„Chtěli jsme natočit loutkový velkofilm a povedlo se to!“, říká režisér Malého Pána
Jak byste popsal svou pohádkovou prvotinu? Malý Pán není o smyslu života. Je o hledání malého človíčka, který se jednoho rána vzbudí s pocitem, že mu něco schází. A tak se vydává na cestu. Je to příběh o osobním vkladu, bytostném nasazení a vůli poznat neznámé na pouti různých náhod, nehod. A také o pomoci druhých, jejíž smysl často ani nechápeme.
Pohádka vznikla na motivy knihy Lenky Uhlířové a Jiřího Stacha Velká cesta Malého Pána. Jak moc jste se drželi příběhu? Snažili jsme se, ale co je zajímavé, je to, že v knize není žádná záporná postava. Tak jsme ji museli vytvořit.
V roce 1991 jste založil divadelní soubor Buchty a loutky. Jaká je pozice loutek v roce 2015? Před revolucí existovalo mnoho loutkových souborů. Myslel jsem si, že po revoluci přijde boom. Ale nebylo to tak a není. V současné chvíli existuje třeba pět až šest uskupení. Všichni o sobě víme a tak nějak pořád bojujeme o přežití. Nemáme problém dostat nějaký grant, města nás podporují, ve velkých divadlech se představení hrají. Pořád je toho ale málo. A vůbec nejsem schopný rozklíčovat důvod.
Myslíte si, že je to dětmi, rodiči, dobou? Děti umějí číst loutkové divadlo naprosto přirozeně a snadno. Problém bude tedy možná v přístupu rodičů. Žijí v době digitalizace a animace a rozhodují o tom, na co se dítě bude dívat. Loutka je pro ně bariéra.Loutková pohádka vyžaduje jakousi sociální otevřenost, jinou než konzumentskou. Chodí na ni lidé, kteří se nebojí loutek, kteří mají rádi tradici a tradiční věci. Je to podobné jako farmářské trhy. Lidé hledají opravdické věci.
Když se vrátíme k pohádce, jaké bylo natáčení? Krásné. Občas jsem zapomněl, že vlastně režíruju. Měl jsem pocit, že mám spoustu hraček a že si můžu hrát. A sem tam se přidají další spoluhráči. Ale samozřejmě ne vždy to bylo tak idylické. Krásné bylo také to, že jsme natáčeli v píseckých lesích. Místa jsem vybíral proto, že to tady znám a vím, jak vypadají, když si člověk lehne na zem a podívá se z loutkové perspektivy.
V pohádce jsou celou dobu vidět dráty a nitě. Nebojíte se, že budou divákům vadit? Ti, kteří film viděli, si zatím nestěžovali. Je to prostě buď anebo. V tomhle jsem měl od začátku jasno. Vodil jsem Kukyho ve filmu Kuky se vrací. Když jsem pak zjistil, že se budou odmazávat dráty a nitě, nebyl jsem si jistý. Když jsem viděl film, potvrdilo se mi to. Loutky se na plátně hýbou divně a vy nevíte proč. Říkáte si, proč třeba neudělá salto. Když vidíte provázky, tak je vám to jasné. Je to součást bytosti.