72%
Zrádci
- Drama
- Krimi
Je televizní série Zrádci inspirovaná skutečnými událostmi?
Zrádci jsou inspirováni knihou „Nelegál” pana Jiřího Vacka, zakladatele Národní protidrogové centrály. Ten v knize popisuje „nelegální” rekrutování dealerů či narkomanů coby policejních informátorů. Tato premisa se stala výchozím bodem fabulace již fiktivního příběhu, byť důsledně ukotveného v lokální realitě současné drogové kriminality.
Zrádci jsou inspirováni knihou „Nelegál” pana Jiřího Vacka, zakladatele Národní protidrogové centrály. Ten v knize popisuje „nelegální” rekrutování dealerů či narkomanů coby policejních informátorů. Tato premisa se stala výchozím bodem fabulace již fiktivního příběhu, byť důsledně ukotveného v lokální realitě současné drogové kriminality.
Co vám přijde specifické na práci protidrogového oddělení?
V drogové kriminalitě de facto neexistuje oběť. Vařiči chtějí drogy vařit, dealeři je chtějí prodávat a narkomani užívat. Je to uzavřený kruh, který je vlastně šťastný až do chvíle, než ho naruší policie. Pro práci policisty toto představuje absenci satisfakce, které se dostává kriminalistům jiných útvarů. Nikoho nepomstí, nikomu nepřinesou pocit vykonané spravedlnosti… Tito detektivové žijí z víry v dobro, čest a spravedlnost. V tomto smyslu jsou to pro mne novodobí rytíři.
V drogové kriminalitě de facto neexistuje oběť. Vařiči chtějí drogy vařit, dealeři je chtějí prodávat a narkomani užívat. Je to uzavřený kruh, který je vlastně šťastný až do chvíle, než ho naruší policie. Pro práci policisty toto představuje absenci satisfakce, které se dostává kriminalistům jiných útvarů. Nikoho nepomstí, nikomu nepřinesou pocit vykonané spravedlnosti… Tito detektivové žijí z víry v dobro, čest a spravedlnost. V tomto smyslu jsou to pro mne novodobí rytíři.
Jakým klíčem jste vybíral herce?
Režii vnímám jako umění interpretace. Dílo se pro mně tedy stává osobním až s definicí vizuality a obsazením herců. Do té doby se pohybuji ve světě autora. V tom již osobním světě, je pak mým úkolem vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém je možné vyzkoušet všechno a cokoli je dobře. Potřebuji k tomu herce s touhou po procesu stvoření postavy, touhou zabývat se lidskou povahou a jejími projevy. Zní to samozřejmě, ale není. Odvozovat každou volbu z textu a nikoliv ze sebe je služba vylučující ego a skutečně zářit je v herectví možné jen v pokoře. Tenhle postoj mně zajímá víc než typologie či vlastnosti herce shodné s obsazovanou postavou. Pro hlavní roli ve Zrádcích jsem toužil po Lence Krobotové. Lenka bývá nejčastěji obsazována pro svůj komický talent, ale v divadle dokazuje, že dokáže zahrát cokoliv, neb v sobě má tu zmiňovanou touhu, pokoru. Pro druhou hlavní roli jsem měl to štěstí objevit Cyrila Dobrého. Hloubka vhledu těchto dvou herců stvořila hlavní postavy a definovala obsazení dalších postav.
Režii vnímám jako umění interpretace. Dílo se pro mně tedy stává osobním až s definicí vizuality a obsazením herců. Do té doby se pohybuji ve světě autora. V tom již osobním světě, je pak mým úkolem vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém je možné vyzkoušet všechno a cokoli je dobře. Potřebuji k tomu herce s touhou po procesu stvoření postavy, touhou zabývat se lidskou povahou a jejími projevy. Zní to samozřejmě, ale není. Odvozovat každou volbu z textu a nikoliv ze sebe je služba vylučující ego a skutečně zářit je v herectví možné jen v pokoře. Tenhle postoj mně zajímá víc než typologie či vlastnosti herce shodné s obsazovanou postavou. Pro hlavní roli ve Zrádcích jsem toužil po Lence Krobotové. Lenka bývá nejčastěji obsazována pro svůj komický talent, ale v divadle dokazuje, že dokáže zahrát cokoliv, neb v sobě má tu zmiňovanou touhu, pokoru. Pro druhou hlavní roli jsem měl to štěstí objevit Cyrila Dobrého. Hloubka vhledu těchto dvou herců stvořila hlavní postavy a definovala obsazení dalších postav.
Pracujete i s nesmírně zajímavými obrazovými lokacemi. Jak jste je vybíral?
Filmová a televizní vizualita začíná u artikulace světa příběhu, resp. světa jeho postav. Psychologická studie postavy generuje podobu jejího světa, který zasazuje konání postav do kontextu, který by ze samotných akcí nebyl srozumitelný. Na platformě kriminálního žánru Zrádci vypráví tři příběhy. Tři nemocná ega, tři iluze, které pojmenovávají náš svět.
Filmová a televizní vizualita začíná u artikulace světa příběhu, resp. světa jeho postav. Psychologická studie postavy generuje podobu jejího světa, který zasazuje konání postav do kontextu, který by ze samotných akcí nebyl srozumitelný. Na platformě kriminálního žánru Zrádci vypráví tři příběhy. Tři nemocná ega, tři iluze, které pojmenovávají náš svět.
První příběh je ve svém archetypu pohádkou o chlapci, který se vypravil do světa hledat štěstí. Jde o chybně vyložený mýtus. Ten chlapec si neuvědomuje, že štěstí je doma a do světa se chodí ne proto, abychom našli štěstí, ale přinesli domů zkušenost. Vzdor své houževnatosti a inteligenci se tak ocitá ve stále větší prázdnotě. Druhým světem je svět emancipace. Manželka, matka malých dětí se vzpírá archetypu patriarchálního modelu rodiny a vydává na solitérní cestu válečnice. A tedy na výpravu do neznáma. A to jak fakticky, neb se staví proti neznámému, mocnějšímu nepříteli, tak i ve smyslu zmíněného archetypu, který je nový, a tedy zatím nevíme, kam vede. Třetí dějová linie vypráví o přistěhovalci do společnosti zaslepené svým tradičním vnímáním světa. Přišel sem s cílem najít nový svět a získat ho. Naše společnost zaslepená tisíciletou historií jej i po desítkách let vnímá jako někoho, kým on už dávno není. Přistěhovalec si uvědomuje, že nejsme připraveni jej vnímat v pravdě, a proto se nám zjevuje pouze v podobě naší představy o něm a svoji skutečnou podobu skrývá. Skladba těchto třech linií pojmenovává náš svět v obecnější, společenské rovině.
Ve Zrádcích se zabýváme kolapsem tradiční společnosti a její proměny ve společnost startupovou. Ptáme se po tom, jak iluze (de)formuje povahu jednotlivců, společnosti a mění náš svět. Drogy jsou zde logickým derivátním efektem takové společnosti, neb z iluze vyvěrá zlo.
