76%
Nalezenec
- Drama
Julius Schmitke (Peter Kurth) je postarší konstruktér, jehož osamělý život se skládá hlavně z nevzrušivé práce, ukecaného mladého kolegy (Johann Jürgens) a občasného zvláštního vábení lesního porostu. Když je jednoho dne pověřen opravou nevysvětlitelně skřípající staré turbíny, již kdysi navrhl, není z výletu na českou stranu Krušných hor příliš nadšen. Podivný, atmosférický kraj hlubokých lesů, zchátralých dolů a neméně podivných lidí v něm mnoho důvěry nevyvolá, ale když se mu kolega přes noc záhadně ztratí, musí i Schmitke vstoupit mezi mlhou zahalené stromy.
Snímek spojující komediální nadsázku a mysteriózní atmosféru vznikl v česko-německé koprodukci a na letošní pražské části Febiofestu jej můžete zhlédnout dnes 24.3. od 16:45 a ve středu 25.3. od 21.45. Historii filmu, ducha hor a úroveň české a německé kinematografie jsme probrali s režisérem a scenáristou Štěpánem Altrichterem bezprostředně po první české projekci Schmitkeho.
Jaký je to pocit mít film na Febiofestu?
Skvělej, protože jsem rád, že diváci film hezky přijali. Před projekcí jsem byl ovšem trošku nervózní z toho, jak publikum film přijme. Ale kino bylo plné a měl jsem velikou radost.
Skvělej, protože jsem rád, že diváci film hezky přijali. Před projekcí jsem byl ovšem trošku nervózní z toho, jak publikum film přijme. Ale kino bylo plné a měl jsem velikou radost.
Schmitke byl představen na festivalu v Jižní Koreji, obdržel cenu za nejlepší debut v Cotbussu. S jakou odezvou zahraničního publika se setkal?
Premiéru měl film v Jižní Koreji v Busanu. Tehdy jsem si říkal, že tam tomu vůbec nemůžou rozumět – látka s typicky českým humorem, z velké části je to v němčině. V obraze byly anglické titulky, korejské titulky. Snímek si navíc hraje s evropskými legendami. Říkal jsem si, že to vůbec nepochopí, nedostanou se do toho. Jim se ale líbila jakási mystika, záhadno, takže se do toho úplně ponořili a měli jsme super reakce.
Když se to promítalo v Německu, tak byli diváci překvapeni přítomností humoru, který pro Němce bohužel není typický. Jak říkal herecký představitel Peter Kurth – pro Němce je to velmi neněmecký film.
Premiéru měl film v Jižní Koreji v Busanu. Tehdy jsem si říkal, že tam tomu vůbec nemůžou rozumět – látka s typicky českým humorem, z velké části je to v němčině. V obraze byly anglické titulky, korejské titulky. Snímek si navíc hraje s evropskými legendami. Říkal jsem si, že to vůbec nepochopí, nedostanou se do toho. Jim se ale líbila jakási mystika, záhadno, takže se do toho úplně ponořili a měli jsme super reakce.
Když se to promítalo v Německu, tak byli diváci překvapeni přítomností humoru, který pro Němce bohužel není typický. Jak říkal herecký představitel Peter Kurth – pro Němce je to velmi neněmecký film.
Co vás přimělo natočit film o člověku, který prožívá krizi středního věku?
Inspirace byly dvě – první souvisí s tím, že jsem podobného člověka znal a podle jeho příběhu je Schmitke napsaný. Samozřejmě jde o krizi středního věku, ale film navíc vyjadřuje něco, s čím se může ztotožnit i člověk mladší nebo naopak starší. Jde o jakýsi únik z moderního světa, který nás obklopuje. Souvisí to s vykořeněním, kdy se člověk necítí úplně ve své kůži. Což jsou pocity, které jsem chtěl divákům sdělit a znám je od svých kamarádů.
A druhou inspirací byly Krušné hory. Hodně jsme tam jezdili, načež vznikla krátká povídka Tomáše Končinského, která se jmenovala "Schmitke proklouzl smrtí jako neobratný tuleň". To bylo napsané podle reálných osob a míst v Krušných horách, což jsme se rozhodli adaptovat do filmu.
Inspirace byly dvě – první souvisí s tím, že jsem podobného člověka znal a podle jeho příběhu je Schmitke napsaný. Samozřejmě jde o krizi středního věku, ale film navíc vyjadřuje něco, s čím se může ztotožnit i člověk mladší nebo naopak starší. Jde o jakýsi únik z moderního světa, který nás obklopuje. Souvisí to s vykořeněním, kdy se člověk necítí úplně ve své kůži. Což jsou pocity, které jsem chtěl divákům sdělit a znám je od svých kamarádů.
A druhou inspirací byly Krušné hory. Hodně jsme tam jezdili, načež vznikla krátká povídka Tomáše Končinského, která se jmenovala "Schmitke proklouzl smrtí jako neobratný tuleň". To bylo napsané podle reálných osob a míst v Krušných horách, což jsme se rozhodli adaptovat do filmu.
Mně přijde zajímavý ten symbol větrné elektrárny, který přitahuje pozornost. Jak to vlastně bylo s financováním a rozpočtem filmu?
Jedná se o studentský film, který měl super nízký rozpočet. Někdo poetiku filmu nazývá magickým realismem či surrealismem, ale to vzniklo proto, že jsme neměli na efekty. Natáčeli jsme v němčině s českým humorem. Prostě jsme si zkusili to, co si jinde než na škole nezkusíme.
Jedná se o studentský film, který měl super nízký rozpočet. Někdo poetiku filmu nazývá magickým realismem či surrealismem, ale to vzniklo proto, že jsme neměli na efekty. Natáčeli jsme v němčině s českým humorem. Prostě jsme si zkusili to, co si jinde než na škole nezkusíme.
Jak jste dal dohromady štáb? Jde o vskutku mezinárodní osazenstvo.
Ten štáb jsou z velké části studenti FAMU, případně absolventi FAMU, lidé z filmové školy v Německu, kam jsem přešel a absolventi té školy. Ta škola je ještě mezinárodnější než FAMU, takže jsem našel kupříkladu velmi nadaného kameramana z Rumunska. Bylo zajímavé sledovat všechny tyto lidi, kteří spolu byli v Krušných horách.
Ten štáb jsou z velké části studenti FAMU, případně absolventi FAMU, lidé z filmové školy v Německu, kam jsem přešel a absolventi té školy. Ta škola je ještě mezinárodnější než FAMU, takže jsem našel kupříkladu velmi nadaného kameramana z Rumunska. Bylo zajímavé sledovat všechny tyto lidi, kteří spolu byli v Krušných horách.
Schmitkeho hraje poměrně známý německý herec Peter Kurth. Jak jste ho pro film získal?
Scénář jsme psali přímo Peteru Kurthovi na míru, bylo jasné, že to musí hrát on. Ale nezeptali jsme se ho, neměli jsme peníze. A protože je v Německu docela známý, zeptala se mě profesorka na škole jestli jsem s ním už mluvil. Než jsem ho oslovil, byl jsem poměrně nervózní. Obcházel jsem divadla a potom se ho opovážil zeptat. Jemu se to kupodivu líbilo, zajímalo ho to a rozhodl se darovat nám těch 30 natáčecích dní zadarmo. My jsme se podle toho museli zařídit. Ale bez něho by to nefungovalo. On je skvělej herec. Je radost se na něj koukat. Během natáčení to probíhalo tak, že se na něj všichni dívali. On je totiž nejenom skvělej herec, ale i člověk.
Zbytek herců jsme nevybírali podle producentských zájmů, ale také podle toho, jak je na tom kdo s němčinou. Ale například Petr Vršek neuměl vůbec a naučil se.
Scénář jsme psali přímo Peteru Kurthovi na míru, bylo jasné, že to musí hrát on. Ale nezeptali jsme se ho, neměli jsme peníze. A protože je v Německu docela známý, zeptala se mě profesorka na škole jestli jsem s ním už mluvil. Než jsem ho oslovil, byl jsem poměrně nervózní. Obcházel jsem divadla a potom se ho opovážil zeptat. Jemu se to kupodivu líbilo, zajímalo ho to a rozhodl se darovat nám těch 30 natáčecích dní zadarmo. My jsme se podle toho museli zařídit. Ale bez něho by to nefungovalo. On je skvělej herec. Je radost se na něj koukat. Během natáčení to probíhalo tak, že se na něj všichni dívali. On je totiž nejenom skvělej herec, ale i člověk.
Zbytek herců jsme nevybírali podle producentských zájmů, ale také podle toho, jak je na tom kdo s němčinou. Ale například Petr Vršek neuměl vůbec a naučil se.
A co plány do budoucna?
Píšu dva scénáře. Jedno téma je komedie spíš pro mladý lidi. Jde o inspiraci z mého dětství. Když mi bylo 13, tak jsme se s otcem dirigentem přestěhovali do Německa a nikdo z nás neuměl jazyk. A nějakým nedorozuměním došlo k tomu, že mě rodiče přihlásili na dívčí školu. Byl jsem v pubertě a bylo to hodně divný. Z toho vznikla taková hezká povídka o klukovi a jeho první lásce.
A druhé téma bude poměrně drsnej, tajuplnej a realistickej příběh z nočního Berlína a Prahy. Thriller s kriminální zápletou o mladším člověku, který se trošku ztratí v nočním životě. Je to taková kritika dnešní doby a naší mladé generace. Bude se to celé odehrávat v noci.
Píšu dva scénáře. Jedno téma je komedie spíš pro mladý lidi. Jde o inspiraci z mého dětství. Když mi bylo 13, tak jsme se s otcem dirigentem přestěhovali do Německa a nikdo z nás neuměl jazyk. A nějakým nedorozuměním došlo k tomu, že mě rodiče přihlásili na dívčí školu. Byl jsem v pubertě a bylo to hodně divný. Z toho vznikla taková hezká povídka o klukovi a jeho první lásce.
A druhé téma bude poměrně drsnej, tajuplnej a realistickej příběh z nočního Berlína a Prahy. Thriller s kriminální zápletou o mladším člověku, který se trošku ztratí v nočním životě. Je to taková kritika dnešní doby a naší mladé generace. Bude se to celé odehrávat v noci.
Co jste měl možnost vidět v rámci letošního Febiofestu?
Já viděl soutěžní film Helium, což je taková gangsterka z Nizozemí. To bylo super. Ztracený muž ve středních letech… A mám tu lístky na dva filmy, které vypadají hodně dobře – Nalazenec a Uprchlíci. Myslím si, že letošní soutěž Febiofestu je dost silná.
Navíc jsem nedávno viděl Kobry a užovky, což je skvělej film. Prušinovský je podle mě jeden z největších talentů tady. A Cestu ven jsem viděl. Taky super. Mně to občas připadá, jak se nadává na českej film, že tu jsou dobrý filmy. V Německu to nevypadá líp. A my Češi se nemusíme tolik stydět. Já jsem teď trošku proniknul do německé kinematografie a tam mi přijde, že to je horší. Jak mají tolik peněz a točí se 170 filmů ročně, přijde mi, že Rakušani a Češi mají v průměru lepší filmy, na to, že se tady točí daleko, daleko míň. Kdybych generalizoval, tak v Německu je opačný problém než u nás – tady chybí dramaturgie a promakaný scénáře, ale zato jsou tu osobnější filmy. V Německu je problém, že jsou filmy normalizovaný, ztrácí se z toho cosi osobního. U českých filmařů je vnímání jiné. A to se mi tady líbí. A lepší se to.
Já viděl soutěžní film Helium, což je taková gangsterka z Nizozemí. To bylo super. Ztracený muž ve středních letech… A mám tu lístky na dva filmy, které vypadají hodně dobře – Nalazenec a Uprchlíci. Myslím si, že letošní soutěž Febiofestu je dost silná.
Navíc jsem nedávno viděl Kobry a užovky, což je skvělej film. Prušinovský je podle mě jeden z největších talentů tady. A Cestu ven jsem viděl. Taky super. Mně to občas připadá, jak se nadává na českej film, že tu jsou dobrý filmy. V Německu to nevypadá líp. A my Češi se nemusíme tolik stydět. Já jsem teď trošku proniknul do německé kinematografie a tam mi přijde, že to je horší. Jak mají tolik peněz a točí se 170 filmů ročně, přijde mi, že Rakušani a Češi mají v průměru lepší filmy, na to, že se tady točí daleko, daleko míň. Kdybych generalizoval, tak v Německu je opačný problém než u nás – tady chybí dramaturgie a promakaný scénáře, ale zato jsou tu osobnější filmy. V Německu je problém, že jsou filmy normalizovaný, ztrácí se z toho cosi osobního. U českých filmařů je vnímání jiné. A to se mi tady líbí. A lepší se to.
