dala svého ducha a energii. Pro příběh postavy šéfové kriminálky se perfektně hodí, protože dokáže velice citlivě herecky zkombinovat tvrdou nekompromisní policistku s citlivou ženou, která se sama potýká se svými rodinnými problémy i vlastním emotivním životem. Její rodinná linka – což je především postava jejího nevyrovnaného bratra Erika, kterého hraje Karel Heřmánek mladší –, se táhne jako nit celou sérii. Její city a emoce k němu se neustále kříží s její policejní profesionalitou a vzájemný vztah je pro ni velkou životní zkouškou. Tato její druhá psychologická linka je možná právě to nové, co Hlava Medúzy přináší v oblasti klasických detektivek.