Režisér Prušinovský: „Kladný hrdina je nuda. Představoval jsem si, jak Mirek Dušín krade nebo čichá toluen.“

Jakou roli hraje v Mostu! samotné město Most? Co je na Mostu tak specifického, že by se příběh nemohl odehrát v jiném městě?
Most je ryze dělnické město, a proto má svou nezaměnitelnou filozofii. Vizuálně je naprosto unikátní, protože vyrostlo na zelené louce během několika let jako náhrada za zbořený starý Most. Když jsem tam přijel poprvé, zarazilo mě, jakou má člověk o tom městě představu a jaká je skutečnost. Není moc měst, kde se snoubí krásná příroda s ryze socrealistickou architekturou.

Lidé tam mají jiné tempo, ona rasová nenávist najednou působí jako titulek z bulváru. Člověk potkával smíšené dvojice, démonizovaný Chanov není žádný slum, ve skutečnosti jde o pár dálnicí izolovaných paneláků. Chodil jsem tam na začátku úplně sám a nikdo mi do držky nedal. Každodenní realita je prostě mnohem barevnější než reportáže v televizi. To, co se odehrává v seriálu, ale není každodenní realita, ale pokus ji nějak vypravěčsky a stylisticky uchopit. Tak jako se ve městě Fargo ve skutečnosti nenahánějí nájemní vrazi, v Midsomeru neumírá každý den člověk, ani v Mostě se v takové míře neděje to, co v této sérii.

V jednom rozhovoru jste říkal, že česká kinematografie je pragocentrická. V tomto smyslu jdete většinou svých počinů proti tomuto trendu. Je to cíl?
Mně je prostě líp v Lochovicích, Kralupech nebo v Mostě.

Možná to bylo dokonce v tom samém rozhovoru, kde jste říkal, že je pro vás při režii důležitá „osobní rovina“. V čem byla ta osobní rovina v případě Mostu!?
Hlavním hrdinou Mostu! je Luděk Říha. Trochu jsme se s Petrem Kolečkem přeli o to, jaký má být. Petr ho viděl více v jemnějších barvách, jeho Luděk byl spíš takový trouba, který chce všem vyhovět a utíká z konfliktů. Já jsem v té postavě ale vycítil jistou neurvalost. Takový namachrovaný slon v porcelánu, egoista, který prohrává tím, jak jistý si je sám sebou a jak rychlými soudy se řídí. Bavilo mě sledovat Říhu už jen proto, jak uvažuje. Koupí sice novou podlahu do domu, ale nikdy ji nepoloží. Rozhodne se uklidit na zahradě, dvakrát hodí lopatou a už sedí s pivem u televize nebo táhne do hospody a tam nadává, jak je všechno špatně. Takových lidí znám spoustu, fascinují mě a přál jsem si dostat takovou figuru do nějaké konfrontace. Možná proto, aby vystrčila hlavu z vlastního zadku.

Vaše filmy a seriály se hemží outsidery a exoty. Vyhýbáte se cíleně příběhům o „obyčejných lidech“? Anebo jsou to právě postavy vašich filmů, které vnímáte jako obyčejné lidi?
Moji hrdinové bývají obyčejní lidé. Pohybujeme se v komediálním žánru a já jen dávám důraz na určité archetypy. Ve všech těch seriálech a filmech jsou postavy, které lze charakterizovat klidem a elementární soudností. V Okresním přeboru to byl třeba předseda Orel, ve Čtvrté hvězdě ředitel hotelu. Lidé si ale samozřejmě více pamatují ty expresivnější figury, nebo dokonce snad jejich expresivnější výstupy.

Kdo je v Mostu! kladný hrdina? A co pro vás vůbec znamená pojem „kladný hrdina“?
Kladným hrdinou Mostu! je bez diskuze Dáša Říhová. Prochází se vztyčenou hlavou peklem, a kdyby do příběhu nevstoupila, vlastně by se nic nestalo. Ona má obrovskou vnitřní sílu. A k tomu pojmu… Kladný hrdina jaksi bez přívlastku musí být vlastně nezajímavý, až nesympatický. Divák nebo čtenář se nemá šanci s ním skrze to všeobjímající dobro ztotožnit, protože normální zdravý člověk má tendenci o sobě spíš pochybovat, řešit svoje chyby a špatnosti. V hlavě se přece nezabýváme tím, že jsme „strašně dobří, bezchybní a skvělí“. A právě proto se identifikujeme s hrdiny spíše skrze špatné vlastnosti a chyby. Vidíme, jak se s nimi hrdina pere, jak sám chybuje, jak je trapný. Buď se mu řehtáme, nebo mu fandíme, ať už to proboha zvládne, nebo ho právem či neprávem odsoudíme.

Kladný hrdina je nuda. Vždycky, když jsem viděl Rychlé šípy a slyšel mluvit Mirka Dušína, v duchu jsem si představoval, jak mimo své scény třeba krade v samoobsluze nebo zkouší v té klubovně čichat toluen. Na druhou stranu se mně a Petrovi občas vyčítá, že jsou naše postavy „zlé“. Ano, naše vypravěčská estetika je trochu úzkoprofilová, ale zaprvé – jsme v žánru komedie, která klade důraz na prohřešky, a zadruhé – celkem jasně se vyhýbáme nějakým povýšeným soudům, protože na ně nemáme právo. Pokud pak má divák pocit, že jsme zlí, vulgární a jízliví, je to tím, že není naladěn na stejnou vlnu a necítí, že se pod nánosem těch vulgarismů a obhroublosti snažím říct vlastně něco jiného. Já osobně si myslím, že postavy, které jsem napsal ať už sám, nebo dohromady s Petrem, jsou ve skutečnosti velmi křehké. Ale zase, jde o ten úhel pohledu a schopnost empatie.

Jak byste definoval Most! z hlediska žánru?
Most! je úplně klasická maloměstská tragikomedie.

Přemýšlel jste někdy, koho byste si pozval do Pošty pro tebe?
Tak třeba zrovna Petra Kolečka. On je z podstaty neurotik a hysterka. Asi bych se docela bavil tím, jak by řešil, kdo ho asi pozval.

V Mostu! se tematizuje rasismus a homofobie. Jakou roli to v příběhu hraje a jak s tím pracovat, aby z těch všech fobií nebyl nakonec obviňován sám filmař?
Most! je náš první seriál, kde hlavní postava skrze řadu opravdu absurdních situací dojde k nějaké zásadní vnitřní změně. Luděk Říha není typem postavy, jako byl Jirka Luňák z Přeboru nebo recepční Koláček ze Čtvrté hvězdy, kteří se nikdy v hlavě nepohnuli ani o píď. Luděk se pohne. Maličko, ale pohne. To je pro mě nakonec možná nejvíc. Samozřejmě že mě spousta lidí odsoudí a kvůli těm nadávkám a příšernému chování postav ze mě a Petra budou rasisté a homofobové. Ale člověk by si měl uvědomit, že vyprávíme příběh o nějakých lidech, z nějakého prostředí. Nejsme ty postavy, nepoužíváme jejich slovník, nemáme jejich mentalitu. To by pak mohl někdo odsoudit tvůrce thrillerů o masových vrazích, že chtějí taky vraždit lidi, nebo že člověk, který napíše knížku o Hitlerovi, musí být fašista.

Režisér Trainspottingu nebyl feťák a ti, co točí Batmana, nespí vzhůru nohama. Pořád opakuji: není důležité, co lidé říkají, jak se tváří, ale co ve skutečnosti udělají! Můj postoj jako vypravěče je takový, že se snažím na ty lidi nahlížet z mnoha úhlů tak, aby je divák mohl co nejvíce poznat a udělat si obrázek sám. Osobně mám k rasismu a homofobii jasně vyhraněný negativní vztah. Umění může mít tu sílu, že pokud chcete něco odsoudit, stačí to jen ve své odhalené blbosti ukázat.

U všech vašich věcí hraje výraznou roli soundtrack. Most! není výjimkou. Jak s hudbou pracujete? Víte třeba, už když danou scénu točíte, jaká hudba bude scénu doprovázet?
Moc často nepoužívám skládanou hudební stopu, která jen ilustruje. I tam, kde jsem měl hudbu skládanou, tak vycházela z původních písní. Okresní přebor stál na instrumentaci halekaček Vráti Kydlíčka, Čtvrtá hvězda využívala vršovických nálad Prago Unionu. Blbá popová písnička s jednoduchým štěpným veršem může velmi dobře sloužit. Může se z toho stát komentář, který nejen ilustruje, ale také říká něco nehmatatelného, staví do nového světla jak scénu, tak písničku samotnou. Po Kobrách a Užovkách kdosi napsal, že ten film mu představil další rozměr tvorby Kamila Střihavky. A to je přesně to, co mě baví. Míchat dohromady věci, které se zdají být i neslučitelné. Několik měsíců před natáčením jsem seděl v Mostě v hospodě a z rádia začala hrát písnička „Rent“ od Pet Shop Boys. Došlo mi, jak silně tenhle rádiový popík rezonuje s obrazem maloměsta a jak výstižné pocity ve mně vyvolává.